Posledné tango v Paríži

Marlon Brando uhrančivý a Maria Schneider nádherná. V zásade akási konverzačka s veľkým množstvom metafor, ktoré sa snažia jednoduchú zápletku povýšiť na umenie. Do určitej miery to filmu funguje. Je príjemné sledovať snahu o výpovednú hodnotu skrze také veci ako pravda zabíja, - rovnaké župany, lebo všetci sme si rovní atď. Je to pomaly plynúci film, ktorý si vyžaduje trpezlivosť a ktorý má dnes skôr umeleckú hodnotu. Neviem či niekomu otvorí obzory aj dnes. Ale Bertolucciho mám rád a film nesie jeho rukopis. Možno nie aktuálne ale na svoju dobu viac než dobré. Mentalita Francúzsko a Amerika skrze dialógy patrí k najväčším devízam filmu. (14.11.2019)

Poslední tango v Paříži je hlavně o vášni. O vášni, která buď je nebo není. Když není, většinou láska příliš dlouho nevydrží a za moc nestojí. Když je, je fantastická, ale dokáže taky napáchat hodně škody. Marlona Brando a Marii Schneider taková zničující vášeň ve filmu potkala a stálo to za to. Stále jsem si říkala, jak tohle jenom může skončit, aby to tvůrce nepodělal. A povedlo se velmi dobře. (09.08.2020)

„V tej posteli sa už nemôžeme milovať!“ – „Dobre. Tak budeme mrdať na radiátore alebo postojačky pri krbe.“ Svojho času (kvôli naturalistickému sexu) škandalózny film. Dnes už to nemá šancu niekoho šokovať. Nie po tom, čo sme videli Základný inštinkt a spol. Zostala "iba" podmanivá parížska atmosféra, príjemne ležérne tempo, herecké umenie Marlona Branda, šteklivá (ale už nie nie škandalózna) erotika a kučeravá Maria Schneider. (12.11.2006)

Tenhle podle mne hodně přeceňovaný film Bernarda Bertolucciho možná mohl něco znamenat v době sexuální revoluce (vznikl 1972). Z dnešního pohledu se spíše zdá se, že pan režisér se nedokázal rozhodnout, zda točí soft porno, psychologický film, nebo romantické drama. Navíc ani z exteriérů Paříže se nepodařilo vytřískat něco víc zajímavého nebo s atmosférou. A tak zbývá hodně diskutabilní příběh čerstvého vdovce (Marlon Brando) a mladičké dívky, která si pravděpodobně teprve ujasňuje životní hodnoty, jenž je však dotažen do absurdního konce, alespoň vzhledem k předchozímu ději. (31.03.2012)

(1001) Nechápu, o čem ten film je. Kdybych se měla za takového předpokladu pokusit ho přece jenom pochopit, tak mi přijde veskrze špatný. Při prvním setkání hlavních postav se oba pohybují v jedné polovině plátna a skrz celou druhou půlku projíždí auto. Proč? Proč je zabírá z takového úhlu? Při detailech se Marlon šourá pomalu co noha nohu mine, při navazujícím velkém celku jde přes most rychle a bez zastavování. Proč jsou všechny záběry na "prázdné" ulice Paříže tak náhodné a nic neznamenající, jako by je vybíral někdo, kdo to město vůbec nezná a nemá k němu žádný vztah? Proč hraje Maria hlavní roli, když není schopna slovy ani bez nich vyjádřit jednotlivé emoce, natož přechod mezi nimi? Co bylo smyslem její dějové linky s režisérem - mně připadala jenom směšná. Co vůbec znamenal ten konec, opravdu měl být její dějový oblouk o tom, že je hloupá bezcitná sobecká bestie, nebo jsem si to jen špatně vyložila? Měli jsme jí fandit? Ale cítím, že už se dostávám do hodně negativních otáček, což nějak úplně nechci. Nechám film těm, pro které něco znamená, a sama se půjdu znovu podívat na Tramvaj do stanice Touha. Ale nedá mi to, abych nevynesla poslední soud: Tango mi jedním slovem přijde nepřipravené. Scénář působí jako první nástřel, většina dialogů jako improvizace, nic jako by nemělo své místo nebo důvod. Prostě tomu filmu nerozumím. (25.11.2016)