Toto je Spinal Tap

Parádní mysteriózní dokument o neexistující skupině, jejichž členové sice nenahráli žádnou nesmrtelnou pecku, ale zato každý den a každou sekundu žijí ten svůj rockenrollový sen. Je hrozně smutné když jim na autogramiádu nikdo nepřijde. Naproti tomu je zde spousta zábavných okamžiků. Například hra houslemi na kytaru nebo Stonehenge či když hlasitost ohulí na 11. 80% (01.06.2023)

Spinal Tap jsou bozi! Všem těm Stounům, Beatlesákům, Floydům, Bowiem, a Zeppelinům pořádně nakopali prdel! Tvůrci si ze všech jmenovaných dělají takovou srandu, že pokud máte jen trochu nakoukané jejich nabubřelé megalomanské šou a ,,pravdivé" dokumenty ze zákulisí, dost možná při eskapádách Spinal Tapů spadnete smíchy ze židle. Stačí jen jmenovat: pumpa lásky, basák uvězněný ve škebli, miniaturní Stonehenge, zesilovač, co má 11 stupňů, epický nástup na pódium pokažený blouděním v zákulisí, filosofické hovory členů kapely... a hlavně nesmím zapomenout na dokonalé hity (Big Bottom, Gimme Some Money)! Skutečně milé překvapení. Takhle jsem se nepobavil (ale i nedojal) hodně, hodně dlouho! (19.10.2013)

The Edge, kytarista U2, řekl o filmu Spinal Tap: "Na tenhle film jsem se jako mladý koukal.. Ale nesmál jsem se. Brečel jsem. Byl tak blízko pravdě.. Hudba v té době hledala sama sebe.." Tím, že Edge řekl, že se hudba hledala, ve skutečnosti diplomaticky řekl, že to byla doba kdy se hrály neskutečné sračky.. A má pravdu. Přelom 70. a 80.let, zasvěcený hair metalu, pop metalu, arena rocku apod., kde se hudební "hvězdy" oblékaly jako prostitutky s roztrhanými punčochami a namaskované silnu vrstvou make-upu, skutečně nepatří mezi zlatou éru Rocku. Co se týče filmu samotného, tak já jsem nebrečel, ale ani jsem se moc nezasmál. Místa, která vyloženě rozesmějí by se totiž dala spočítat na prstech jedné ruky a filmaři mohli v tomto ohledu daleko víc přitlačit na pilu. Film však rozhodně nenudí. Místo velkých výbuchů smíchu jsem se však spíše jen jemně usmíval nad touto dobře natočenou parodií tehdejší směšné hudební scény.. (09.05.2010)

Pokud vám přijde zábavná parta dlouhovlasých rockerů z 80. let, která nosí elasťáky, pravidelně přichází podivným způsobem o bubeníky, a jeí členové mají v pravdě filozifický pohled na svět (který obecně odpovídá průměrnému IQ v hudební branži), bude se vám tenhle rockument líbit. Nechybí tu ani muzikantské lidušky a amnželky hudebníků, co přesně vědí, jak by mělo vypadat nové album ("hlavně aby bylo v dobly"), Mně se to líbilo hodně. Ještě teď si občas pobrukuju jejich hity jako "holka s velkou prdelí", "vánoce s ďáblem", "pekelná díra" nebo "holka ze sexuální farmy". :) enjoy! (19.02.2012)

Vlastně dost chytrá parodie o stereotypech v metalu a populární hudbě vůbec, ve které najdete i několik dobrých narážek na skutečné situace (byla Jeanie Yoko? Vsadil bych si na to). Bavilo mě od začátku do konce, některé texty jsou geniální a u scén s Nigelovými kytarami jsem pravidelně slintal. A samozřejmě, aparáty Marshall s možností vohulit to až na 11, to je přesně to, co bych od nejhlučnější kapely Anglie čekal! (22.05.2016)