Stratené v preklade

Ztraceno v překladu se zpočátku tváří jako tuctová záležitost - potkají se a divák čeká klasickou hollywoodskou šablonu o smutku, štěstí a vlastním životním rozhodnutí. Sofia Coppola se jí však umně vyhne, stejně jako neustálému omílání jednoho schematického vtipu plynoucího ze střetu americké a japonské kultury (což byl hlavní problém v mnoha ohledech podobného Strachu a chvění). Svojí love story pojímá tak netradičně, že se vlastně úplně vymyká označení love story, přesto po vhodnějším označení vztahu Charlotte a Boba budete pátrat naprosto marně. Film je především komedií s inteligentním a určitě nakažlivým humorem, plyne pomalu, přemýšlí sám nad sebou, přemýšlí v tichosti a upřímně. Bill Murray podává jeden z nejlepších výkonů své kariéry a střihne si určitě takových pět šest scén, u kterých hrozí, že se prostě zadusíte bonbónem. Až vyjdete z kina, bude se vám chtít plakat a zároveň strašně moc žít, objevovat nové a nové, zajet si do Tokia... a potkat někoho mladého a moc krásného. (05.03.2004)

Jako by to byly dva filmy, které k sobě nepatří. První polovině bych dal dost vysoké hodnocení, ale po odchodu Charlottina muže se film nepochopitelně láme a do té doby nešťastná osamocená dívka má náhle plno kamarádů a známých, s kterými chodí do heren a barů (neskutečně dlouhá a především zcela zbytečná scéna). Bill Murray hraje svého stárnoucího pozapomenutého herce přirozeně, je vidět, že má se svou postavou hodně společného. Jenže co na tom, když scénář je děravý jak ementál. Sofinka evidentně bude dobrá režisérka, ale psaní by měla přenechat někomu jinému (muži :)). (11.10.2005)

Muž a žena. Oba dva jsou v cizí zemi, jejíž kultuře ani jazyku nerozumí. Oba dva se cítí osamělí, dokud se jednoho dne nepotkají v baru. Jestli vám to připomíná další romantický film, věřte, že Ztraceno v překladu jím není. Vypráví totiž o úplně něčem jiném. Přátelství a porozumění, díky němuž oba dva zase začínají nacházet víru v sebe sama. Melancholický, krásně lidský film, na který člověk vzpomíná ještě dlouho poté, co ho poprvé viděl. (25.10.2006)

Výborný a veľmi zvláštny film o tom čo sa stane keď stretnete tú pravú v nesprávnom čase a na nesprávnom mieste, ako aj o tom že láske vášho života stačí na (ne)naplnenie jeden týždeň. Murrayova asi najlepšia rola a Scarlett....no asi takto : keby som ja bol Giovanni Ribisi tak nestihnem ani jedno fotografovanie. (07.06.2004)

,,Nevím co se sebou. Bude to časem lepší?“ ,,Ne. Ano. Bude to snazší. Čím líp víš, kdo jsi a co chceš, o to míň Tě cokoliv rozčílí.“ ,,JENŽE JÁ TEĎ NEVÍM, KDO JSEM“..... Film o setkání a pomalém sbližování 2 lidí, kteří mají pocit, že jim jejich okolí nerozumí je postavený na japonské zvláštnosti, na jednoduchém hereckém (komickém) projevu B.Murraye a na svůdné, v růžových kalhotkách nudící se Scarlett. Další z filmů, který je vlastně o ničem, ale něco na mě z toho příběhu vyzařuje. Něco lidského, co mě oslovuje. Možná krize středního věku, nebo Billův úsměv či snad plné rudé rty Scarlett – těžko říct, každopádně se mi to trefilo do melancholické nálady a přidávám se k těm, kteří S.Coppola tleskají! Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Zajímá mě, kdo je to v Japonsku ,,LODŽIA MŮRA“. 2.) Nešťastnou náhodou jsem se (zrovna teď) ocitl v krizi středního věku. 3.) Příštích několik dní budu bydlet v hotelu. V Japonsku. 4.) Jsem fanda filmů podobného ražení jako třeba….Zlomené květiny. PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (17.01.2011)