Svatá Maud

Je až překvapivé, jak rychlý tento film je na to, že se ve filmu vlastně nic neděje. Nemůžete mít hororový/psychologický film, když 70 minut z 90 minutové snímku nemáte žádné napětí. Je zde sice kvalitní kamera a hlavně kvalitní herecké výkony (hlavně tedy hlavní postavy), ale to nevyváží nudu, kterou musíte prosedět. Radši můžu doporučit například film Possum nebo First Reformed. (01.02.2021)

Je to Bůh, nebo Ďábel, kdo zkouší víru svaté Maud? Mysteriózní drama o mladé setře, co se snaží nejen sebe, ale i ostatní přivést na správnou cestu. Vize, záchvaty, mučednictví. Tak jako trpěl Kristus je třeba trýznit tělo, které pokouší duši. M. Clarková vypadá tak křehce a něžně, když se usmívá a hladí umírající ženu po tváři. Jenže síla v ní ukrytá je obrovská, protože bojovat s Ďáblem nemůžou slaboši. Kde by jiný šel do krajnosti a naturalismu, tam si režisérka vystačí s náznakem. Špinavý sex, sebetrýzeň, smrt. Výborná kamera se tu zpomalí, tam je obraz v kouřových odstínech, a když dojde k prvnímu velkému prozření ta intenzita, s níž tělo visí ve vzduchu, je až hmatatelná. Finální střet a vykoupení mají sílu, obrazově jsou perfektní. Poklidná hudba a tiché scény na počátku postupně střídají temnější zlověstné tóny, co napovídají, že se schyluje k tragédii. Skrývané emoce vyplují na povrch a obnaží jejich nositelky. Přidanou hodnotou je W. Blake. Spíše pro okrajové publikum. (25.06.2021)

Pomalé a nudné, dlho čakáme na nejaký rozvoj, pretože všade okolo je len nejaká relaxačná hudba a konverzačka tichým hláskom. Trvá to asi polhodinu. A potom príde trocha hutnejšia atmoška a čistá halucinácia. Na tú krátku stopáž sa tu však zmestí len pár ľakačiek a pár mililitrov krvi. Film, ktorý sa hrá na horor, ale je skôr psychom. Toto moje chuťové poháriky neobohatilo. (21.11.2020)

Nedávno mi student na semináři položil otázku, zda mají špičkové horory nějaký společný, jednotící prvek. Odpověděl jsem mu, že takové horory musí vskutku precizně a opravdu komplexně naplňovat žánrové konvence, a nebo se naopak žánrovým očekáváním vzepřít, odlišit se, provokovat, šokovat, a tím také ve výsledku oživit původní subverzivní funkci žánru. Saint Maud lze zařadit do druhé kategorie, kam náleží snímky, které jsou pro mainstreamové publikum velmi obtížně stravitelné, a proto tento úchvatný debut režisérky Rose Glass doporučuji k projekci výhradně hororovým fajnšmekrům. Jedná se o pozvolna plynoucí psychologickou studii rozkladu osobnosti zbožné Maud, jejíž intimní vztah s Bohem místy přerůstá až v "intoxikaci". Režisérka chytře volí tělesnější formu jeho vyjádření, například prostřednictvím extatických epizod, což divákovi usnadňuje zaujmout empatický postoj. I v důsledku nesmírně strhujícího vyústění, které poskytuje prostor k různým interpretacím, uděluji spirituálnímu hororu Saint Maud pět slabších hvězd. (01.02.2021)

Omnoho viac psychologická dráma o osamelosti, než nadprirodzený horor s náboženskou tematikou, ale samozrejme táto kombinácia sa vôbec nevylučuje. Rose Glass sa našťastie nesnaží divákovi nanútiť vlastnú verziu udalostí, i keď príklon k tomu, kde je asi pes zakopaný, tu je. Atmosférická záležitosť so skvelou Morfydd Clark, pri ktorej ale budete mať dojem, že neprináša nič nové a že ste niečo podobné už niekoľkokrát videli, i keď si zrovna neviete spomenúť na konkrétne filmy. Nejde priamo o kritiku viery, skôr o to, kam človeka môže dostať zúfalstvo a spomínaná samota. Každý extrém je totiž škodlivý. 70% (04.09.2023)