Láska na druhý pokus

Jennifer Love Hewitt je herečka jednej roly a tak bude asi už do dôchodku hrať len v romantických presladených filmíkoch, aby tam svojim veselým kukučom na stále väčšej hlave dávala nádej veriacim na nekonečnú lásku. Inak ju mám rád, len nech jej prosím dávajú dlhé vlasy a skryjú uší, lebo ruší signál. Inak je film Láska na druhý pokus reverzným "P.S. Miujem ťa", čo považujem za veľmi zlý ťah. Tragédia na začiatku a heppyend na konci je určite oveľa lepším variantom pre romantický film než obrátené garde. (03.04.2021)

Podobný styl jako PS I love you... Pro mě půlku romantického filmu dělá to, když to neskončí prvoplánovým happyendem. Navíc je tu krásná skotská, nebo jaká příroda... a ta osudovost jednoho posledního dne... Když se jí v té chatě ptá, co by chtěla poslední den svého života prožít...ruku na srdce, kdo z nás o tom aspoň jednou nepřemýšlel... Akorát jsem nepochopila, proč prostě nejeli jiným taxíkem..proč se tomu prostě nevyhnuli oba, když už ten osud bylo možné změnit... (29.12.2012)

Láska na druhý pokus mě celkem zaujala svým příběhem, resp. nezvratností osudu. Hlavní hrdina se snaží změnit osud své přítelkyně, jenž mu byl promítnut ve snu. U mě to je rozhodně na 4* za neokoukanost námětu, zpracování, občas i za snahu působit na city a za závěr, který nesklouzne do laciných vod. (15.12.2014)

Začiatok bol veľmi dobrý, ale potom to všetko upadlo. Mám taký dojem, že sa až príliš tlačilo na "pílu", príbeh na mňa pôsobil umelo. Možno práve preto, že romantická atmosféra nebola vystavaná na adekvátnych "srdcových" dialógoch. V celom filme zaznela možno jedna pekná myšlienka a to sa mi zdá málo. Preto potom na konci neprišli skoro žiadne emócie, aj keď by sa to vzhľadom na spôsob ukončenia príbehu čakalo. Skrátka, film vo mne nedokázal vzbudiť viac emócií ako len u bežnej, priemernej drámy, aj keď sa o to snažil. Podľa mňa však ten príliš umelý, nátlakový spôsob dosiahol opačný účinok, preto ho hodnotím ako slabý priemer. 55/100 (17.03.2014)

Nevím, jak se na to dívají třináctileté slečny a jiní oxytocinoví závisláci, ale pro mě má ten film vrcholně neuspokojivý konec. Ne že by to nebyla romantika a kdesi cosi, ale vážně by tohle chtěl někdo z vás prožít? V reálném světě by po podobném zážitku člověk nejspíš skončil u psychiatra s hlubokou depresí. Ale dnešní doba diktuje optimismus, takže i sebevětší pohroma je chápána jako cenná zkušenost přibližující jedince k ideálu naplněného života. Když už ve filmu musí být tragická linie, tak ať alespoň není adorovaná jako něco žádoucího a povznášejícího. Námět se tedy moc nepovedl, naštěstí snímek zachránili herci. Jennifer Love-Hewitt se pro romantické jednohubky narodila, ale až tady jsem si všiml že je docela talentovaná. Paul Nicholls jí zdatně sekundoval, a i díky výborně napsané postavě zanechal velice slušný dojem. (25.05.2012)