Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Jiří Hrzán (30. 3. 1939 - 24. 9. 1980) byl na divadle, v televizi i ve filmu dobře známým představitelem komických hrdinů. Jednou z mála jeho dramatických filmových postav je hlídač vězňů Josef Vildomec, titulní hrdina málo známého filmu scenáristy a režiséra Ivana Renče. Oproti svým rozpustilým a groteskním figurám zde Hrzán ztvárnil zcela protichůdný typ hrdiny: Pepík Vildomec je doma poslušným synem a v práci zodpovědným a úslužným vykonavatelem příkazů. Ledasco si nechá líbit, a to i od vězňů, které hlídá. Tajně si však vybíjí vztek a ponížení na svém psu, jediné bytosti, která je slabší než on. Svatba s opovrhovanou nalezenkyní Marií a útěk jednoho z vězňů však započnou proces Vildomcovy proměny v sadistickou bestii...
Tento neobvyklý a v mnoha ohledech mimořádný film je jediným celovečerním dílem Ivana Renče. Jeho děj se odehrává v neurčité době a na neurčitém místě, a zcela se soustřeďuje na vnitřní život hlavní postavy (část vyprávění je věnována hrdinovým představám, které se odehrávají na mořském ostrůvku s majákem). Film, který přesvědčivě zpracovává temné stránky lidské psychiky a který se mimo jiné dotýká i rasismu, se v kinech i v televizi objevoval jen sporadicky. Kvůli tomu se neprávem ocitl mezi polozapomenutými díly české kinematografie.
Ještě v roce 1970 vznikaly filmy, nachystané v minulých letech a vyjadřující i tehdejší poetiku. Ivan Renč vytvořil téměř protokolární podobenství, záměrně zasazené mimo čas a prostor, rozehrávající výsostně modelovou situaci. V příběhu dosti klopotném a ne vždy přesvědčivém vypráví o mladém vězeňském dozorci, jenž sní o tom, jak by žil na osamělém majáku. Je svým způsobem směšný, s rozvráceným charakterem, v zaměstnání jen stěží nachází nějaké uspokojení, u vězňů si nedokáže zjednat sebemenší respekt - a hrdina si pak svůj přetlak vybíjí v týrání bezbranného psa. A jednoho dne nastoupí zkratové jednání. (oficiálny text distribútora)

(viac)

Videá (1)

TV spot

Recenzie (86)

Chrysopras 

všetky recenzie používateľa

Vpravdě netypická role Jiřího Hrzána, které se zhostil skvěle. Jeho Pepa je dost zvláštní a netradiční figura, ke které si člověk těžko hledá cestu ( stejně jako snad ke všem dalším postavám ). Přesto ale v tomhle filmu něco rezonuje a "katarze" v samém závěru pomáhá celé dílo snadněji uchopit. V českém kontextu hodně zajímavý experiment hodný shlédnutí... ()

YumiOkami 

všetky recenzie používateľa

byl to divný film, ale hodně mě bavil. proč mít nějaké sny a plány do budoucna, když můžete všechno (včetně empatie a zdravého uvažování) zahodit a stát se krutým sadistou? pepík žije s maminkou a sní o životě na moři. vždy po noční směně se vydá na procházku, jež končí zbitím jeho psa. jednoho dne potká marii a vezmou se. manželství nicméně dlouho nevydrží a rovněž ani pepíkovo dobré chování k vězňům, které hlídá. roztrhá svůj oblíbený obrázek s majákem, vytáhne štětec, namočí jej do bílé barvy, pak do červené a nakonec se z něho stane JOKER.. oh, počkat… tohle je vlastně jiný snímek. pardon. (the lighthouse, předpokládám???) ()

Reklama

Big Bear 

všetky recenzie používateľa

Moc zvláštní film. Hrzána má rád, ale krom Prcka z Nebeských jezdců jej mám spíše zafixovaného jako herce, který hraje různé sranda figury nebo táty (nejčasteji hrával manžele paní Maciuchové) ve všelikých těch rodinných filmech ze zedmdesátek. Úplně nejvíc se mi vždy vybaví ve filmu Drahé tety a já. Ale tady divák jasně pochopí co to bylo za herce. Film je o ukřiknutém dozorci ve věznici, který si nechá lecos líbit od vězňů s nimiž se snaží být navzdory napomínání vedení věznice za dobře. Své přetlaky si doma vybíjí na svém psu, kterého vždy odvede na procházku a následně uvázaného u zbořené zdi jakého statku surově zbije klackem. Hrdina si svůj sadismus dokonce uvědomuje, protože se vždy pořádně rozhlédne zda není někdo nablízku než začne ubohé zvíře bít. Zdá se tedy, že v provopátku si uvědomuje, že koná špatně a když ne kvůli svému špatnému svědomí, má strach co by na to řeklo okolí. Zde tedy musím podotknout, že mně filmaři naštvali, protože pes je filmu bit opravdu a měl jsem problém se na to jako majitel podobného chlupáče  koukat. Sadismus hrdiny to ukázalo dokonale, ale vždy jsem opovrhoval filmaři, co pro efekt ve filmu zabíjeli nebo mučili nějaké zvíře.  Bití psa hlídače vždy na chvilku zklidní, nicméně je to pro něj celkem pravidelný rituál jak udržovat své emoce na uzdě. Vnitřně sní o službě na majáku. Rád chodívá s kostelníkem na věž jejíž schody mu evokují maják a když kostelník bije na zvon, on se rozhlíží zaluziemi okna kostelní věže po okolí jako by byl na ochozu majáku. Sní o tom jak obsluhuje čočku i jak z vody vytahuje topící se ženu. Ačkoliv má pevné zázemí, hrdina volí poněkud zvláštní únik do jiného světa. Už jen to poukazuje na jeho podivný duševní stav, protože kdo ví, služba na majáku je jedna z nejobtížnějších kvůli náročnosti, délce a hlavně samotě.  Vězni si z jeho snahy být s nimi za dobře dělají legraci, opovrhují jím .... Následné události způsobí, že se ze skrývaného sadisty stane sadista skutečný tentokráte už v samotné věznici... Bestie je už zkrátka venku...  Můžeme se domýšlet proč je hlavní postava jaká je, já si myslí, že to byl vadný jedinec od prvopočátku. Deviant, jehož temné stránky jednoho dne vyplují an povrch. Těch případů je známo hodně. Lidéco žili ve spořádaných rodinách, kteří ale už od mládí měli potřebu týrat a zabíjet. Nejčastěji zvířata. Takoví Dexterové. Někteří své temné pudy zvládli ukočírovat, jiní začli mít potřebu zabíjet víc... Tohle byl hodně zajímavý film o psychicky narušeném jedinci, velmi zajímavá staudie povahy sadistického člověka. Mně se ale asi proto nejvíce líbily ty snové představy z majáku. Hudba ve filmu od pana mistra Fišera byla nádherná! Dávám za 4 buchty. * * * * ()

Adam Bernau 

všetky recenzie používateľa

Pravá konzistence pouťového barvotisku: směs romantiky a celoživotního pohřbu. Právě jsem viděl dokonalý černobílý barvotisk. Ta vzácná dečka: nestravitelné. O Vildomcovi samotném nelze říci, že by se nějak změnil, prošel vývojem či prodělal „přerod“. Jeho jednoduchý duševní organismus pouze provedl přepólování, což pejsek jistě ocení. Obranná vytěsňující reakce: zhroucení iluze nutí k nesnesitelnému přímému pohledu a je tedy nutno beze zbytku zlikvidovat její trosky a nahradit ji jinými bezpečnými brýlemi. Ostatně z hlediska psychohygieny není co vytknout. Nejstrašnější na tom všem je to jojo na konci, naznačující, že nejde o problém nějakého Pepíka Vildomce. Teď teprve je jako všichni ostatní. Tohle v roce 1970, prosím pěkně. Pokud jde o Hrzána: vždycky jsem byl bezradný, co si s ním vlastně počít, jak ho vnímat; nyní vím, že mi chyběl hlavní díl mozaiky. /// Komentáře: Marigold (jediný nespoilerový) a Jusek (který je hlavně kvalitním postižením obsahu s politizujícím vyhodnocením). Zajímavý pohled nabízí též MarJel (při troše trpělivosti). Z podprůměrně hodnotících stojí za pozornost jen Ulrich. Komentář od uživatele „nehodnotit“ budiž ukázkovým příkladem stereotypní divácké nechápavosti. ()

Martin741 

všetky recenzie používateľa

Zeby bol pre mna tento film skvostom, sa urcite neda povedat. A tento film ma zaujima rovnako ako hospodarsky zazrak v Somalsku, Burundi a Rwande. Nic to, uznavam vsak, ze Pepik Vildomec je na prvy pohlad poslusny syn a usluzny vykonavatel prikazov, dokonca si vazni mozu k nemu kadeco dovolit. Co je vsak podstatne horsie, zlost si vybija na bezbrannej faune /pes/. A je tak troch u aj sadistickym bezcitnym hajzlom, ktory zbytocne a bezdovodne trapi miestnu faunu. Ivan Renc /otec Filipa Renca - Requiem pro Panenku a Rebelove/ podla mna rezirovat vedel/vie. 66 % ()

Galéria (12)

Zaujímavosti (5)

  • Maják, ktorý Josef Vildomec (Jiří Hrzán) navštevuje vo svojich snových fantáziách, sa nachádza na ostrovčeku južne od chorvátskej Istrie a nazýva sa maják Porer. (Autogram)
  • Ako kukučku v nástenných hodinách použil režisér postavičku zo svojho staršieho bábkového filmu Strážce majáku (1967). (Autogram)

Súvisiace novinky

Věra Tichánková 1920 - 2014

Věra Tichánková 1920 - 2014

09.01.2014

Ve věku 93 let zemřela herečka Věra Tichánková. Manželka herce Jana Skopečka a dlouholetá členka Divadla S. K. Neumanna v Praze (1951 - 1982) studovala vysokou školu chemicko-technologickou, následně… (viac)

Reklama

Reklama