Pekelník II - Zviazaný s peklom

Jednoznačně horší než první díl. Triky jsou na stejné úrovni jako u jedničky, herci podobně nedokonalí, atmosféra ubyla, scénář se stal místy docela nepřehledným. Zamrzela mě hlavně malá účast cenobitů v čele s Pinheadem. Po tom, jak jsem byl natěšený po prvním dílu, je pro mne Hellbound docela zklamáním, přičemž nespokojený jsem hlavně kvůli druhé polovině (první byla více než dobrá) - nelíbila se mi podoba pekla a špatné triky (se vstupem do pekla se všechna atmosféra vytratila), a vlastně ani vyústěni děje mě zrovna nepotěšilo. Slabé tři hvězdičky. Mé pořadí: H1, H5, H2, H7, H3, H4, H6, H8 (20.03.2008)

Oproti prvnímu dílu má dvojka zásadní nedostatek - chybí totiž to očekávání, překvapení z toho, co přijde. Už víme, že existují Cenobité, že nejspíš uvidíme lidi bez kůže atd. Pocit znepokojení z jedničky je ve dvojce upozaděn, přesto má film zvláštní atmosféru zla. Julie prostě je ďáblice a doktor Channard zvrhlý šílenec, nehrají si na to, žijí tím. Ovšem zklamalo mě už to, že na začátku byl převyprávěn příběh z jedničky a tím jsem nabyl pocitu, že se dívám na film pro blbce. Tenhle pocit naštěstí odezněl a já si mohl docela dobře užít monstrózní fantazii tvůrců efektů a výtvarnou inovaci designérů a animátorů, která připomíná skoro až Švankmajera. Hlavně díky vizuálu si film podržuje některé kvality z prvního Hellraisera. HUDBA: Christopher Young z části navázal na svou práci pro první díl, zčásti přichází s novými motivy - hudba působí lehce nesourodě, což ale není na škodu. Škoda jen trochu nevyužitého potenciálu z jedničky (téma u Cenobitů prostě bylo lepší tam). (13.06.2010)

Hodně slušné pokračování. Minimálně to nebylo téměř doslovné opakování toho, co jsme viděli už během první části, jak bývá u některých sequelů zvykem. I když je pravda, že ty scény opakující děj z minula trochu otravovaly. Ze všeho nejlepší mi asi přišly scény z labyrintu, který vypadal vážně úchvatně. Trochu zamrzí, že to jak naložili s Cenobity samotnými, trochu zkazilo jejich zajímavost. (14.01.2012)

Tajemná kostka opět ožívá a s ní i nejbizarnější představy. Přítomnost Cliva Barkera je tu silně cítit, což se silně projevuje na výtvarné stránce děje. Jednička za dvojkou příliš nezaostává, ačkoli se v příběhu dají najít jeho slabší stránky (hlavně překombinovaný konec). Nečekejte žádné lekací momenty, protože se jich tu nachází opravdu minimum. Na atmosféře to ale nic neubírá. Zbytnělá fantazie rozvětvená do kořínků (některé momenty připomínají obrazy MC. Eshera), výpravné kulisy, nekonečně moc krve a pompézní Pinhead. To jsou asi největší devíza tohoto hororu. (08.10.2003)

Jednička stavěla na komornosti a maximálním využití svého nápadu. Dvojka je encyklopedií snad všech neduhů osmdesátkových hororů - gumové gore efekty, příšerné animace a spousta srandovně okázalé hrůzostrašnosti. Hororoví fajnšmejkři budou asi na věc koukat jinak a budou si svou "kultovní" sérii hájit do posledního dechu, jenže dvojka Hellraisera je přesně tím typem filmu, kde mě díky absenci jakékoliv logiky rozčilují i ty nejmenší detaily. Od opravdu způsobilého policisty, který při prvním leknutí vykropí celý zásobník do ničeho, až po ještě způsobilejší lékařský personál. Patro údržby bylo zajímavé, čípak to byl nápad? Neustálá přehlídka vysátých figurín, hlavní hrdinka ražení pomatené krávy, směšně výhružná hudba, tuctové triky, téměř žádná atmosféra a příběh nestojící za řeč. Na konci si dáme trochu Hvězdných válek a příslib dalšího pokračování a...? Titulky. (06.06.2010)