Hlídač

Doznívání filmových šedesátých v plné parádě. Subjektivizovaná narace sice nedosahuje takové sdílnosti a mistrovství jako v Herzově majstrštyku Spalovač mrtvol, nicméně dostatek sugestivity dodává snímku výtečný Jiří Hrzán, který postavu životního loosera a přezrálého dítěte, které se oddává pošetilým snům, zpodobnil s naprostou přesvědčivostí. Podivné "uzrání" jednoho vězeňského hlídače líčí možná Renč místy až neobratně unyle, nicméně vývoj hlavní postavy a některé skutečně působivé kompozice nahradí veškerá negativa. Po formální stránce by se dalo vytknout leccos, stejně tak nutno poukázat na fakt, že film pouze těží z odkazu klasik jedné z vrcholných dekád českého filmu, nicméně to sotva něco změní na skutečnosti, že Hlídač je cosi jako zaprášený nenápadný klenot, který rozhodně patří do zlatého fondu české kinematografie. Ačkoli Pepík Vildomec nedosahuje zneklidňující excentričnosti Fuksova Romana Kopfrgingla, jeho podivná labilita a dušená brutalita, která v závěru vygraduje do vskutku tragikomického zupáctví, má vnitřní logiku a dostatečnou dramatičnost... Hlubokou zakomplexovanost vystihuje Vildomcův přerod dokonale. (22.09.2005)

Všichni vědi, že v tomto městě je kriminál. Nikdo nevi, kdy se tam dostane. A dozorcem v tom kriminálu jsem já! Koncert Jiřího Hrzána kolorovaný jeho sny o střežení majáku. Věra Tichánková skvělá jako vždy. Labužnická záležitost připomínající Spalovače mrtvol. Zpracování ale úplně z jiného úhlu s prvky komedie. (21.01.2011)

Hrzán proslul jako rozverný komik, ale jako dozorce věznů si ho dokázal představit málokdo. Nevím, kde režisér Ivan Renč našel odvahu ho obsadit do zcela nesympatické role a tím populárnímu herci umožnit rozšířit jeho herecký rejstřík o temnou postavu nebudící před svěřenými vězni respekt, neznající citové reakce a nemající soucit ani s němou tváří, v tomto případě psem, kterého mlátí u odlehlého lesíku, aby si vybil svůj vztek a frustraci. Měl jsem s filmem dva zásadní problémy. Hrzán mně v roli přišel divný, a to asi byl záměr, a neznat ho z jiných mnohem známějších veselých filmů, tak bych zvažoval, jestli komika jenom celou dobu nepředstíral, a i přesto ho mám v jeho komických rolích mnohem radši. A druhý problém představovalo líné tempo z kterého se film po celou dobu nevyvlekl a tak se vyskytlo k mé neradosti také až příliš nudně nezáživných pasáží. Film začínal být tak nějak neosobní a postupně o ničem. On ten film byl vůbec takový nějaký málo divácký a jsem si jistý, že širší divácká obec ho ani vyhledávat nebude. Zapomenutý zůstane i nadále. Rozporuplných 50% (15.01.2012)

V popise k filmu sa uvádza, že je to jedna z mála dramatických rolí Jiřího Hrzána. V tomto dielku to je však klasická tragikomická postavička, vzdialene mi pripomínajúca Kronerovho Brtka z Obchodu na korze.... Je vidieť, že šesťdesiate roky boli v československej kinematografii veľmi plodné na netradičné filmové postupy a ich stvárnenia. Vďaka za to obdobie.... Tento film Ivana Renča nenechá nikoho na pochybách, že stvárnenie psychiky hlavnej postavy sa dá špičkovo podať vynikajúcim filmovým spracovaním podfarbené takisto nemenej krásnou hudbou. P.S.: "prerodu" hlavného hrdinu sa určite nevedel dočkať jeho podvraťák...) (23.09.2005)

Po zhliadnutí filmu "Hlídač" som si musel upraviť svoj názor na herecké umenie Jiřího Hrzána. Doteraz som ho totiž považoval len za takého nenápadného, druhotriedneho komika. No to ako stvárnil v tomto dramaticko-poetickom snímku hlavného hrdinu bolo niečo pozoruhodné. Hrzáň dodal postave väzenského dozorcu Josefa Vildomeca vierohodnosť, hĺbku a akúsi pokrivenú charizmu. Z jednoduchého, naivného, zakomlexovaného snílka sa stal chladný sadista. "Hlídač" je neprávom pozabudnutý klenot českej kinematografie. **** (07.11.2014)