Obyčajní ľudia

Nevšimol som si Redfordovo meno v titulkoch, nevedel som, že film získal nejakých Oscarov a mal som teda šťastie vidieť ho bez predsudkov. Obyčajní ľudia sú dosť komplikovaným príbehom sledujúcim niekoľko dejových línií, postupne skladaných, ako odhaľovanie vraha v detektívke. Robert Redford si to vo svojej režisérskej premiére nijako neuľahčil. Výnimočne ma nadchol výkon neznámej Mary Tyler Moore, ktorá vytvorila plnokrvnú a zaujímavú postavu, zatieňujúcu i nepresvedčivého Donalda Sutherlanda. Filmu vlastne okrem občasnej zdĺhavosti a miestami i dejovej roztrieštenosti nemám čo vytknúť. Napriek tomu som ani na chvíľu neuvažoval o štyroch hviezdičkách. (23.02.2012)

Nepřekonaný vrchol v režisérské tvorbě Roberta Redforda. Jedno z nejlepších psychologických dramat 80. let zaslouženě získalo několk Oscarů. Mezi herci stojí za povšimnutí celá ústřední trojice. Donald Sutherland je dobrý asi pokaždé, ale i tehdy začínající Timothy Hutton se své nelehké role zhostil překvapivě dobře. Oba ovšem poněkud zastiňuje naprosto neskutečná Mary Tyler-Mooreová. Takřka neznámá herečka v tomhle snímku doslova a do písmene koncertuje. (13.11.2002)

Redford měl varlata z titanové slitiny, když si jako debut vystřihl takový kus. Skvostný, citlivě vedený snímek s bezchybnými hereckými výkony (Sutherland!). Obzvláště hezky a jemně byla postupně odhalována postava matky, egocentrického, středostavovského plaza, který váží každý problém svých blízkých hlavně otázkou "co na to řeknou sousedi?" (01.09.2012)

Zrovna dneska jsem viděl na You Tube video, podle kterého je oscarový triumf Ordinary People druhou největší minelou v historii zlatých sošek. Já si to ale úplně nemyslím. Je pravda, že Scorsese si dal na svém Zuřícím býkovi hodně záležet a povedlo se mu stvořit jedno z nejpůsobivějších sportovních dramat vůbec, ale i tento nádherný příběh se může pochlubit na prvotinu nevídanou režií, která nelehký námět zpracovává mistrným a procítěným způsobem. A byť jsem se v některých chvílích trošku nudil, skvělé herecké výkony a hlavně to přirozené a otevřené( obyčejné?) zakončení celkový dojem zase výrazně vylepšuje... (11.07.2012)

85%. Excelentní konstrukce rozkladu rodinných, společenských i individuálních vztahů po emocionálně silně traumatické události, která se vyprávěním nesnaží být ničím víc, než obyčejnou povídkou o obyčejných lidech, avšak v jádru působivého scénáře skrývá silný psychologický rozbor tabuizovaných vzorců, o kterých se nikdy nemluví, natož aby se prožívaly; a ono to funguje. Empatie čiší ze všech stran, ze všech scén i postav, perfektní výkony zde podávají herci v čele se skvělým Donaldem Sutherlandem, kterého jsem potud z nepochopitelných důvodů spíše přehlížel; myslím, že po Ordinary People měřítka upravím. Kontextové vnímání rozmanitých vzorců chování tří hlavních postav, jejich motivace a proměny vzájemných pocitů, zavánějící zdánlivým pocitem nutnosti držet se stereotypních paradigmat, do sebe zapadají, jako by jejich vývoj psal sám život; zoufalství navazující na minulé události a gradace iluzorního pocitu viny na vás jako diváka dopadá jako rosa na trávník; překvapivost některých momentů, stejně jako reakce postav na ně berou dech. Aby také ne, Alvin Sargent své nesporné scenáristické kvality prokázal už sedm let zpátky v Paper Moon a zde, ve vrcholné formě, předal "zelenáči" Robertu Redfordovi žezlo, které se zdálo býti obrovským soustem, leč ten jej zvládl s talentem sobě vlastním a vznikl z toho pro mě osobně zatím jeden z nejlepších režisérských debutů vůbec a zásadní snímek s překvapivě osvobozujícím závěrem, jehož psychologické dopady by měly být otevřeny všem. Špičková záležitost. (31.12.2014)