Posol: Príbeh Johanky z Arku

Těžko hodnotit tenhle film jako velkolepé dílo. Dustin v roli Boha docela pobavil, ale Johanka Jovovich by ve své době dřív visela na nejbližším stromě. Čekal jsem charismatickou mladou ženu a ne hloupoučkou slečinku, co neumí ani počítat. Za touhle bych tedy stát nechtěl, natož pro ni umírat. Nepřesvědčivý výkon a škoda zahozené šance v historickém dramatu 50% (12.11.2009)

,,Není vidět jediná známka vniknutí. Ta dívka je neposkvrněná," To u Bessonů doma musela být hrozná nuda... Ze začátku Besson nasazuje solidní tempo a zajímavé vizuální finesy, které se ovšem rychle okoukají. Jenže než vás tento fakt začne unavovat, tak se projeví jeden horší problém a to, že ze začátku slibné tempo se hodně rychle vytratilo zadními dveřmi a tak se z filmu stává nudná jízda, která je okořeněna nepřehlednými bitvami, které mohou nabídnout jen pár zajímavých záběrů. K hereckému projevu ukrajinské děvušky bych nebyl tak přísný jako většina uživatelů. Sice trochu přehrává, ale je vidět, že Bessonův záměr byl ukázat Johanku jako lehce pomatenou ikonu, která fungovala jako psychologický strašák pro nepřátele a doping po spolubojovníky. Ale i tak se Milliina snaha krčí ve stínu skvělého Dustina Hoffmana, který mě zaujal i na minimálním prostoru a Vincenta Cassela. Hudba má světlejší a slabší momenty, ale v rámci celku docela funguje. Vycházejí mi z toho pouhé 3 hvězdy. Škoda. (27.07.2008)

Ďalší Bessonov triumf. Ak nie komerčne, tak umelecky určite. Obzvlášť, keď išlo v podstate o job na zakázku: režírovať mala pôvodne Kathryn Bigelow, Besson mal dohliadať na projekt z pozície producenta. Dejovo film začína strácať dych až v poslednom dejstve (po uväznení Johanky) a toľko očakávaná katarzia sa nedostaví v takej intenzite ako by si divák zaslúžil, čo považujem za jediný výrazný zápor. Dovtedy je to ale dynamická, slušne odsýpajúca historická jazda s výborne obsadenou hlavnou hrdinkou. Milla Jovovich predvádza jeden zo svojich top hereckých výkonov a jej kreácia je čisto v súlade s "fucked-up" charakterom Johanky, tak ako ju Besson chcel vykresliť. Kritizovať Millu je podobne irelevantné ako vyčítať Elizabeth Berkley, že je príšerne over the top v Showgirls, lebo plnila režisérove pokyny. (12.04.2016)

Neposkvrněný Franta Straka orleánský, co nenabuzuje mančaft tataráčkem a olivovým olejem, ale Bohem a možná trochou té touhy po pomstě. Jenže znáte to, motivace a odhodlání vedoucí k vítězství vydrží pár klání, pak přijdou nějaké porážky a zprvu nadšení majitelé začnou ztrácet trpělivost. A bude se odvolávat.. Arbogastova kamera pevně drží korouhev (především při prostřední pasáží „bruntálních“ bitevních vřav), svůj prostor využije plejáda charismatických gerojů (Karyo, Cassel, Regan) a autor už poněkolikáté prodá svůj cit pro plnohodnotné zapojení ženského elementu do převážně maskulinního prostředí (v Nikitě a Leonovi musí nuceně projít dveřmi do nových světů, tady a u velkýho badabum je od nich zároveň i klíčem). Jovovich se v nevděčné roli musela stát paličatou nádobou strachu, síly, zmatenosti i víry a výsledkem je, že Bessonovi rozhodně nezazlívám castingový výběr, při kterém se nerozhodovalo hlavou, ale něčím níž.. Myslím samozřejmě srdce, vy čuňata.. (19.07.2022)

Hodnocení tohoto filmu místy více vypovídají o svých autorech než o tématu, ke kterému se vztahují. Mluvit o historickém filmu znamená vědět alespoň něco o době, tématu a postavě či postavách, které jsou předmětem jeho obsahu. Bessonova vůle držet jednotu reality i tradice a jejího francouzského osvojení je pozoruhodná. Mila (Milla) Jovovich, toto slovanské ztvárnění mýtické francouzské národní hrdinky srovnatelné snad jen se stejně legendárním Vercingetorixem, odvádí vynikající herecký výkon přesně odpovídající exaltovanosti středověkého mysticismu (odkazuji na MARTINA LUTHERA a Finniesovy srovnatelné stavy během jeho tápání a bloudění). Že to budí dojem buď přibližování, nebo i přesahování mezí normální psychiky, je zřejmé. Méně zřejmé je se tomu divit, případně to zpochybňovat nebo dokonce podle toho usuzovat na kvalitu hereckého výkonu. V této rovině Bessonovy interpretace je pochopitelné i "černobílé" vidění anglických okupantů (srovnejme to s naším vztahem k Němcům). Za zvlášť zdařilé považuji psychologické scény prvních projevů Janiny-Johančiny rodící se "svatosti", jejích pověstných rozhovorů s "hlasy" podobně jako krajinné záběry kamery. Nepřerývaný, slabiny i stíny neskrývající obraz Johančiny osobnosti i zbabělost, projevená při jejím zajetí a následném křivém obvinění z kacířství, čarodějnictví ve stylu prvních KLADIV NA ČARODĚJNICE, politický proces se stejným zneužitím práva jako nedlouho předtím v Husově případě jsou jen epilogem jejího krátkého, zralého ženství se nedočkavšího života (úplná Johančina rehabilitace proběhla v katolické církvi podle dostupných informací relativně nedávno; jisté je, že z někdejší kacířky se stala v katolické věrouce dneška mučednice a Vatikánem svatořečená světice). Díla, která vyžadují delší zamyšlení, jsou jako plody, které nepřinesou výnos bez náležité péče. Užitek je oboustranný: divák je obohacen nejen myšlenkově, ale i citově, dílo se šíří tam, kde by mohlo - a mělo - být. Čas prověří nejlépe, nakolik se jedná o nadčasový počin nebo naopak dočasný úspěch, jehož případné slabiny budou více patrny našim potomkům než divákům naší současnosti. (01.03.2008)