K2

"Seš tak blbej, že ti realita nebrání v úspěchu." A nové motto "horolezeckých" filmů je na světě. Bůh ví, že dívat se na tohle tak brzy po smrti Standy Šilhána opravdu nebyl nejchytřejší nápad, jaký jsem kdy dostala, ale díky jeho pomyslné přítomnosti po mém boku (Standy, Bůh by to se mnou nevydržel) odpadlo nutné rvaní vlasů při zástupu obvyklých kiksů, protože to bych díky všem těm odvázaným prohlášením "lezu bez jištění" (načež v následujícím záběru vidíte jištění v celé kráse), vedení konverzace s odhaleným hrudníkem nad hranicí věčného sněhu, veselému pobíhání ve výškách, kde i trénovaný člověk zpravidla dělá všechno pro to, aby si šetřil dech, a komentování odchodu nosičů slovy, že bez vybavení nás teď už nic nebude zdržovat, protože potřebujeme především sami sebe, byla plešatá ještě předtím, než se celý film aspoň trochu rozjel. Jak říkám, šlo to, protože takhle se i křiklavý pokus dokazovat, že parta, která by svorně nedokázala zdolat ani Kunětickou horu, se vysápe na druhý nejvyšší vrchol světa, neškodně rozmázl o představu, kterak Vagón krotí tu sebranku, která co chvíli vykřikuje něco o týmovém duchu, přičemž má o týmovosti asi stejnou představu jako já o konstrukci vesmírných lodí, jediným pohledem a větou: "Děcka, teď jděte pěkně domů a až dospějete, tak se vraťte," tudíž jsem neroztřískala nic v dosahu a spíš se tiše bavila. Jenže na blbost scénáristickou jsou i ti nejlepší z nás krátcí a na zkrocení sebranky scénáristické, které už tolik let prochází rvaní stále stejných typů, situací a proslovů do stále stejných, jen jinak se jmenujících filmů, je zkrátka zapotřebí někoho jiného, jen netuším koho. Vedle rvačky s manželkami beze změny papouškujícími "buď já nebo hory/koně/práce/ona/cokoli," sobeckými šmejdy, kteří se tváří v tvář drsné síle přírody obrodí ve fajn kluky, a kamarády, kteří věrně visí na svých druzích, kteří na nich celoživotně štípou ne dříví, ale žulu, totiž zápolení s Čhogori, která si pro sebe jen za letošní rok vybrala jedenáctiživotovou daň, vypadá jako neškodná legrace. P.S. Není náhodou dehydratace potenciálně smrtelná kdykoli a kdekoli, nejen nad šest tisíc metrů? (27.11.2008)

Hlavnými problémami tohto filmu sú jeho nedostatočne vyvinuté postavy a slabý scenár. Hoci sa pokúša zachytiť emocionálny a fyzický nátlak horolezcov, nedokáže náležito preniesť ich vnútorné konflikty na diváka. Postavy pôsobia nepresvedčivo, čo sťažuje empatiu zo strany diváka. Vizuálna stránka filmu, vrátane niektorých krásnych horských záberov, môže osloviť milovníkov prírody a horolezectva, avšak film nedokáže udržať konzistentnú kvalitu počas celej minutáže. 4/10 (02.09.2023)

Asi všechny filmy týkající se horolezectví jsou natočené podle jednoduchého scénáře-výstup do základního tábora, cestou pár nepříjemností, výstup více či méně problémový, dobytí vrcholu a zase nějaká ta smůla cestou dolů. Ale i tak mám tyhle filmy ráda, jsou docela příjemným společníkem při nudném odpoledni. (29.08.2011)

Mám moc moc rád hory a lezení. Tenhle film mě zklamak, lae zase není tak blbý, jako například Vertiical Limit. Když pominu, že příběh je absolutně nereálný, tak je zde stejně několik dalších chyb. Už jen to prostředí. Jestli někdo někdy viděl zbáběry z K2, jako jsou například ve skvělém dokumentárním seriálu České himalájské dobrodružství, ten nedokáže v v oněch kopcích, kde byl film natočen vidět Himaláje ani s obouma očima přihmouřenýma. Jakýkoliv autentický záběr by filmu prospěl, jelikož záběry z opravdové K2 působí opravdu jinak. No, ale alespoň se někdo pokusil natočit lezecký film. (10.08.2005)

Horolezectví není jen výstup na vrchol, ale také sestup z něj. Je to ale rovněž dlouhá příprava a překonávání nejrůznějších problémů ještě před samotným výstupem. V době svého vzniku byl Roddamův snímek v mnohém novátorský a šlo takřka o ojedinělý počin. Převážná většina scén je točena ve skutečném prostředí, ve výborně zvolených exteriérech a jen minimum se odehrálo v provizorních ateliérech v táboře štábu pod horou Mount Waddington. Nevím přesně, co je tu vytýkáno lezeckým záběrům, vše bylo konzultováno s vynikajícími horolezci a mně osobně se tyto scény líbily. Natočit kvalitní a zábavný film o horolezcích není snadné a myslím, že Roddamovi se to solidně povedlo už v roce 1991, přičemž jeho snímku vydatně pomáhá i Zimmerova hudba. (02.04.2011)