Hra na oliheň

Pohádkově zbohatni nebo se rozbij o studenou podlahu. Jihokorejské bankovky mají zatraceně hodně nul. Ale právě nedostatek wonů po kapsách má jistý gambler, který nastoupí do dodávky a probudí se až uprostřed opuštěného ostrova s číslem 456 na zádech a spolu s dalšími chronicky nespokojenými zoufalci. Jeho sousedem z dětství, emigrantkou ze Severní Koreje, starcem s nádorem v hlavě či potetovaným gangsterem. A tak trochu si zahrají pár eliminačních dětských her. Nespokojení jsou, ale chcípnout ještě nehodlají, i když na někoho z nich čeká na konci pohádková výhra. Jenže ani ta realita venku pro ně není nejrůžovější. Dystopické jihokorejské drama Hra na oliheň po nás chce, abychom tu a tam přivřeli oči, protože mnohé se děje na úkor logiky a scénáristických zkratek. Náročná cesta, která skončí vším, nebo ničím. Lidská přirozenost má zelenou. Za každým počinem je bez obalu pitvaná podstata daných rozhodnutí, která kolikrát nemáme pod kontrolou. Jenže když pak dostane kulku do hlavy ten nebo tamten, nechává mě to chladným. A v druhé polovině série je už patrné dost značné natahování nenatahovatelného. Pro někoho je tenhle projekt předmětem vášnivých diskusí, pro jiné násilnou baštou, pro další výborným psychologickým dramatem, pro mě bohužel nekonzistentním divadlem, které se tváří jako sofistikovaný projev nějaké mnohovrstevnatosti. Nicméně pološílený vizuál, hudební doprovod či choreografie jednotlivých her: tady je to na palec nahoru. Začalo to jako poukázání na třídní rozdíly v asijské společnosti, končí jako krvavé drama, které se celou dobu naklání nad propastí absurdity. Někomu to stačí, já všeobecné nadšení nesdílím. V mnohém nedomyšlený kalkul. (31.10.2021)

V době, kdy píšu tento komentář, je Hra na oliheň historicky nejúspěšnější pořad na Netflixu a musím říct, že mě to ani nepřekvapuje. Diváci mají rádi násilí. Čím větší násilí, tím více je to zajímá. Zde to násilí v některých dílech třeba převyšuje únosnost. Na druhou stranu tu ale seriál disponuje skvělými postavami, kde ta hlavní je takovej pitomeček, že jste sami zvědaví, co se s ním stane. No a jelikož i z filmařského hlediska je tento seriál poměrně vydařený, tak se tu například setkáte i se skvělými záběry včetně momentů, u kterých doslova mrazí. To vše samozřejmě podpořené dobrou hudbou. Hra na oliheň tedy sází nejen na dobře zfilmovaný námět, který láká ke shlédnutí, ale pracuje i s černým absurdním humorem, který v kontextu s děním na obrazovce docela schopně funguje. Komplexně je tedy Hra na oliheň vydařená záležitost, která má svojí pozornost v dnešní době naprosto zaslouženě. (14.10.2021)

Crossover motivů Battle Royal a Saw, brilantně rozpracovaný do 8-hodinového kolektivního průchodu peklem. V líbivé barevné formě s efektní výpravou a kostýmy, s kvalitně budovanými postavami a sociologickým zkoumáním jejich chování, vynalézavými hrami s nejedním chytrým překvapením a notnou dávkou krve a brutality. Dong-hyeok Hwang v komerční masovce odvážně kombinuje všemožné popkulturní a žánrové trendy a vítězí na plné čáře. Epizoda 6 emocionálním knokautem, jaký jsem tady fakt nečekal. Jediné zakopnutí v pravděpodobnosti chování postav přichází až v poslední epizodě. Ta je zároveň uzavřená z prstu vycucanou rádoby překvapivou pointou, která odporuje jistým předešlým událostem. (18.11.2021)

Po vizuální stránce naleštěná podívaná, která je dotažená do nesmyslu. Netflix z Olihně bude těžit prodejem merche ještě hodně dlouho. Po příběhové stránce neoriginální, ale drsný kousek, od kterého člověk sem tam odvrátí zrak. To, co odlišuje Hru na oliheň od všech těch Battle Royale, Hunger Games nebo Escape rooms je to, jak se každá z her zaměřuje na jinou stránku osobnosti. Škoda jen, že ta nejsilnější stránka se odehraje v epizodě Kganbu, která je absolutním vrcholem sezóny. Závěrečné tři epizody pak v celém kontextu slouží pouze jako servis pro případné další pokračování. Celkem vyměknutí. (03.10.2021)

Squid Game na to možná nevypadá, ale svými výrazovými prostředky toho na malém prostoru mnoho řekne. Primárně sociologicky zkoumá postavy s různě špatnými backgroundy v extrémním prostředí. Avšak dělá to rafinovaně, nepředvídatelně. Místy brutální splatterovská řezničina, občas je to pomalá hra velkých emocí. Nádherná paleta různých osudů, motivací a vývoje mnoha postav, kde si zřejmě nikdo normální nenajde to svoje, avšak v mnohých situacích se s nimi těžko dá nesoucítit a nefandit mnoha z nich. Brilantní komplexní drama s místy svérázným humorem, dojemnými momenty a neotřelou brutalitou, v typicky východním rozevlátém stylu. Must see. (01.02.2022)