Díra

Neskutečná pecka. Trochu mě štvalo, že tam některé věci nejsou vysvětleny (třeba na jakém mechanismu funguje plošina, jakým způsobem se kontroluje, zda si někdo z plošiny u sebe nechal nějaké jídlo, jaktože se někdo může přemísťovat mezi jednotlivými patry, v jaké době a na jakém místě se děj odehrává, jak se tam vůbec člověk dostane... těch nezodpovězených otázek film ponechává strašně moc, včetně samotného otevřeného závěru, který obecně nesnáším a považuji ho vždy za zločin na divákovi), ale zase beru, že pro to symbolické vyznění to není zas tak podstatné. Námět toho filmu je myšlenkově prostě dokonalý, což v kombinaci s takřka nesnesitelně znepokojivým hudebním podkresem - myslím, že to je v první řadě hudba, která zde vytvoří atmosféru naprostého pekla a navíc strukturuje děj do jasně vymezených úseků - znamená, že Díra je drásavý, mimořádně intenzivní zážitek, který ale není fyziologicky nepříjemný - sledovat ten film je vlastně dost zábavné, právě pro ten myšlenkový přesah, byť je to občas trochu nechutné. Fantastická věc, která mě hodně nadchla - Španělé opět potvrdili, že v rámci thrillerů dnes jen těžko hledají konkurenci. (25.03.2020)

Zaujímavý upgrade Kocky o nejaký ten filozoficko-psychologický rozmer. Väzenie situované do nekonečných poschodí v ktorom prídel žrádla putuje od najvyššieho poschodia do najnižšieho. Ale keď tí z vyšších poschodí všetko vyžerú, čo ostane pre tých dole? Maximálne tak spoluväzeň. Film ktorý, ukazuje dve veci. Keď je človek dlho o hlade, tak mu začne jebať a je schopný všetkého. Bez ohľadu na to aký kultivovaný bol predtým. A to hlavné posolstvo je asi, že zmenu môžu uskutočniť len tí hore postavení. Najmä keď tí z dola nemajú možnosť sa spojiť. Prípadne sú už tak vyhladovaní, že im jebe. Nejasný otvorený záver nám ale nedá odpoveď, či sa to podarilo, čo je najväčší problém tohto filmu. Tentokrát fakt bodlo zistiť, či to pomohlo. Takže výsledkom je zaujímavá jednohubka, ktorá nenasýti, ale chutí celkom dobre (vzhľadom na námet dosť ironické prirovnanie, hehe). P.S: neverím, že na tej plošine bol dostatok jedla pre všetkých, takže to vlastne nebol psychologický experiment ale iba trochu sofistikovanejší spôsob mučenia. 6/10. (26.03.2020)

Španělé temné filmy umí, to už je známá věc, ale po dlouhé době se trefili do vkusu i mně. Občas řádně nechutný thriller, připomínající kultovní Kosku a zároveň kritika společnosti. Báječný a hlavně výborně zpracovaný nápad, kdy jsem se původně bál toho, že film vyloží karty na stůl v první půlhodině a pak už pojede na neutrál. Není tomu tak a film si drží překvapivě svižné tempo po celou dobu, což je podpořeno minimalistickou, ale naprosto funkční hudbou. (02.09.2020)

Přijde mi až úražlivý zmiňovat v souvislosti s touhle generickou fušeřinou Bongovy filmy. Vždyť to v sobě nemá ani zbla invence, jen tu nejvíc obvious společenskou metaforu, kterou to asi třináctkrát různými rádoby hlubokými způsoby popíše, aby si i ti nejvíc basic diváci mohli doma říct "Teda mámo, to byl ale mindfuck!" Podle hodnocení čekáš panna cotu, ale spadne na tebe hovno. (23.03.2020)

"Krájením se ostří sám... Samuraj TOP ultra Plus! O hvězdu míň ale dám, na poselství filmu flus!" Můj právník navrhoval jít k soudu, že to určitě vyhrajeme. Protože GG-U zfilmoval můj vlastní soukromý deník, bez mého svolení!!! Ale asi to nechám plavat, natočil to moc hezky. Celý můj život dole, dablroad movie mezi hladovými patry. ♫ Život je jen náhoda, jednou jsi dole, jednou... hlouběji. ♫ Ale bojuju, nevzdávám to. Zkouším vše, od bezohledné sobeckosti až po hřejivý altruismus. Např. nedávno, v rychlíku Košičan s bufetem mimo provoz, jsem si upižlal ruku, aby děti ve vlaku neumřely hladem! Btw, fakt blbej nápad. Hladových dětí stále mraky, takže ruka fuč zbytečně. A jak známo, jedna ruka netleská (asociace: pečená ruka na opulentní hostině). Takže nebudu tleskat zmršenému finále Díry, které mě nakrklo. Škoda, jinak to byl velmi výživný raut, jaký by ocenil i gurmán Philippe Noiret z Velké žranice. Pravda, jen v prvním patře, ocitnout se níž, spáchal by sebevraždu (sic!), jen ne obžerstvím, ale skokem do šachty. Což jsem měl chuť udělat i já, když mě po kladení zajímavých otázek (Jak asi chutná šnek? A chutnal by šneček Goreng i sám sobě? Jak se to nazývá, sebekanibalismus?) v závěru film začal "vychovávat", opruzovat s jakýmsi poselstvím a mlátit mě, starého sobce, po hlavě klackem solidárnosti a spasitelského komplexu, zapomínaje na vlastní moudro, že směrem nahoru prostě srát nejde, SAMOZŘEJMĚ. Navíc mi nějaká mrňavá šikmooká kanibalka (protože copak jiného asi mohla papinkat naše holčička, min. rok (!) o hladu na samotném dně Díry, když ne ty sebevrahy, co k ní padali seshora, však?) sežrala moji oblíbenou mňamku, dortík panna cotta. Svině jedna... udav se tím! Za trest jsem pro ni napsal alternativní konec filmu: Platforma vyjela nohoru, pracovníci v nultém patře, mající svědomí (Baharatovi to o nich tvrdil Moudrý muž) předali holčičku nadřízeným (bez svědomí), ti radostně zvolali Konečně! Solidarita rulez!, načež šli do sebe a všechny vězně z Díry převezli na povrch, do sanatoria all inclusive. Né, dělám si kozy, SAMOZŘEJMĚ. Ve skutečnosti manageři projektu "Chovej se jak zvíře, příjď o duši v Díře" jen ty kuchtíky a uklízečky z nultého patra zprcali jako sysly, co jim to tahají do kanceláře za lidský humus a omlátili jim o hlavu pracovní řád s nařízením: Co jednou Díra schvátí, nikdy už nenavrátí! Kuchtíci přišli o prémie, což je nasralo, SAMOZŘEJMĚ. Takže než šoupli holčičku i s celým "poselstvím" zpátky na platformu, aby ji vrátili do Díry, kam patří, měsíc se na ní střídali v kumbále ve skladu závodní kuchyně. Tak, a to máš za to! Já ti dám, ty mrňavá mrcho, sežrat mi poslední panna cottu! (18.06.2020)