Bratia

Na naše takové normální zabijáky mám nemlich stejně rezervovaný názor jako verbal, čili ad jeho komentář, no a jako potomek člověka, který za své hrdinské počínání během druhé světové seděl společně s dalšíma Maděrama v letech 50., a  za držkování a zřejmý odpor i v letech 70., v obou případech na Borech, v prvním turnusu i s "vycházkami" do uranových dolů, bych oběma zásadně vymezeným stranám společenského sporu naznačila, že stačí používat mozek, zapojit rozlišovací čidla detekující seniorskou aroganci, podivně neutuchající a mně osobně nesympatickou touhu po oficiální pochvale a hlavně absenci pokory v časech, když už člověku není dávno dvacet a měl by umět férově vyhodnotit komplexní důsledky dávných činů, aspoň sám před sebou. K tomu mimořádného Filipa netřeba. Pánové hráli dobře, Táňa i Matěj Hádek byli skvělí, film to je pěkný. (08.02.2024)

Má to moc pěknou kameru, lokace a například scéna s Tatianou Dykovou hrající na klavír na dvoře mezi slepicema je nadmíru dojemná. Ale příběh je úplně špatně, podobně jako v Miladě tady vůbec neprobíhá vysvětlení historických souvislostí, takže o odbojové skupině nemůže být řeč. Dejme tomu, že český divák si to přebere, ale na Oscarech uviděj Amíci průměrný drama o bandě mladejch kriminálníků, kteří se bůhví proč chtěji přes mrtvoly prostříílet do zahraničí. (02.02.2024)

Když jsem si čítal o osudech Mašínů a jejich skupiny a říkal si, že to prostě není možný, to by byl hollywoodský biják... tak se dočkali, byť trochu provinčnějšího provedení, kdy film prakticky ničím nepřekvapí. Přesto umí být dost napínavý a emoční, protože látka z principu taková je. Ale čert vem formu, tenhle film bude posuzován a často odsuzován z ideologického hlediska. (08.11.2023)

Příběh Ctirada a Josefa Mašínů a jejich odbojové skupiny po dekády rozděluje tuzemskou společnost. Nebudu tu vynášet soudy, nicméně dlouhé roky připravovaný snímek musí rozdělit i samotné diváky. Zatímco rozjezd je docela působivý, po pár desítkách minut jsem si uvědomil, že sleduju poměrně ploché postavy bez vykreslení psychologického vývoje – prostě podniknou nějakou záškodnickou akci, pak provedou něco závažnějšího, přesto jako by se nechumelilo a jedeme dál. Nezamlčujeme, co všechno ústřední sourozenci dělali, ale prostě se k tomu nevyjadřujeme. Mladická rebelie? Nesouhlas s režimem? Souvisí s tím pak hlavně to, že si k nim nevytvoříme pražádný vztah. Nedostanou se pod kůži. Příjemnou výjimkou je matka chlapců, která se ničeho nedopustila, ale prožila si své a na hrdě trpící Tatianou Dykovou je „fajn“ pohled. Občas to možná chtělo u odbojářů lehce zastavit a nechat něco v divákovi doznít. Druhá polovina už na mě působila krapet monotónně. Řemeslně bez výhrad, ambiciózní, ale moc bezpečné, a tím pádem málo odvážné. (10.04.2024)

Takže nejprve ke zpracování. To je na nejvyšší úrovni. Co se týče mýho názoru na Mašíny, jako produkt tý hodně zkurvený doby, tam mám jasno. Jen napíšu, že když někdo přede mnou obhajuje nepopíratelně tu dobu po válce až do roku ´89, mám ho za idiota.  Mám ale i výtky. Ti kluci šli do tý akce i přes to, že věděli, že to jejich rodiny úplně položí.  To jejich kredit v mejch očích trochu snižuje. Jako film bych to ale nijak nevychvaloval. Průměrnej děj, nepříliš vypjatejch scén. Asi bych si představoval trochu živelnější přístup. Tenhle výsledek bych přirovnal výsledkově k filmu Lidice. Taky trochu zabitej matroš. 60%. (24.02.2024)