Hra na oliheň - Série 1

Na každého jednou dojde. Možná je dobře shlédnout seriál o kterém je ze všech koutů slyšet s velkým odstupem. Přes skvělý nápad a asijské prostředí, ve kterém kdo někdy byl, tak zákonitě musí cítit "vůni" jejich ulic a přilehlých stánků až po výběr herců a hudby bylo všechno naprosto v pořádku. Provedení samotného průběhu "hry" už mělo podstatné trhliny z nichž pro mě nejpodstatnější byla snaha "pořadatelů" o jakousi čestnost či fair play, kterou stále tolik proklamovali, aby pak vše v mnohých dílech hodily za hlavu jen proto, že je to tak napsáno ve scénáři - velmi mi to ubíralo na zážitku a vytrhlo mne to vždy ze sledování. Připomnělo mi to, že nic není dokonalé. Skvěle organizovaní pochopové, mezi kterými se skryjí obchodníci s orgány a jako bonus policajt, který hledá příbuzného to vše v prostředí prošpikovaném kamerami, tajné šoustání na hajzlu, skrytý hráč, kterého si museli pohlídat....... Pak ještě osobní rýpnutí do stylu asijského hraní a gest, které nemusím. Mě to tedy celkově tolik nenadchlo, abych o tom básnil a vyprávěl. Možná, kdyby mi některé hry byly bližší, nebo kdyby byly v prdeli ryby, tak by.....Nebo kdyby perfektní kočičky Jung Hoyeon a Yoo-mi Lee ukázali něco navíc, pak bych dal 5*....Některé díly byly ovšem velmi povedené, příběh pěkně rozvinutý s nečekanými zvraty a konec jak se patří pro správné těžaře. (27.01.2023)

Dost chytlavý nátřesk made in Korea, na který mě nalákali naši žáci při cestě vlakem z Erasmu. Zkazky nelhaly, pojetí kapitalismu „tady jsi hovno, ale rozhodl ses svobodně“ je tu celkem rozmáznuté, takže se to dá použít třeba ve škole při diskuzi o pojmech jako svoboda nebo trh (ne, nejsem z Marxovy internetové úderky a zásada laissez faire je mi jako učiteli společenských věd normálně docela sympatická, ovšem tady se bavíme o světě, kde je smrt předmětem zábavy a finanční odměny). Samotné hry jsou geniální svou jednoduchostí a z psychologického hlediska dost zajímavé, je tu ukázán rozdílný přístup při řešení extrémních problémů v extrémních situacích. Za nejlepší z toho hlediska považuju epizodu se skleněným mostem. Je pravda, že scenáristé si občas pomohou nějakým tím klišé nebo ne zrovna věrohodným prvkem, ale já jsem v tomhle smířlivý, pokud mě nezačne štvát víc věcí, a to se tu nestalo. VIP, kteří to tady schytávají zleva zprava, mi vůbec nevadí – naopak, tu jejich afektovanou mluvu a trapné vtipy považuju za celkem padnoucí vzhledem k tomu, co to nejspíš je za lidi. Vcelku tedy hodnotím velmi kladně. (1 359.) (18.12.2021)

Původně jsem myslel, že se Hře na oliheň, dalšímu obřímu megahitu Netflixu, úplně vyhnu, jelikož mě to příliš nelákalo a když tady byl loni Bridgerton, taky jsem vzhledem k nuzným kvalitám odolal. Pak jsem se i přes nedoporučení několika přátel pustil alespoň do prvního dílu a pak bych to případně nechal. K mému překvapení mě to však docela bavilo a po několika dílech přišlo úplné zaháčkování a celkově jsem z první sezóny nadšený. Hrozně mě bavil vývoj hlavních postav, které jsou perfektně prokreslené a jejich odchod ze scény mnohdy krutě bolí. Pár korejských věcí už jsem nakoukal a vždycky jsem dostal to samé, počínaje prolitými hektolitry krve jako třeba u Vlaku do Pusanu. Ale opravdu jsem nečekal, že mě Squid game dostane emocionálně. A za to musím smeknout a jen doufat, že povinná druhá série neztratí kvality a Netflix již podstatně lépe zaplatí hlavního tvůrce...a posléze doufat, že to nevymačkají na dřeň jako La casa del Papel. (05.12.2021)

První řada seriálu přinesla velké množství násilí páchaného na lidech, a protože závěrečné titulky byly korejské, netuším, zda v nich bylo uvedeno, že ve skutečnosti nebylo ublíženo žádnému herci/ herečce. Seriál je to bezesporu zajímavý; na své si přijdou milovníci násilí i spíše filosofické typy, protože v některých případech už to zavánělo Sofiinou volbou. Buď, jak buď, vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby se podobná hra uchytila i v reálu, protože by jistě neměla nouzi o sponzory ani o účastníky. Myslím, že by se dokonce našla spousta dementů, kteří by oželeli i finanční hotovost, jen kdyby jim bylo umožněno streamovat průběh soutěže. A kdyby takový jedinec některou z her neprošel, jsem si jistý, že by mě to nikterak netraumatizovalo. První sérii hodnotím každopádně jako vydařenou, přestože občas zahaprovala logika (to vejce mi nejde z hlavy), a vřele doporučuji každému divákovi, aby si sám sebe představil v situaci soutěžícího. Já jsem to udělal a byl to fakt zajímavý zážitek. Kromě dvou Korejek a dědy jsem si nikoho neoblíbil, přičemž hlavního hrdinu jsem vůbec nemusel; jeho proměně z totálního zmetka v citlivého humanistu jsem fakt nevěřil. / Poučení: Chceš-li hrát hru, v níž s prohrou přichází smrt, zapomeň na svědomí. (03.02.2022)

1. série: Mám to mezi čtyřmi a pěti no, protože jsem asi nebyla překvapená natolik jako někdo, kdo na tyhle typy "her" ve filmu není zvyklý. Korejci to ale povýšili na docela jiný psychologický level a například díl s kuličkami byl po této stránce absolutní špička. Tento seriál má tu moc, že vás dokáže každičkým dílem (s výjimkou druhého, který byl brutálním propadem) napnout jako struna, protože je to stavěné hlavně na napětí spíš než nějaké akci. Hlavní hrdina je vybrán, řekla bych, excelentně, protože jiné kultury se potřebují s hlavním hrdinou zkrátka citově propojit, což by mohlo jít se špatně vybraným Korejcem těžko. Obecně to chce se naladit na zcela atypickou vlnu při sledování tohoto příběhu. Režijně je to ale zvládnuté brilantně, nečekejte žádná klišé, i když nějaký ten americký motiv by se možná našel. Tento seriál ale umí překvapit úplně v jiných měřítkách a nenechá vydechnout. O té páté hvězdě ještě popřemýšlím, zklamalo mě totiž trochu to rozuzlení v osmém díle a že si toho pro poslední díl příliš neschovali. (16.01.2024)