Válka barev

Koukam ze se svou radosti jsem docela v mensine, nu coz. Pro me srdovka. Protoze takovou ja jsem tehdy zazila Prahu. Tahy v Radosti a ranni navraty domu (kdyz hned na zacatku vyjizdi Ondrej autem do ranni Prahy tak spolu s tim hudebnim podtrhnutim pro me pocitovy orgasmus a deja vu jako prase), hodne, ale opravdu hodne "shady" lidi, paintball a takovou strasne divnou lasku. Libil se mi i pribeh, vymyka se to cemukoliv ceskemu co jsem do te doby videla a i kdyz se pry Renc zpetne za tenhle film tak trochu stydi, tak pro me je to tak trochu srdcovka ke ktere se rada vracim, kdyz si chci tak trochu zasnit "co by bylo kdyby". Jinak jak uz zde zaznelo = chtelo by to rozhopadne DVD! (20.07.2015)

První polovina 90. let minulého století byla magická! V rámci české kinematografie se našly peníze na nejrůznější obskurnosti a Filip Renč frčel na Antonionim, Geislerce a Lynchovi. To všechno, spolu s (pro Renče typickou) sebestředností, nespoutanými ambicemi i potřebou vypořádat se s počítačovou animací a amorálností raného kapitalismu v Čechách, dalo vzniknout Válce barev, režisérově v pořadí druhé zásluze o stát v oblasti umění (vždyť Tomáš Hanák má srovnatelné fluidum jako Dáma s polenem!!!). Za zmínku stojí, že tuhle slátaninu zadotoval tehdejší guru komerčního televizního vysílání Vladimir Železný. Těžko se proto ubránit vzpomínce na Vladimírovo vystoupení v legendární novácké freak show Volejte řediteli, kde se hrozící divácký nezájem a finanční provar snažil odvrátit tím, že Válku barev vydával za „chvályhodný pokus o Zvětšeninu pro mladou generaci“. Už tehdy bylo z jeho strnulého úsměvu poznat, že odteď bude JEHO televize financovat už jenom neškodné komediální výplachy. (02.09.2016)

Dvacet let po premiéře je konečně možné se vrátit k Válce barev v rozumném formátu a užít si vše, co na českých filmech z 90. let zbožňuju. Všechno to objevování západního stylu vyprávění, všechny ty montáže a klipové pasáže, atraktivní prostředí, neotřele napsané role pro domácí herce a neopakovatelný feeling toho rauše, kdy i malinká Aňa s blond parukou mohla dobít svět. Ty její nádherně dětsky pronášené dialogy o prvním zamilování, zradě i velkém světě jsou pohlazením pro uši. Samozřejmě prostředí modelingu dělá taky svoje, stejně jako dobře zvolené (nejen) pražské lokace. Světácký Hanák je taky naprosto skvělý a ještě líp vynikne vedle domáckého Vaculíka. Inu, zlatá devadesátá. (09.07.2016)

Hm, tak jsem si při (ze studijních důvodů tedy protrpěném) televizním repete s odstupem všech těch let zase uvědomil, jak z celé tehdejší rádoby artistnosti a pseudonezávislého rebelství zbyla po šestnácti letech jen otravná manýra. Šaškující, přehrávanící a kraviny z tlamek deklamující pražská čudlárna, dnes si sice furt hrající na velký šoubyznys, ve skutečnosti pak jen namrdaná na erár a veřejné zdroje, bez kterých by to stádo >artistů< až na výjimky dávno pochcípalo hlady... %-/ . . . Ty dvě hvězdy, co jsem kdysi nadělil, tu tedy se sebezapřením nechávám, protože je fakt, že doba zkrátka byla taková a i >mistr< Renč už dávno dělá daleko větší sračky... Howgh. - - - - - (Poprvé viděno kdysi v dobách premiérových se značnými rozpaky a rozčarováním v kině, hodnocení 11.12.2005, komentář zde po repete 19.9.2011 na >tv blablandoff< jako otrávený čtyřicátý - 20.9.2011) (19.09.2011)

Celkem zajímavý snímek. Přijde mi ale, že jenom dvě třetiny filmu mají nějaký děj, posledních zhruba 25 minut mi přišlo jako úplně náhodné věci nesouvisející s hlavním dějem (který sám o sobě není až tak dobrý). Herecké výkony byly dobré, ale zároveň kvalitně nekonsistentní, vě něketrých scénách byly lepší než v jiných. Prezentace se mi ale hrozně líbila, tohle je snad Renčův nejlepší film so se týče vizuální stránky, díky zajímavým kompozicím a barvám měl film jedinečnou atmosféru. Hudba taky nebyla špatná. 6/10 (12.08.2022)