Magická hlbočina

Úvodní černobílou část a ještě docela hezkou chvíli poté jsem zažíval i pocity blízké katarzi, jenže tenhle film je trochu delší, než by býti měl (asi tak třikrát), konkrétně ke konci jsou ty scény ponořování a vynořování neustále o tomtéž a dokola, někdy i dost zmateně natočené, možná jsem se měl podívat raději na sestříhanou verzi. Ale i obsahově pak snímek ztrácí, zvláště v romantických okamžicích, které potom zabírají většinu filmu. K vizuálnímu zážitku se pak Besson obrací až na konci u vodního stropu. Hudba Erica Serry se mi zatím nikdy nelíbila a výjimka se nekoná ani tentokrát, těžko i říct, jestli se sem vůbec ta osmdesátková pachuť, která z jeho díla přímo stříká, hodí, snad ale i ano. Každopádně i tak je pro mě Magická hlubina důležitým filmem a to především proto, že jsem fanouškem potápění (a to zejména toho volného, s dýchacím přístrojem je to sice nádherné taky, ale nemám v něm ten pocit přirozenosti - mno a taky je to mnohem dražší, že) a přímo fanatikem do zadržování dechu. Takže jestli jste si všimli, že moje komentáře postupně chudnou na kvalitě, víte, kde hledat příčinu. (04.01.2009)

Myslím, že to nejmagičtější na tomto snímku je především jeho název a vaše případná očekávání čehosi magického, o němž si myslíte, že na Vás čeká. Myslela jsem, že Magická hlubina bude skutečně "magická" a že na mě v jejích hloubkách bude čekat něco kouzelného a nádherného. Záběry a kamera minimálně. Podvodní záběry mi však po většinu času přišly obyčejné. Hezké, ale nic magického. Stejně jako samotný příběh, který mi kromě charakterů, kamery, prosluněných obzorů a krásných delfínů, nenabídl nic výjimečného či magického. Je jako oddechový, nenáročný pobyt u moře. Soupeření mezi Enzem a Jacquesem mi ani nepřišlo nijak napínavé. Jean Reno opět válí a zde mě přesvědčil, že dokáže být nejen charakterní Francouz, ale rovněž charakterní Ital:) Rosannu Arquette si nejvíce pamatuji jako Cherrie z The "L" Word, kde si to rozdávala ve vášnivých lesbických scénách:) V závěru filmu jsem měla pocit, že by se snad mohlo "tam dole" odehrát něco jako v Cameronově Propasti:) Jakoby k tomu celkové ztvárnění svádělo. No nic:) (29.03.2012)

Dva machři mezi mořským dnem a hladinou. Jeden miluje delfíny, druhý miluje sebe a jezdí rezavým Fiatem, z kterého mu střešním okýnkem čouhá hlava. Krom rivality a podivného přátelství ty dva navždy pojí magická přitažlivost k nekonečné Le Grand Bleu a pokus mírně ztřeštěné postavy R.Arquette vklínit do toho modrého vesmíru tekutého ticha normální svět dětí, velkého domu, auta a psa je předem odsouzen k neúspěchu. I když, řekněte mi, čí svět je vlastně normální..? Vizuálně vytříbený Besson udělal z nádechového potápění nečekaně poetickou záležitost, ovšem bez hudby E.Serry by vše bylo jako kapr na souši se zápalem žáber. (28.03.2011)

Dlho som sa Mgickej hlbočine vyhýbal, pretože v 90tych rokoch boli z Bessona všetci hotoví a ja som mal tým pádom voči nemu averziu. Nakoniec som ju prekonal a dobre som urobil. Hlbočina je za prvé film o potápaní, čo je vykreslené úžasnou atmosférou a po druhé akýsi mystický psychologický film o jednom zložitom, ťažko uchopiteľnom charaktere človeka. DC tieto dve roviny asi ešte výrazne umocní a ak ho niekedy uvidím, dám mu zrejme 5 hviezd. Môj najoblúbenejší Bessonov film, ktorý je možno aj jeho najartovejším. (13.10.2012)

" Ak chceš stretnúť morské víly, musíš ísť až na dno. Musíš tam čakať a rozhodnúť sa pre ne umrieť. Až potom sa ukážu. A ak bude tvoja láska k nim skutočne úprimná,vezmú ťa navždy so sebou. " Najlepší Bessonov film . Obrovský vizuálny, akustický ale najmä emocionálny zážitok vo filme o človeku - rybe (alebo skôr delfínovi ? ) . Životná úloha Barra a R. Arquette. Jean Reno ako vždy skvelý v úlohe talianskeho narcisa, ktorý pochopí, že "tam dolu je to omnoho krajšie" . Film o tom, že ženy nie sú pre nás vždy to najpodstatnejšie :-) - a že tie chytrejšie to aj pochopia a budú nás milovať aj tak. Ak máte možnosť, pozrite si director´s cut je tam mnoho scén, ktoré úžasne dokresľujú charaktery a vzťahy medzi nimi - napr. ako Jacques po sexe s Joannou pláva celú noc v mori s delfínicou (žehlí neveru moru), valčík Enza a Jacquesa v magickej hlbočine a ďalšie. AD POMO a Tsunami - chlapci , toto vzniklo v 88 a na svoju dobu to proste BOL film, ktorý patril do kín. Verím, že keby to Luc robil dnes bolo by to ešte väčšie vizuálne žrádlo ale mne sa to páči také aké to je. 10/10 TOP 10 / 2 (05.07.2004)