Díra

Homo homini lupus, tak to je fakt objevení Ameriky. Každopádně mi bylo od začátku jasné, že nepůjde "jen" o nějakou sofistikovanější a intelektuálnější variaci na The Cube, ale že budou tvůrci prudit i nějakým tím humanismem a solidaritou a morálkou apod. Ovšem zaříznutí filmu závěrečným donkichotsko-komunistickým bojem za jakési Poselství, jehož smysl mi zůstal utajen, mě dost otrávilo. A to, že představitelka šílené a krvelačné Miharu, jediné postavy která mě zaujala, je v civilu jakási filipínsko-španělská popová hvězdička, mě otrávilo taky. (21.04.2020)

"Krájením se ostří sám... Samuraj TOP ultra Plus! O hvězdu míň ale dám, na poselství filmu flus!" Můj právník navrhoval jít k soudu, že to určitě vyhrajeme. Protože GG-U zfilmoval můj vlastní soukromý deník, bez mého svolení!!! Ale asi to nechám plavat, natočil to moc hezky. Celý můj život dole, dablroad movie mezi hladovými patry. ♫ Život je jen náhoda, jednou jsi dole, jednou... hlouběji. ♫ Ale bojuju, nevzdávám to. Zkouším vše, od bezohledné sobeckosti až po hřejivý altruismus. Např. nedávno, v rychlíku Košičan s bufetem mimo provoz, jsem si upižlal ruku, aby děti ve vlaku neumřely hladem! Btw, fakt blbej nápad. Hladových dětí stále mraky, takže ruka fuč zbytečně. A jak známo, jedna ruka netleská (asociace: pečená ruka na opulentní hostině). Takže nebudu tleskat zmršenému finále Díry, které mě nakrklo. Škoda, jinak to byl velmi výživný raut, jaký by ocenil i gurmán Philippe Noiret z Velké žranice. Pravda, jen v prvním patře, ocitnout se níž, spáchal by sebevraždu (sic!), jen ne obžerstvím, ale skokem do šachty. Což jsem měl chuť udělat i já, když mě po kladení zajímavých otázek (Jak asi chutná šnek? A chutnal by šneček Goreng i sám sobě? Jak se to nazývá, sebekanibalismus?) v závěru film začal "vychovávat", opruzovat s jakýmsi poselstvím a mlátit mě, starého sobce, po hlavě klackem solidárnosti a spasitelského komplexu, zapomínaje na vlastní moudro, že směrem nahoru prostě srát nejde, SAMOZŘEJMĚ. Navíc mi nějaká mrňavá šikmooká kanibalka (protože copak jiného asi mohla papinkat naše holčička, min. rok (!) o hladu na samotném dně Díry, když ne ty sebevrahy, co k ní padali seshora, však?) sežrala moji oblíbenou mňamku, dortík panna cotta. Svině jedna... udav se tím! Za trest jsem pro ni napsal alternativní konec filmu: Platforma vyjela nohoru, pracovníci v nultém patře, mající svědomí (Baharatovi to o nich tvrdil Moudrý muž) předali holčičku nadřízeným (bez svědomí), ti radostně zvolali Konečně! Solidarita rulez!, načež šli do sebe a všechny vězně z Díry převezli na povrch, do sanatoria all inclusive. Né, dělám si kozy, SAMOZŘEJMĚ. Ve skutečnosti manageři projektu "Chovej se jak zvíře, příjď o duši v Díře" jen ty kuchtíky a uklízečky z nultého patra zprcali jako sysly, co jim to tahají do kanceláře za lidský humus a omlátili jim o hlavu pracovní řád s nařízením: Co jednou Díra schvátí, nikdy už nenavrátí! Kuchtíci přišli o prémie, což je nasralo, SAMOZŘEJMĚ. Takže než šoupli holčičku i s celým "poselstvím" zpátky na platformu, aby ji vrátili do Díry, kam patří, měsíc se na ní střídali v kumbále ve skladu závodní kuchyně. Tak, a to máš za to! Já ti dám, ty mrňavá mrcho, sežrat mi poslední panna cottu! (18.06.2020)

Být tam vysvětleno nebo alespoň nějak naznačeno, jakým způsobem se ti lidé (ve spánku?) přesouvají na jiná patra, dal bych o hvězdičku víc. Samozřejmě lze namítnout, že film je alegorie, takže to není podstatné. Na to však bylo ostatním aspektům života v Díře věnováno příliš mnoho pozornosti, než aby se zrovna tenhle detail dal jen tak odmávnout. (28.03.2020)

Šťavnatý iberský gastrospeciál o elegantním řešení nejpalčivějších problémů veřejného stravování a delikatesní sociologická studie o tom, jaké dobroty se servírují na úplném dně humanity. Audiovizuální důkaz, že i sebeidealističtějšího intelektuála dona Chichota, hozeného mezi bandu zhovadilých větrných mlýnů, ten smích nakonec přejde, a on pochopí, že ten komunismus prostě nevybuduje, protože dělnická třída je banda omezených animálních zkurvenců s mimořádně vyvinutým pudem pro vlastní trika. Dialogově velmi kalorické, téměř geniálně naservírované, plné originálních masitých nápadů, a tak je hrozná škoda, že šéfkuchaři na závěr bouchla trouba a ta krásně promaštěná díra vyústila do hajzlu. Konkluze, že symbolem a řešením radikální systémové změny je náhlá mongoloidní holčička jedoucí výtahem nahoru, je absolutně sofististikovaný metamfetaminový myslomrd, který vám málem chuťově dokurví celou předchozí hostinu. A to se v hájkuzin prostě musí ztrestat odnětím minimálně jedné myšulínské hvězdy. (22.03.2020)

Tenhle komorní kousek vypadal ze začátku hodně zajímavě a já jsem byl celkem nadšenej. Ke konci filmu, ale moje nadšení začínalo celkem upadat. . El hoyo v sobě skrývá pár hodně povedenejch momentů, ale taky pár nudnějších pasáží. Lehčí zkrácení stopáže by nebylo úplně na škodu. Tenhle film o poselství, žrádle a pádu na úplný dno měl určitě co nabídnout. Nápad to byl vskutku neotřelej a celkem originální. Škoda, že ho tvůrci úplně nedoladili, protože finále vyšumí úplně do prázdna. Škoda... jdu si dát Panna cottu... abych si zpravil chuť. (22.08.2020)