Boudu sauvé des eaux
Boudu Saved from Drowning
Réžia:
Jean RenoirScenár:
Jean RenoirKamera:
Georges AsselinHrajú:
Michel Simon, Marcelle Hainia, Sévérine Lerczinska, Jean Gehret, Georges D'Arnoux, Jacques Becker, Jean Dasté, Geneviève Cadix, Régine Lutèce, Jane Pierson (viac)Obsahy(1)
Dobře situovaný pařížský knihkupec Edouard Lestingois (Charles Granval) jednoho dne zachrání tuláka, který se snaží ukončit svůj život v řece. Vezme jej do svého domu, kde se poté společně s manželkou snaží vychovat jej v obyčejného pařížského měšťáka. Budou však není ani schopen ani ochoten tuto roli přijmout. (ČSFD)
Recenzie (18)
[5/10] (Pathé, Sirius) (Čb. /// Produkce: Jean Gehret, Michel Simon /// Scénář: Jean Renoir, Albert Valentin podle divadelní hry Boudu sauvé des eaux Reného Fauchoise /// Kamera: Georges Asselin, Marcel Lucien /// Hudba: Léo Daniderff, Raphael, Johann Strauss [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] ()
Milý exkurs do francouzské filmové komedie na počátku zvukového filmu. Když se člověk přenese přes ten naivně vyznívající humor, který se s veselohrami meziválečního období (u nás teprve první republiky, ve Francii již třetí ;-)) ale běžně pojí, nakonec nemůže být zklamán. Michelu Simonovi coby přírodnímu bezdomovci, který se najednou ocitne v měšťackém domě, divák i ten tulácký původ nejednou věří. Třeba když se v policích v kuchyni prodírá rukama mezi nářadím a u toho si vůbec nevšímá padající hrnce, stejně jakoby člověk v přírodě nevnímal padající lístí ze stromu při zběru ovoce. :-) Naštěstí film není pouze o gagech s ničením či padáním věcí a do popředí se dostává i výrazný sociální rozměr. Osobně se mi velice líbily poslední závěreční minuty se svatbou na lodi a finální pointa v přírodě. Jean Renoir již zde v některých scénách projevil cit pro jakousi poetickou režii, kterou pak využil mj. ve slavné Velké iluzi (1937). Za ten závěr musím dát s mrknutím tu jednu hvězdičku navíc. 70% (# Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů) ()
Fena se mi líbila více, ale i tak je to velmi dobrý film. Některé scény, jak je u Renoira dobrým zvykem, jsou dost nadčasové. Složitější se zdá být morální vyznění filmu - je to výsměch maloměšťákům, nebo buranům ? Dost možná obojí... ale líbí se mi myšlenka, že tulák je zkrátka tulákem, a ve slušné společnosti žít nedokáže (i když se oholí a slušně oblékne). Každý má na světě své pevné místo, kam patří, a nemá smysl se ho snažit z něj násilně vyrvávat a poté převychovávat. A když se dva naprosto rozdílné světy spojí, jsou z toho akorát problémy. To je v dnešní době multikulturalismu naprosto zásadní myšlenka... ()
[2,5*] Komédia, ktorá sa mi zdala viac otravná ako vtipná. Akýsi prototyp typických francúzskych šaškovacích komédií funesovského typu. Veľa pozitív vo filme nenachádzam, snáď len jedno veľmi zlaté žieňa (Sévérine Lerczinska) a najmä pekný obraz, pričom sa predvedie aj Paríž, aký bol pred skoro 100 rokmi. Niečo film povie aj dnešnému divákovi, ale v časom značne ohlodanej forme. Zaradené v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. ()
Dobře situovaný a volnomyšlenkářský Pařížan Lestingois (Charles Granval ) jednoho dne zachrání ze Seiny sebevraha Clocharda Boudu (Michel Simon). Životem rozčarovaného ubožáka se poté i ujímá. Nikdy by se však nenadál, co mu tento s provede pro změnu s jeho životem... Zpracování komedie Reného Fauchoise v líbezně satirické verzi Jeana Renoira. ()
Reklama