Prvok, Šampón, Tečka a Karel

Chlapi sobě. Nic víc, nic míň.  Čili samozřejmě nejvíc. Konečně česká nekorektní prasárna, která minimálně zpočátku opravdu s chutí sere na zákony konvence a rozjíždí jízdu minimálně v českém filmu poslední doby nevídanou. Všemu prospívá i dávno zapomenutý postup, tedy angažmá známých tváří do malých rolí, v československých komediích kdysi běžná věc. V závěru pak třesk, kterej dodá celýmu tomu kolotoči mužský vzpoury pravdivej  a vlastně jednoduchej lidskej rozměr a odpoví na vcelku jednoduchou otázku, na niž ale často a dlouho neznáme odpověď:  Co je vlastně v tom našem životě důležitý?  Jsem moc rád, že česká komedie ještě neumřela a snad je tohle směrovka, která ukazuje, jak se z toho marastu vztahových kondomédii a  TV sračkoseriálových pilotů a lá Růžovka na plátně dostat. (07.01.2022)

S panem Hartlem nemám žádné zkušenosti, takže mě omluvte. Knihu jsem nečetl. Na to jak mi všichni velmi film doporučovali, tak jsem čekal, že to bude aspoň čtyřhvězdičková záležitost. Což podle mě není, ale rozhodně nelituji investovaného času. Česká komedie o čtyřech kamarádech, kteří si dřív představovali život jinak. Každý bojuje se svými démony a každý hlavně bojuje jinak. Film docela hezky ukazuje jak rychlá, zmatená a divná je dnes doba. Taky o miskomunikaci, cílech, hodnotách a samozřejmě vztazích. Čekal bych více "úkolů", aby byl film více jako komedie a méně jako drama. Přesto jsem se bavil a mohu film pochválit hlavně za obsazení. Čermákovi přicházím pomalu na chuť, Švěhlík je neodolatelný jako vždy, ale nejlepší je opět Hofmann. Po Známí neznámí (2021), další fantasticky zahraná role. Hofmann začíná být jedním nejlepších českých herců současnosti. Jen ten konec je teda dost temný. Ale k vyznení filmu to asi patří. (65 %) (30.12.2023)

Sestava užvaněných a věčně nespokojených chlapíků, kteří by rádi, aby jim všechno a všechny spadly do klína na straně jedné. Na té druhé smutná sestava žen, které si dovolují po mužích občas něco chtít. A když vizuálně nebo očekáváním od života náhodou vybočují z řady, dobrovolně čekají v koutě nebo se rovnou doprošují. Patrik Hartl si možná píše a točí erotické nebo životní touhy a cíle, ale výsledek je tak nepříjemně toxický, že se mu raději budu vyhýbat obloukem. Autorova masová oblíbenost v balíku předložených skoro-hodnot je pro mě slušně děsivá, ale v rámci agresivních dvacátých let bohužel i mnohé vysvětlující. (06.08.2023)

Vcelku sympatická krize středního věku, stojící především na ústřední čtyřce čtyřicátníků. Hořkosladká omáčka je tentokrát citelně lepší než jakékoliv pokusy o přímočaré humory a obří plus nechávám za téměř stoprocentní absenci trapných momentů. Občas se objeví nadějné podzápletky, které ovšem nikam nevedou. Největší slabinou je rozhodně fakt, že je vám u všech postav naprosto jedno, jak dopadnou. Absence výraznějšího ženského charakteru vzhledem k tématu taky nepotěší - ale to už je taková všeobecná bolístka obdobné tuzemské produkce, v níž je jedno či druhé pohlaví často důkladně zabalené ve své škatulce stereotypů. (20.06.2022)

Patrik Hartl, podobně jako Radka Třeštíková, píše líbivé bestsellery. Nijak zvlášť o ničem nepřemýšlí, žije svou praxí ze Studia Dva, ví, co se líbí určitému druhu diváků. Vrství na sebe situace, kalkuluje s reakcemi na ně a je spokojený. Svou popularitu dokáže proměnit v obdobně líbivý film, ve kterém i tu poslední kliku ode dveří hrají herci zvučných jmen. Zahrát si v Hartlovi je důležité. Stejně jako v Třeštíkové (nebo v Havlíkovi). Příběh Prvoka, Šampóna, Tečky a Karla se odehrává v pražských reáliích, které diváci důvěrně znají. Znají také situace "starší syn bydlí se svou matkou", "otec od rodiny to nedává", "manželská nevěra" nebo "bojím se zodpovědnosti". Neznají ale nic jiného a proto například linka s drag vystoupením opisuje starý model - manžel vystupuje s covery Heidi Janků, není on náhodou gay a celý náš život lež? Zápletka vrcholí trapnou scénkou s prodavačkami, které mají problém s prodejem dámských šatů a s nesmyslným rizikovým těhotenstvím. Takto se podobné zápletky v rádoby humorném stylu psaly před lety, dnes už je to poněkud primitivní a poukazuje to maximálně na to, že Hartl už dlouho nevylezl z jeskyně. Celé je to falešné, stejně jako kolektivní předstírání novinářů, kteří se rozhodli schválně nepřipomínat, že předchozí Hartlův film Taková normální rodinka byl totální propadák. Ono by to totiž narušilo příběh autora, který se teď líbí. (22.01.2023)