The Rise of Jordan Peterson
Réžia:
Patricia MarcocciaScenár:
Patricia MarcocciaKamera:
Patricia MarcocciaHrajú:
Jordan B. PetersonVOD (1)
Obsahy(2)
Portrét kontroverzního kanadského psychologa, Jordana Petersona, který si v posledních letech vydobyl značný ohlas na sociálních sítích. (Česká televize)
Videá (1)
Recenzie (11)
V podstatě poctivější a působivější full verze loňského dokumentíku ještě rozšiřuje portrét jedné z nejvýraznějších osobností poslední doby (alespoň z mojí perspektivy). Hlavní devizou je přístup do soukromí, vstup rodiny, blízkých i některých oponentů. Líbil se mi výběr citací z médií a vše do kupy myslím umožňuje dobré pochopení i těm (za předpokladu, že se vůbec pokusí), co ho vytrvale dezinterpretují, bojí se až slepě nenávidí, včetně zmatených a vyhrocených gender-is-dead šašků. Titul hodný projekce a jsem zvědav, co bude dál a jakou roli má profesor ještě odehrát. ()
Dokumnet je takovej nemastnej neslanej a pokud neznáte Petersona, tak se obávám, že po zhlédnutí tohodle portrétu o moc moudejší nebudete. Mohl bych však sloužit jako taková ochutnávka a pokud se zajímáte o dění ve světě, tak byste tohodle člověka měli znát. Je to totiž asi nejcitovanější a nejvlivnější intelektuál dnešní doby. Známej se stal hlavně díky svým "kontroverzním" postojům v oblasti politiky identit či feminismu, nemalou pozornost však přitahuje svými analýzami náboženství a v podstatě všech ideologií moderní doby, nebo třeba svou prací o determinantech psychiky vychazející z bilologický psychologie (viz např. jeho 'hypotéza' o hierarchii založená na zkoumání fyziologie lobstrů). Ač s ním v něčem třeba nesouhlasím, přijde mi jako neskutečně zajímává a hlavně ryzí osobnost, která je podle mě v dnešní době, kde vyhrává progresivní levice a politika korektnosti, naprosto důležitá. Ten hejt na něj moc nechápu, resp. chápu, že člověk, kterýho ještě nikdo v argumentačním střetu (viz youtube) neporazil, štve všelijaký názorvý odpůrce, ja jsem ho však nikdy neslyšel říct něco vyloženě kontroverzního, navíc on nezastupuje žádnou ideologii a chová se slušně, co s takovým člověkem žejo. Hezkej příklad je tady komentující podemnou, kterej napsal a4 nicneříkajícíh blábolů a to, jak ho démonizujou leftisti a že mu byl například zakázan výstup na Univerzitě v Cambridgi hezky vykrasluje realitu dneška tj. odmítání názorový plurality a ostrakizování bezvěrců. Proti tomu Peterson bojuje. ()
Bohužel neumím anglicky a tak jsem objevila Petersona na pár přeložených úryvcích z jeho přednášek na www.videacesky.cz a zaujala mne bez ohledu na kontroverzi okolo jeho osoby (kterou jsem si načetla na netu až následně). Myslím, že jako u všech veřejně činných lidí, je dnes velmi jednoduché vytrhnout z kontextu jeho jakoukoli myšlenku či názor a prezentovat jej tak, jak se to komu hodí. Mně je sympatický zvláště jeho názor, že každý člověk se má věnovat především svému životu a "uklidit si před vlastním prahem" a pak teprve řešit velké ideologie! ()
Tento dokumenty nemá žádnou filmovou kvalitu, ale to by mi příliš nevadilo, kdyby aspoň ukazoval, jak věci jsou. To yb měl dokument totiž dělat. Pokud se však podíváte na tento dokument a máte pocit, že Peterson je vlastně docela fajn, tak to je přesně tím, co si tvůrci chtěli, aby jste si mysleli. Jedná se o velmi tendenční dokument, který staví Petersona do role bojovníka proti ideologiím a mesiáše mladistvích mužů s malým otazníkem ohledně toho, aby se náš bojovník proti ideologii nestal tím, proti čemu bojuje... To se ale z velké části už stalo. To říkám jako člověk, kterému Peterson v těžkých chvílích pomohl, ale přesto nemohu tvrdit, že je bezchybný. Není, naopak je to docela kokot, kterej vypadá, že má teorii na všechno, ale ve skutečnosti řadě věcem nerozumí, často se plete, používá zcestné analogie a každej opravdovej intelektuál ho hravě roznese na kopytech (viz. debata s Žižkem, který k němu byl ještě vlídný). Jiní intelektuálové jím pak vysloveně pohrdají (Chomsky). Peterson se stal slavným díky svému protestu roku 2016 proti kanadskému zákonu B-16, který si interpretoval tak, že jedinec, který nazve druhého jedince špatným zájmenem, myšleno jiným, než pod kterým si onen jedinec přeje být jmenován (nebo ho vyloženě odmítne nazývat tím zájmenem, ačkoliv o to bude požádán), tak pude právně stíhán. Jedná se o naprosté nepochopení zákona. O žádné kriminalizování zájmen přirozeně nešlo. To by bylo absurdní. Když už člověk proti něčemu protestuje, měl by vědět, o co se vůbec jedná. V opačném případě vypadá jako hlupák. Pokud nám však jsou ukazovány jen záběry, jak se ho s pískotem snaží přehlušit afektované transbukvice nebo zaujaté novinářky, tak se pak jeví v dobrém světle. Ani v tomto dokumentu nestojí proti sobě rovnému, případně je dokument tendenčně sestříhaný a oponentura nedostává prostor se vyjádřit. --- Doporučuji vám přečíst si esej Nathana J. Robinsona "Jordan Peterson: The Intellectual We Deserve", ale jeden příklad za všechno: Říká, že bojuje proti „ideologii“, přestože se neustále vyjadřuje k sociálním otázkám tím, že rozvíjí svou vlastní teorii všeho. Když se ho tazatel zeptal, co si myslí, že by lidé měli udělat, aby něco změnili, s ohledem na jeho věčnou opozici ke studentskému aktivismu, Peterson odpoví: "…Stalo se to v 60. letech a jak to chápu já, tenkrát jsme přišli na ten přihlouplý nápad, že způsob, jak se prezentovat jako zodpovědná lidská bytost, je chodit s transparenty na protesty, abychom tak změnili názory nezainteresovaných lidí, a tím dosáhli nějaké utopie. Myslím, že je to všechno ujeté. Myslím, že je to opravdu ujeté. A myslím si, že je naprosto absurdní, aby se studenti učili, že tak se mají ve světě chovat. Za prvé, pokud je vám devatenáct, dvacet nebo dvacet jedna, nevíte zatraceně nic. Nic jsi neudělali. O historii nic nevíte, nic jste nečetli a po většinu let své existence jste byli zcela závislí na ostatních..." Aktivismus je pro Petersona teda otřesný fenomén započatý v 60. letech, který vypadá tak, že banda arogantních spratků drží „papíry na klacích“. Nevadí, že to, o čem mluví, je běžněji známé jako Hnutí za lidská práva a na „papíru na tyčích“ bylo napsáno „Překonáme!“ a „Ukončete rasovou segregaci školy“. A nevadí, že to fungovalo, a byla jednou z morálně nejvýznamnějších událostí 20. století. Peterson, který je zjevně mimozemšťan, pro kterého je politická akce nepochopitelnou záhadou, si myslí, že to nebylo nic jiného než padesát let dětinského mávání transparenty. Aktivisté proti vietnamské válce se léta snažili zastavit zvěrstva, která zabila milion lidí, a měli velmi významný vliv na tom, že na tato zvěrstva upozornili a nakonec se je podařilo zastavit. Ale studenti jsou ale podle něj ti, kteří „nevědí nic o historii“. () (menej) (viac)
Než vůbec s něčím začnu musím pochválit film za celkem pěknou dávku objektivity, protože velké části lidí se při vyslovení jména JP vybaví právě kontroverze. Pokud se já mám postavit na stranu jedné barikády, která v něm vidí téměř božského proroka, jenž nám intelektuálně pomáhá vypořádat se s ničivou tíhou života a přijetím všech naších fuck upu a slabostí, nebo ješitného bigotního všerozumbradu, co všeobjímá všechna témata, přestože jsou jeho znalostí ohraničené? Vlastně musím dost otevřeně říct, že mi Peterson imponuje, ale pokud se kriticky zamyslíme, tak jakýkoliv kult silného leadera, který sám sebe nezpochybňuje a má na všechno odpověď, je vlastně pochybný. Pokud by přiletěl do ČR, tak bych se za ním neplazil jako další polozlomení kluci, co mu chtějí poděkovat za to, že jsou si schopni díky jeho pekelně přesvědčivému, uhrančivému přednesu ráno ustlat, ale pár rad tento už starý pán může naučit každého. Měli bychom být velmi opatrní s tím, co říkáme, pamatovat si to a potenciálně bychom měli být schopni k tomu odkázat. Zároveň mě baví jak je schopen rozpitvávat různé knihy a vypíchnout určité body a v neposlední řadě mě baví je až úchylná fascinace totalitními režimy. Můj názor na něj ale vykrystalizuje až časem, nyní jsem spíše na straně jeho přívrženců - ale velmi zdrženlivě. ()
Galéria (13)
Fotka © Česká televize
Reklama