Havel

Popravdě to byl mnohem menší kýč a mnohem střízlivější glorifikace, než jsem očekával.. Scénaristicky i režijně je to vymazlené a sympaticky to má snahu překračovat první plán suchopárné biografie. A dost cením i to, že tvůrci nemají absolutně žádnou snahu divákovi něco vysvětlovat (představovat postavy, zasazovat události do kontextu) a tak nějak předpokládají, že divák není ignorant a ví co se na plátně zrovna děje.. I ten Dvořák v hlavní roli nakonec není jen efektní karikatura (jak se to jevilo z trailerů).. Čistě filmařsky je to vlastně překvapivě kvalitní filmařina.. Že mě ten příběh, jako takový, vlastně moc nebavil, to je věc druhá.. (19.12.2020)

Jak si Václava Havla pamatujeme? Skrze jeho hodnoty, které ctil, skrze jeho důvěru ulice/obyčejných lidí, skrze jeho jméno za hranicemi, skrze jeho prozápadní orientaci, skrze smysl pro humor, jisté rebelství, skrze jeho první novoroční projev, který nešetřil kritikou poměrů v zemi, která podle něj „nevzkvétá”. A pro mnoho jiného. Chápu, že si tvůrci nevybrali Havlovu prezidentskou kariéru a končíme jeho vstupem na balkon před zaplněné Václavské náměstí, ovšem… zoufale mi chybělo, že jsem ve snímku režiséra Slávka Horáka neviděl Havla s někým diskutovat, neviděl scénu, která by ukázala sílu jeho slova, jeho intelektuálství. Tenhle Havel prostě nepřináší nic nového. Jen nabízí pár momentů z morálního dospívání chybujícího manžela a dramatika. A pozdějšího nepravděpodobného hrdiny. Ano, Viktor Dvořák je mu místy hodně podobný, ovšem živelnost přítele Pavla Landovského (Martin Hofmann) mě bavila o dost víc. Dvořák se místy hodně upíná k Havlově charakteristické výslovnosti hlásky r (a typickým řečnickým pomlkám), jenže někde v půlce jeho soustředěnost klesá a v dikci není úplně důsledný. Nevyčítám mu to, ale prostě je to znát. Přesto klobouk dolů. Naopak přes prsty by měl dostat zvukař. Nechápu, jak to mohlo po zvukové stránce projít. Buď jsem nahluchlý, ale některým dialogům bylo zoufale špatně rozumět. Hudební podkres, kamera nebo výprava jsou fajn, ovšem scénář je prostě neobjevný. Celku chybí emoce. A čekal jsem, že mě to zasáhne mnohem intenzivněji. (16.11.2020)

Velmi slabé. O Havlovi toho totiž film ve skutečnosti mnoho neříká. Tvůrci posbírali jen několik útržků, byť těch nejznámějších, a navlékli je do scénáře, který ztrácí to nejdůležitější – emoce a pospolitost. Divák není vůbec vtažen do víru událostí, které Havla vynesly až do čela disidentské skupiny, nemá možnost zachytit klíčový moment Havlova přerodu z odvážného dramatika v politického rebela a buřiče, jehož svědomí je stejně křehké jako zdraví, s nímž hazardoval právě tak jako se svou láskou k Olze. Režisér Slávek Horák a jeho tým vlastně před divákem rozprostírají jen jakési fotografické album, v němž přehledně otáčejí list za listem, v domnění, že tím podávají nejvýmluvnější portrét prvního polistopadového prezidenta, spisovatele a dramatika, člověka, pro kterého byla víra v lidskou svobodu a spravedlnost alfou i omegou veškerého konání i myšlení. Problém je v tom, že to není film o Havlovi, je to film s Havlem. A v tom je, bohužel, rozdíl. (08.11.2020)

Přicházení. S pokorou, nerozhodností a strachem před prázdnou A4. Střetnutí banality a niternosti i na úrovni metafor, kterému lze s výjimkou závěru vyčíst emoční přešlapování nad tématem lidské slabosti a odvahy. Královské reggae Dvořák i Hofmann nekrotící živel jménem Lanďák v rámci možností precizní. Posledních pár minut a záběry u titulků pro mě znamenaly krutou připomínku současnosti, kdy ti dva orgáni na nejvyšších postech nehledají u morálky pevnost, ale dno.. (06.09.2021)