Hra na oliheň

Aneb jak mainstream-fandom objevil ve 21. století Ameriku. Kupodivu (na Koreu) až nečekaně konvenční reflexe kapitalismu a role lidské morálky a svědomí v něm. Pěkně natočené, pěkně zahrané a někdy i pěkně symbolické. Není to ale nic, co by přineslo do žánru nic moc nového (španělské El Hoyo mi v tomto směru přišlo poněkud výmluvnější, odvážnější a sympatičtější). Eric Berne by při sledování tohohle seriálu ale určitě měl žně. (17.10.2021)

Pohádkově zbohatni nebo se rozbij o studenou podlahu. Jihokorejské bankovky mají zatraceně hodně nul. Ale právě nedostatek wonů po kapsách má jistý gambler, který nastoupí do dodávky a probudí se až uprostřed opuštěného ostrova s číslem 456 na zádech a spolu s dalšími chronicky nespokojenými zoufalci. Jeho sousedem z dětství, emigrantkou ze Severní Koreje, starcem s nádorem v hlavě či potetovaným gangsterem. A tak trochu si zahrají pár eliminačních dětských her. Nespokojení jsou, ale chcípnout ještě nehodlají, i když na někoho z nich čeká na konci pohádková výhra. Jenže ani ta realita venku pro ně není nejrůžovější. Dystopické jihokorejské drama Hra na oliheň po nás chce, abychom tu a tam přivřeli oči, protože mnohé se děje na úkor logiky a scénáristických zkratek. Náročná cesta, která skončí vším, nebo ničím. Lidská přirozenost má zelenou. Za každým počinem je bez obalu pitvaná podstata daných rozhodnutí, která kolikrát nemáme pod kontrolou. Jenže když pak dostane kulku do hlavy ten nebo tamten, nechává mě to chladným. A v druhé polovině série je už patrné dost značné natahování nenatahovatelného. Pro někoho je tenhle projekt předmětem vášnivých diskusí, pro jiné násilnou baštou, pro další výborným psychologickým dramatem, pro mě bohužel nekonzistentním divadlem, které se tváří jako sofistikovaný projev nějaké mnohovrstevnatosti. Nicméně pološílený vizuál, hudební doprovod či choreografie jednotlivých her: tady je to na palec nahoru. Začalo to jako poukázání na třídní rozdíly v asijské společnosti, končí jako krvavé drama, které se celou dobu naklání nad propastí absurdity. Někomu to stačí, já všeobecné nadšení nesdílím. V mnohém nedomyšlený kalkul. (31.10.2021)

Tak tenhle seriál je dokonalý. Patří k těm, jejichž tvůrce budete milovat za to, co a jak vymysleli, a zároveň je budete nenávidět za to, co vám provádějí. Oblíbili jste si postavu? Dost možná jí zbývá pár minut života, protože Hra na oliheň je v tomhle ohledu nekompromisní. Všichni trochu důležitější hrdinové a hrdinky jsou naprosto skvěle napsaní, dětské soutěžní disciplíny, v nichž jde o život, končí zpravidla strašlivým masakrem, ale co je to ve výsledku proti tomu, když se hráči musí zamyslet sám nad sebou a začnou se odkrývat jejich povahy. To je teprve ten pravý děs. Cena vlastního i jiného života, cena peněz, cena lidskosti... Hraje se o vše, a jak to dopadne? Troufám si tvrdit, že finále překvapí každého. Druhou řadu bych asi ani mít nemusel, konec se mi líbil takový, jaký byl. Ale když už bude... Tak si pište, že se na ni těším. (09.03.2023)

Zpráva, že seriály posledních let musí šokovat, dorazila už i do Jižní Koreje. Tvůrci, nejspíš dobře znalí filmu Battle Royale, však vědí, že pouze cynické vraždění nestačí, a proto vdechli každému protagonistovi život a každou epizodu pořádně opepřili emocemi tak, jak to asiaté umí nejlépe. Tolik omílanou společenskou satiru, popř. kritiku kapitalismu, jsem  v seriálu příliš nevnímal, spíše jde o pořádně vypjatou vyvražďovačku, která skvěle kombinuje nelítostný cynismus a citlivost, která se skrývá v osobitých osudech jednotlivých postav. 8/10 (06.12.2021)

„…HRA ZAČÍNÁ…“ ///    Lidi tady chcípaj jako mouchy – to se musí líbit! Jenže plnění jednotlivých úkolů (her) je zajímavější než děj samotnej. Teda aspoň zpočátku, pak se to kapku vyrovná…Nejde tady ani tak o charaktery (ty vole jde, ale…) – ty jsou (více méně) daný. Spíš o to, jaká se zvolí taktika. Samo, že u her „na život a na smrt“ se musí ty charaktery musej projevit taky. A někdy je to hóóódně (takže Korejsky) dojemný… Napínavá podívaná, kterou v pohodě dáte během dvou dnů, mě ovšem dostatečně neuspokojila. Postupně to ztrácelo tempo a místo psycha (tedy her, ve kterých jde o víc než o násilný sobectví) dostal prostor (zbytečnej) morbid. Navíc závěrečnej díl jsem tak nějak vnitřně nepobral.     ///  NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem lidská troska, která chce zbohatnout. 2.) Věřím lidem.   /// Thx za titule „Kamila Králíková“.     /// PŘÍBĚH  ****  HUMOR  ne  AKCE  *  NAPĚTÍ  ** (09.10.2021)