Réžia:
Ivan RenčScenár:
Ivan RenčKamera:
Ivan ŠlapetaHudba:
Luboš FišerHrajú:
Jiří Hrzán, Věra Tichánková, Karel Mareš, Helene Verschuur, Miloš Willig, Otto Ohnesorg, Václav Král, Nataša Gollová, Jindřich Heidelberg, Miloslav Novák (viac)Obsahy(1)
Jiří Hrzán (30. 3. 1939 - 24. 9. 1980) byl na divadle, v televizi i ve filmu dobře známým představitelem komických hrdinů. Jednou z mála jeho dramatických filmových postav je hlídač vězňů Josef Vildomec, titulní hrdina málo známého filmu scenáristy a režiséra Ivana Renče. Oproti svým rozpustilým a groteskním figurám zde Hrzán ztvárnil zcela protichůdný typ hrdiny: Pepík Vildomec je doma poslušným synem a v práci zodpovědným a úslužným vykonavatelem příkazů. Ledasco si nechá líbit, a to i od vězňů, které hlídá. Tajně si však vybíjí vztek a ponížení na svém psu, jediné bytosti, která je slabší než on. Svatba s opovrhovanou nalezenkyní Marií a útěk jednoho z vězňů však započnou proces Vildomcovy proměny v sadistickou bestii...
Tento neobvyklý a v mnoha ohledech mimořádný film je jediným celovečerním dílem Ivana Renče. Jeho děj se odehrává v neurčité době a na neurčitém místě, a zcela se soustřeďuje na vnitřní život hlavní postavy (část vyprávění je věnována hrdinovým představám, které se odehrávají na mořském ostrůvku s majákem). Film, který přesvědčivě zpracovává temné stránky lidské psychiky a který se mimo jiné dotýká i rasismu, se v kinech i v televizi objevoval jen sporadicky. Kvůli tomu se neprávem ocitl mezi polozapomenutými díly české kinematografie.
Ještě v roce 1970 vznikaly filmy, nachystané v minulých letech a vyjadřující i tehdejší poetiku. Ivan Renč vytvořil téměř protokolární podobenství, záměrně zasazené mimo čas a prostor, rozehrávající výsostně modelovou situaci. V příběhu dosti klopotném a ne vždy přesvědčivém vypráví o mladém vězeňském dozorci, jenž sní o tom, jak by žil na osamělém majáku. Je svým způsobem směšný, s rozvráceným charakterem, v zaměstnání jen stěží nachází nějaké uspokojení, u vězňů si nedokáže zjednat sebemenší respekt - a hrdina si pak svůj přetlak vybíjí v týrání bezbranného psa. A jednoho dne nastoupí zkratové jednání.
(oficiálny text distribútora)
Videá (1)
Recenzie (86)
Hlídač je jistě velmi zajímavý, pro mne do nedávna úplně neznámý, film. Jen jsem nějak nepobral, v čem má být jako to filmové podobenství. A ať jsem se koukal, jak jsem se koukal, podobnost se Spalovače mrtvol, jak tu píší mnozí, jsem taky nějak úplně neviděl... Co jsem v tom však naopak viděl, je myšlenka, že snad v každém člověku mohou hřímat jakési (druhým lidem často skryté) běsy. "Pepouška" Vildomce, v podání excelentního Jiřího Hrzána, může divák filmu ( na rozdíl od jeho okolí) od samého počátku vidět jako poněkud zvláštní figurku. Na jednu stranu je to vzorný syn, člověk naivně věřící v dobro v druhých lidech a romantický snílek, co o volných chvílích žije v jakémsi paralelním světě představ o životě na osamělém majáku. Na druhou stranu je to tyran svého psa, co si právě na něm vybíjí ty své "běsy". Ten jeho následný přerod o 180 stupňů v lidské "zvíře" je sice dost otřesný, dá se však snad i trochu pochopit. Vždyť okolní svět (ředitel věznice, vězni včetně toho uprchlého Červinky, částečně i nevěrná manželka) se k němu jako ke zvířeti chová. Ten přerod je završen v okamžiku, kdy Vildomec popře všechny své romantické sny. Jako by tím autor tohoto snímku chtěl říct, že právě ty sny a představy nás zušlechťují či povznášejí a dělají z nás skutečné lidi. Mě zas při sledování tohoto snímku povznášela úžasně krásná hudba Luboše Fišera. Příjemné bylo i setkání s Natašou Gollovou, byť zde má opravdu epizodní roli. ()
Všichni vědi, že v tomto městě je kriminál. Nikdo nevi, kdy se tam dostane. A dozorcem v tom kriminálu jsem já! Koncert Jiřího Hrzána kolorovaný jeho sny o střežení majáku. Věra Tichánková skvělá jako vždy. Labužnická záležitost připomínající Spalovače mrtvol. Zpracování ale úplně z jiného úhlu s prvky komedie. ()
Hrzán proslul jako rozverný komik, ale jako dozorce věznů si ho dokázal představit málokdo. Nevím, kde režisér Ivan Renč našel odvahu ho obsadit do zcela nesympatické role a tím populárnímu herci umožnit rozšířit jeho herecký rejstřík o temnou postavu nebudící před svěřenými vězni respekt, neznající citové reakce a nemající soucit ani s němou tváří, v tomto případě psem, kterého mlátí u odlehlého lesíku, aby si vybil svůj vztek a frustraci. Měl jsem s filmem dva zásadní problémy. Hrzán mně v roli přišel divný, a to asi byl záměr, a neznat ho z jiných mnohem známějších veselých filmů, tak bych zvažoval, jestli komika jenom celou dobu nepředstíral, a i přesto ho mám v jeho komických rolích mnohem radši. A druhý problém představovalo líné tempo z kterého se film po celou dobu nevyvlekl a tak se vyskytlo k mé neradosti také až příliš nudně nezáživných pasáží. Film začínal být tak nějak neosobní a postupně o ničem. On ten film byl vůbec takový nějaký málo divácký a jsem si jistý, že širší divácká obec ho ani vyhledávat nebude. Zapomenutý zůstane i nadále. Rozporuplných 50% ()
(3x) Jestli tenhle film neputoval po natočení do trezoru a opravdu se v roce 1970 promítal, tak vážně nevím. Pražskou premiéru Spalovače mrtvol dva roky před tím v průběhu filmu zastavila policie, a tenhle film je zmiňovanému snímku podobný nejen hodně přítomným násilím, ale především hlavní postavou a ukázkou praktit totalitního režimu. I když ono to svým zasazením do prvorepublikových (meziválečných) časů bude asi hlavně podobenstvím nacistické diktatury... Jako člověk z rodiny chovající pejska mám vážnou výhradu k jistým scénám (vím, že to mělo v rámci vývoje postavy a děje velký smysl!), ale zážitek z filmu jako celku mi nedovolí odebrat z hodnocení pátou hvězdičku. Závěrečné, pro mne nečekané a docela šokující vyústění mě rozsekalo, von ten nenápadný a oblíbený Pepík Vilidomec může, jak už zde pár uživatelů naznačuje, vážně konkurovat spalovači Kopfrkinglovi. Jiří Hrzán coby především komediální herec ztvárnil psychopatického smíška proměňujícího se v bezmezného tyrana skvostným způsobem, nikoho jiného si v roli Pepíka Vilidomce ani neumím představit. Taky jsem hltal každý záběr na prvorepublikou star Natašu Gollovou v roli cukrářky, ještě v téhle době pořád neztrácející svůj šarm a humor, a vulgárně mluvícího komunistu(!) Miloše Williga! ...a ten orchestr na svadbě, a výzdoba bytu plná vyšívaných tapet a starožitností všeho druhu... ty kukačky! Že se Ivan Renč jako režisér věnoval především tvorbě krátkých animovaných filmů, je poznat v hodně detailních scénách s prkvy animací, což dodává ve scénách Pepíkova domácího zázemí osobitého kouzla. K dechberoucímu doplnění drsného příběhu dojemně poetickými sny uprostřed moře na lodi už fakt nenacházím slov, za doprovodu nádherné hudby Luboše Fišera se mi u těchhle scén chtělo málem brečet. 95% (52 rokov filmu za 52 týždňov) ()
Vpravdě netypická role Jiřího Hrzána, které se zhostil skvěle. Jeho Pepa je dost zvláštní a netradiční figura, ke které si člověk těžko hledá cestu ( stejně jako snad ke všem dalším postavám ). Přesto ale v tomhle filmu něco rezonuje a "katarze" v samém závěru pomáhá celé dílo snadněji uchopit. V českém kontextu hodně zajímavý experiment hodný shlédnutí... ()
Galéria (12)
Zaujímavosti (5)
- Původně se pro realizaci filmu počítalo s Ivanem Renčem jen jako s pomocným režisérem. (raininface)
- Ako kukučku v nástenných hodinách použil režisér postavičku zo svojho staršieho bábkového filmu Strážce majáku (1967). (Autogram)
- Helene Verschuur (Marie) při postsynchronech nadabovala Jana Šulcová. Otto Ohnesorga (Šalama) pak Jiří Pleskot. (funhouse)
Reklama