Requiem pro panenku

V době, kdy si lze o skutečném případu snadno vyhledat a přečíst nejeden článek, mi upravené skutečnosti v žánrovém filmu tolik nevadí (ač matoucí formulace v úvodních titulcích zůstává na pováženou). Filipu Renčovi se podařilo stvořit hutnou atmosféru, spolu s níž Requiem pro panenku funguje jako efektní psychothriller o křehké hrdince ve spárech byrokratického omylu a velkého lidského zla, i s nejedním zneklidňujícím prvkem (telefony s připevněnou zamčenou kladkou), napínavě vedeným dějem po celou dobu či na československý film i nečekaně odvážnou lesbickou scénou. Depresivní bezvýchodisková situace v socialistickém ústavu pro postižené tu navíc v druhé rovině vytváří i silné podobenství (tehdy čerstvě padlého) totalitního režimu. Hodně má svůj podíl na zážitku i sugestivní Soukupova hudba a herecké výkony všech zúčastněných hereček, nejvíc mě však vedle Ani Geislerové zaujala Bára Hrzánová v bravurně ztvárněné retardované Johancce. Scénář je možná, jak ve zdejších ohlasech často zaznívá, trochu černobílý, ale naštěstí jsem vnímal i světlé momenty, např. příhodu o tom, jak Johanka pořád kreslí tu samou kliku se sluncem a jak je v klíčové scéně později tento prvek vypointován, stejně tak zajímavá zmínka o minulosti některých vychovatelek. Jediné, co mi vyloženě nesedlo, bylo přehnané využití zpomalených záběrů. Mám dojem, že se musel Renč inspirovat v Carrie, kde využil De Palma podobný styl ve scénách velkého požáru (i s podobnými detaily na oči zrzavé žhářky v pozici pachatelky a oběti okolí zároveň), jenže zatímco u De Palmy ve fantaskním příběhu na mě zpomalená stylizace fungovala a díky ní jsem chvíli zůstal v nejistotě, nakolik (ne)jsou dané scény jen pouhou představou či snem, zde jsem ji shledal rušivou a měl jsem pocit, že čistě realistický způsob provedení by na mě působil efektněji. Jinak mě Requiem pro panenku úspěšně dostal do onoho nepříjemného transu, jak jsem zhruba čekal. Samotná výpověď je totiž pořád silná a nadčasová. [80%] (27.08.2023)

Pred časom som si nesústredene pozrel časti Requiem a celkom ma zaujal. Dokonca až tak, že som ho zaradil do svojej Top 100. Dnes som si ho pozrel celý a sústredene a nestačil som sa čudovať. Renč si zahral s divákom nepeknú hru. Ponúkol film, ktorý bol prostredím i ladením v porevolučnej dobe žiadaný. Dej prekrútil, postavy prifarbil, autentickosť zvýšil niekoľkými chovancami a aby tomu nasadil korunu, ešte si aj vo filme zahral. A ľudia zabrali. Ostali im unifikované spomienky a mne presvedčenie, že pri opakovanej projekcii, zažili rovnaké prekvapenie ako ja. Hviezdička dolu a von z Top 100, to sú jediné kompenzácie za to prekvapenie. (07.12.2008)

S odstupem mi tenhle film přijde méně zajímavý než když jsem ho viděl poprvé, ale má i svoje klady - atmosféra, hereské výkony (i když Geislerová standardně přehrává...). Celkově je to průměr, pro Renče zároveň i laťka, kteoru nikdy nepřekoná.Poznámka: na začátku filmu je uvedeno, že je natočen podle reálné události, což není ani omylem pravda. (12.04.2007)

Tenhle film je sice prachsprostá pseudoumělecká póza, nicméně i tak stíhá vyplnit kolonku "nejlepší Renčův film". Hrůzná je jistě událost, na jejíž motivy Requiem vzniklo, film samotný se však na její hrůznosti pouze veze a nijak sugestivně dané události nelíčí. Vychovatelky jsou svině a chovanky chudáci, to je vše, co jsem si odnesl - skutečný psychologický teror zůstal doma. A co měla znamenat postava Vikiho, po celý film bezvýznamná a v závěru akčně jednající, život riskující? Režisérova samolibá onanie, nebo se tam tehdy opravdu někdo takový připletl? Heroicky napadl nečinné hasiče a vrhl se bez bázně po hlavě do hořícího domu? Stejně kostrbatá, případně rovnou pořádně přitažená za koule, jsou všechna schémata ve filmu, kde se celkově ani nic moc neděje. Plusem jsou rozhodně herecké výkony, především tehdy patnáctileté Geislerové, ale skvělá je i fašizoidní Holubová (konečně v roli, kde jsem jí vždycky chtěl vidět). Soukupova hudba sedla tématu dokonale. (09.04.2008)

Filip Renč je ten typ režiséra, který když natočí deset filmů, tak osm z nich bude balancovat na hranici průměrnosti až podprůměrnosti a ty zbylé dva budou špičkové. "Requiem pro panenku" do těch dvou bezesporu patří a já se ho nebojím nazvat jedním z nejsugestivnějších snímků, které byly v ČR natočeny po roce 1990. (18.10.2009)