Atlantída

Film s poměrně zřetelnou myšlenkou, která prosakuje i do vizuální koncepce snímku. Obrazy jsou nakonec to, co vám z filmu v paměti nejspíše zůstane. To vše snesitelné na max 70 minutách, 106 tomut filmu opravdu nesluší a patnáctiminutový záběr na přerovnávání kostiček by mi býval stačil jednou. Filmům, které naprosto rezignují na jakoukoli diváckou stravitelnost, nemůžu dát z principu víc jak 3 hvězdy. (15.08.2020)

Aneb láska prochází termokamerou...... Ukrajinský snímek 'Atlantis' od režiséra Valentyna Vasjanovyče může působit jako minimalistická sbírka zdánlivě nesouvisejících statických záběrů – ač nepopiratelně vizuálně úchvatných. Jde však o velice sofistikovanou dystopickou alegorii, která se pokouší na pozadí poválečného marasmu vyobrazit vzplanutí té nejvzácnější lidské emoce – lásky. Skutečně dokonalá filmová definice abstraktního dramatu. (04.10.2021)

kdo si pamatuje na začátky tohohle konfliktu,ví z ještě tehdy dostupných videí z té doby ,že to bylo krutější než se tady ukazuje.Snímek se soustředil na dva bývalé bojovníky s postraumatickým postižením.Ukrajinci mají své kořeny v Ruské říši.A když se do sebe zakousnou ve válce dva Rusové tak jsou jak buldoci bojují tak dlouho až jeden odpadne.O hercích nejde nic dohledat všichni mají jen tuto roli.Pokud jsou to neherci klobouk dolů.Holyvúďané se mají ještě co učit.P.S. komu slouží války???Obyvatelům té které země určitě ne - těm přinášejí jen bolest a pláč nad hroby. (17.01.2021)

„Šel jsem do války a myslel že něco změním….Pořád jsou to kovaní Sověti. Chtějí, aby přišel car a vyřešil problém." Málo který film je asi tak příhodný k současným událostem na Ukrajině jako právě tento snímek odehrávající se v blízké budoucnosti (po skončení války na území Donbasu). "Stovky min v zemi, zničené továrny, znečištěná voda," to je realita, kterou asi přináší každá delší dobu trvající válka, tak se člověk může jen modlit, aby to nebyla realita i pro dnešní Ukrajinu. Bohužel ten film nic moc jiného než takto depresivní obrázek na válkou zničenou zemi (s  pohledem na hnus exhumovaných obětí válečného konfliktu) nenabízí. Skoro zde není srozumitelný děj (s nějakým vývojem postav) a i ta jakási "romantická" linka v závěru (s dosti explicitní sexuální scénou) jako by neměla žádné jiné srozumitelné opodstatnění než to, že autoři do té vší depresivní šedi chtěli dát aspoň něco atraktivního. Někteří zde oceňují pomalou filmařinu, no já nevím, ale když se tu nic neděje, tak ani sebe lepší kamera to podle mě nemůže zachránit. PS: Zkouknuto na počest všech ukrajinských obětí putinovské agrese.  (25.02.2022)

Do posledního detailu propracovaná filmařina, smutný příběh válečného veterána protloukajícího se zničenou krajinou, který neumí odejít, protože již neumí normálně žít. Převážně statická kamera se stává značně dynamickou při pomalých zoomech. Především sekvence příjezdu auta s označením 200 až po otevření zadních dveří je nasnímána naprosto fantasticky. Překonává úvodní scénu, v níž kamera odmítá připustit jinou variantu, než že byl pohřben živý člověk. Atlantida naoko ukazuje poválečné rány v krajině, ale ve skutečnosti se soustředí především na rány v duších lidí, lidí kteří doma opustili piano, vzali pušku a šli do války. (02.04.2022)