Hlídač

Mohla bych se tu rozplývat nad úžasným hereckým výkonem JIřího Hrzána nebo nad skvělým výběrem lokalit. Já bych se ale chtěla podělit o to, co ve mně film způsobil. Zpočátku jsem byla mírně na rozpacích, rozjezd se mi zdál pomalý, ale kochala jsem se reáliemi. Jak se začal film více rozjíždět, přibývalo vztahů a mě do vcuclo do děje! Na konci jsem si začala lámat hlavu, co vlastně bylo špatně? Byla to výchova přepečlivé maminky, či nízká inteligence? Chybějící otec nebo málo uznání od druhých? Co vlastně z toho nanicovatého chlapíka udělalo zvíře? Nakolik mohla zapůsobit milující manželka? Mohlo být něco jinak, kdyby se maminka ke snaše chovala přívětivěji? Kolik takových nenápadných chlapíků chodí kolem nás, úslužně se usmívající a doma tahají kočku za ocas? Mírně znepokojivé ... U mne film splnil to podstatné - měl poselství. 76% (25.03.2014)

Pravá konzistence pouťového barvotisku: směs romantiky a celoživotního pohřbu. Právě jsem viděl dokonalý černobílý barvotisk. Ta vzácná dečka: nestravitelné. O Vildomcovi samotném nelze říci, že by se nějak změnil, prošel vývojem či prodělal „přerod“. Jeho jednoduchý duševní organismus pouze provedl přepólování, což pejsek jistě ocení. Obranná vytěsňující reakce: zhroucení iluze nutí k nesnesitelnému přímému pohledu a je tedy nutno beze zbytku zlikvidovat její trosky a nahradit ji jinými bezpečnými brýlemi. Ostatně z hlediska psychohygieny není co vytknout. Nejstrašnější na tom všem je to jojo na konci, naznačující, že nejde o problém nějakého Pepíka Vildomce. Teď teprve je jako všichni ostatní. Tohle v roce 1970, prosím pěkně. Pokud jde o Hrzána: vždycky jsem byl bezradný, co si s ním vlastně počít, jak ho vnímat; nyní vím, že mi chyběl hlavní díl mozaiky. /// Komentáře: Marigold (jediný nespoilerový) a Jusek (který je hlavně kvalitním postižením obsahu s politizujícím vyhodnocením). Zajímavý pohled nabízí též MarJel (při troše trpělivosti). Z podprůměrně hodnotících stojí za pozornost jen Ulrich. Komentář od uživatele „nehodnotit“ budiž ukázkovým příkladem stereotypní divácké nechápavosti. (05.11.2011)

Jeden z posledních dozvuků české ´Nové vlny´, už z doby, kdy normalizační režim začínal naplno zatínat drápy a čistky mezi filmovými tvůrci postupně nabíraly svých obludných rozměrů. Místama režijně dost nezvládnuté, někdy až fušerské, ale ten námět a scénář, dokonale mapující úpadek charakteru jednoho zakomplexovaného mladého člověka (v přesném uchopení Jiřího Hrzána), je tak skvělý, že tyhle mušky lze přehlédnout. Pro Ivana Renče to byl celovečerní debut, ale jeho podobenství bylo natolik odvážné a proti srsti tehdejších schvalovatelů, že to byl zároveň z donucení i jeho poslední film na poli hraných celovečerních filmů. (30.09.2013)

byl to divný film, ale hodně mě bavil. proč mít nějaké sny a plány do budoucna, když můžete všechno (včetně empatie a zdravého uvažování) zahodit a stát se krutým sadistou? pepík žije s maminkou a sní o životě na moři. vždy po noční směně se vydá na procházku, jež končí zbitím jeho psa. jednoho dne potká marii a vezmou se. manželství nicméně dlouho nevydrží a rovněž ani pepíkovo dobré chování k vězňům, které hlídá. roztrhá svůj oblíbený obrázek s majákem, vytáhne štětec, namočí jej do bílé barvy, pak do červené a nakonec se z něho stane JOKER.. oh, počkat… tohle je vlastně jiný snímek. pardon. (the lighthouse, předpokládám???) (27.03.2022)

Jirka Hrzán v netradičně záporné roli zakomplexovaného a trochu retardovaného hlídače vězňů v kriminále. Na vězně je měkký a hodný a svůj vztek si vybíjí na svém psovi, kterého každé ráno, když se vrátí z noční, bere na procházky a na odlehlém místě ho mlátí kusem dřeva. Situace se obrátí, když mu manželka vezme roha s uprchlým trestancem....Děj filmu není situován do určité doby, vypadá to, že by se mohl odehrávat v třicátých létech minulého století, režisér Ivan Renč tak asi udělal schválně, neboť snímek vyznívá aktuálně v jakékoliv časovém pásmu. Snové sekvence hlavního hrdiny Vildomce probíhají v majáku u moře, kde se on cítí osamocen a přitom rád. Doprovází hudba Luboše Fišera. Zvláštní film už jen kvůli Hrzánovi, který svůj rozpolcený charakter hraje geniálně a je obrovská škoda, že za svůj kratičký život nedostal takových příležitostí více. Další zajímavou roli uprchlého vězně si zahrál hudební skladatel Karel Mareš. Hlídače bych zařadil mezi poslední snímky už definitivně doznívající Nové vlny. (01.04.2019)