John Wick 4

Série bobtná jako pemikan v hubě. Rozmáchlá trojka je znovu překonána, ovšem čtvrtý díl si už podává ruku s absurditou. Nejlepší událost kolem tohoto počinu byl trailer, 100% Zde se ukazuje, jaké šílenosti může lidská hlava vymyslet (schody k Sacré Couer) a v jakém rozumovém bahně žijeme. Prostě hlavní hrdina je nesmrtelný, má neklesající staminu, dovednosti všech pozemských i mimozemských bojových skillů a k tomu neprůstřelné sako. I ten jakože konec nakonec konec nebude, protože 440 milionů dolarů. Technicky výborně natočené, scéna shora luxus, Zaror má to nejlepší za sebou, stejně jako Adkins (i když není tlustej) a z Reevese též vyzařuje únava. Je čas skutečně skončit, přátelé, směr, kterým se posouvá tento žánr, končí za 10, 9, 8,... (22.06.2023)

Člověk by si řekl, kam se to dá vůbec po těch všech dílech posouvat. A ono dá. Po Johnovi jde opět celý svět a on je pořád na útěku. Vše začíná v Continentalu v Osace, kde dojde k velké řežbě. Pak se dostáváme do Berlína, kde John naváže na své kořeny. Vše vrcholí epickou akcí v Paříži, které se asi málo co vyrovná. Keanu Reeves je vážně borec, že to dokáže pořád tak táhnout. Teď proti němu stojí starý přítel v podání Donnieho Yena, který si to dost užívá. I Scott Adkins tu má slušnou roli. No sice moc nevím, kam se to mohlo po finále posouvat, ale vzhledem k tomu, že má být další díl i spin-off, se Johna zřejmě ještě několikrát dočkáme. Trochu mě zaráželo, jak je nezničitelný. :D "On nevystřelil!" (25.03.2023)

Být Kill Kínu 4 o hodinu kratší, byla by to bývala byla, v hezkých kulisách velkolepě natočená, průměrná akční pičovinka. Takhle je to zase jen, sice v hezkých kulisách a velkolepě natočené, úmorně unylé a až nesnesitelně natahované válení sudů nesmrtelného dědy Rývse, u něhož při každé nekonečné a lobotomizačně furtdokolové akční sekvenci vaše prdel sténá, k čemu jste ji to, kurva, zase posadili. Na rozdíl od Letyče Stahelský atraktivně točit bitky fuckt neumí a ani důchodci Kínovi už to válení sudů věru dvakrát nejde. Momenty, kdy jeho protivníci několik sekund trpělivě staticky čekali, než se artritický Kínu pomalu a bolestivě svalil na zem, aby je přehodil přes hlavu, byly evidentně nechtěnou, ovšem až trapně komickou gerontovložkou. Abych nebyl zase až takový zmrd, musím docenit historicky první opravdovou hereckou kreaci prkenné baleríny Skokota Asskinse, který toho zlatozubého Lindemanna vystřihnul opravdu zábavně, a také tři vizuálně náramně vypečené momenty – kočkování na kruháči u Vítězného oblouku, pokojovou anihilaci v půdorysu a klauniádu na schodech k Sakrekér. Avšak i u těch jsem po deseti až patnácti minutách némlich toho samého převalování, uhýbání z metru před kulkama a digistřílení do hlav, musel otráveně chlácholit svůj gluteus maximus, že už se určitě během chvilky ti přitroublí cirkusáci konečně vyzabíjejí a ten středověk skončí. Ještěže je tak snadno lakovatelný, vždycky to bylo ani ne v polovině! K tomu si připočtěte nulový scénář „Kínu si prostě nezáživně tři hodiny klestí cestu čtyřiceti až padesáti porážkovými mantákovitými figuranty a mění se akorát pozadí“, který na dlouho nevytrhnou ani uhrančivé pařížské kulisy či vkusné džaponské zahrady, a co vám vyjde? Mně teda vyšlo 1,5000000000113, umocněných exponenciálním nasráním, že jsem na to, já kokot, v naději, že se to alespoň trochu přiblíží výborné a prdeli nehostilní dvojce, zase lezl do kina, když jsem si to mohl později pěkně pohodlně doma popřetáčet na vydržitelných 120 minut či méně. Když si vzpomenu, co dokázal Evans v Raidu za poloviční hrací dobu, s desetinovým rozpočtem, s pouhými dvaceti cigoši a jedním polorozpadlým barákem, musím tohle prohlásit za megalomansky dementní pálení peněz a přiblblou popkulturní monstrozitu pro instáčové debily. (31.03.2023)

Pořád je to povětšinou akční řemeslo špičkové, avšak wickovské téma už je notně vyčerpané. Scenář s napsanými dialogy Keanu Reevese měl asi 2 stránky formátu A5, na víc bych to neodhadoval, a když se zrovna někdo s někým nemlátil, chtěl jsem si spíš zacpat uši. Je tu jedna ge-ni-ál-ní akční sekvence (z ptačí perspektivy snímané řádění brokovnice s ohnivou „Dragon Breath“ municí), ale ta ještě nezapomenutelný film nedělá. Předchozí díl, který mi přišel lepší, měl spoustu momentů, ze kterých vám padala čelist, ať to byla bitka s nožemi, akční inferno s pejsky či koňské kopance, tady se vymyká fakt jenom ta krátká scéna s brokovnicí a pak kinetická sekvence u Vítězného oblouku. Jinak je to hlavně o headshotech a těch je tu tolik a s takovou frekvencí, že při závěrečné zdlouhavé scéně na „nekonečných“ schodech už jsem byl otupělý a bylo mi všechno tak nějak jedno. Navíc, jak se mám coby zainteresovaný divák bát o hlavní postavu, když to, co tady John Wick přežije jenom s mírným oklepáním, to by snad nerozdejchal ani T-1000 ve dvojce Terminátora?! Nebyla to radost, jako v předchozích dílech, spíš únava ke konci. Další zamýšlený díl už prosím ne. (27.03.2023)

Čtvrtý "John Wick" je v rámci akčního žánru vybroušená dokonalost. Tato pečlivě sestavená gurmánská lahůdka dokáže současně vyvolávat fyzicky intenzivní reakce i ryzí rozkoš z kreativity a nápaditosti zdejší choreografie. Moment, kdy si Wick přehodí přes krk nunčaky, představuje takové to uvědomění si, že jste právě svědky dokonalosti - něco jako když poprvé vědoucně pohlédnete na plátno od van Gogha, necháte se obestoupit hudbou Bacha, nebo vidíte, jak zvedá obočí The Rock. Já bláhový a malověrný jsem pak na chvíli zapochyboval, jestli po tom ještě mají tvůrci něco dalšího v rukávu. Ale když se nad hrdinu s brokovnicí se zápalnými náboji vznese kamera, explodovala mi hlava. Tady se odděluje zrno od plev. Čtvrtý "John Wick" představuje grandiózní erupci geniality, talentu a osvícenosti. Jeho tvůrci tu současně vzdávají hold veškeré předchozí tradici filmových bojových umění a jejím velikánům - od Bruce Leeho přes Sammo Hunga po Zatóičiho. Ale právě že namísto plytkého napodobování či fanboyovského odkazování si ze vzorů a předchůdců staví mety, které chtějí překonávat - nikoli však arogantně, nýbrž láskyplně a s úctou. Ohromným aktivem série zůstává Keanu Reeves, především díky rokům levelování a ochotě učit se nové věci. Choreografové tak dostávají na hraní nevídaně tvárného představitele, s nímž mohou nejen variovat jeho již osvojené dovednosti, ale také mu stanovovat nové výzvy. Podobně je to pak i s dalšími představiteli zvučných jmen. Jiné velkolepé ansámblové akčňáky minulosti - např. "Expendables" či "Rychle a zběsile" - si vystačily s tím, že jen po vzoru wrestlingových exhibic proti sobě postavily hvězdná jména a nechaly je předvádět své ikonické frajeřinky z jiných bijáků. Oproti tomu Stahelského tým vezme Hiroyukiho Sanadu, Donnieho Yena, Scotta Adkinse, Marko Zarora i Shamiera Andersona a každého přetvoří v rozkošně svébytnou postavu, která jim dává prostor zužitkovat jejich fyzické přednosti, navázat na nějakou klasickou tradici či ikonu a navíc se i vyblbnout herecky. Čtvrtý díl navíc vyloženě skvostně využívá vlastní komiksově přepálený svět série s jeho kontrastní barevnou paletou, zbrojním someliérstvím, stylovými fetiši a nadreálně mramorizovanými klišé. Tohle "Panství Downton" s kung-fu a bouchačkami má kořeny zapuštěné do patetických esencí žánrovek, sahajících od melancholických krimi Jeana-Pierra Melvilla přes heroic bloodshed bijáky Johna Woo i samurajská dramata Masakiho Kobajašiho až po postmoderní coolness Cowboye Bebopa. "John Wick 4" se při tom dalece vyhýbá velkohubému eklektickému exhibicionismu v duchu Quentina Tarantina. Jako pravý mistr bojových umění pokorně přiznává své mistry, jejichž bravura jej samotného dovedla k tomu, aby ustanovil nový vrchol akčního žánru. (10.04.2023)