Detektív Poirot: Tragédia v troch dejstvách (S12E01)

Něco ze starého dobrého Poirota mi tady chybělo, otravy nikotinem pomáhá řešit Doyle z Profesionálů a slečna Vajíčko, pěkný závěr v divadle: ...Slečna Willsová: "Napadá mě něco strašného, ten otrávený koktejl mohl vypít kdokoli, mohla jsem to být já." Poirot: "Hm, a je zde ještě mnohem strašlivější možnost. Mohl jsem to být já." (26.11.2014)

Tragédie o třech jednáních je velmi "teatrální" díl, nejen tím názvem a prostředím (jedna z hlavních postav je herec, rozuzlení se dočkáme na jevišti), ale i celým pojetím - postavy jsou představovány jedna po druhé, s dramatickým nájezdem kamery a nad každou mrtvolou, která přibyde, se rozsvítí kužel světla. Taky tu máme hned několik míst činu a mezi nimi desítky kilometrů (zdolávaných Poirotem opakovaně vlakem). Upřímně řečeno, celá ta snaha o přikrášlené drama je v podstatě zbytečná. Suchet sám o sobě dokáže vybudovat napětí až až, a první díly celé série se naprosto obešly bez berliček zpomalených záběrů a prostřihů na létající karty kolem Poirotovy hlavy. Na druhou stranu, pořád je to kvalitní detektivka podle geniální předlohy a to se nevidí dnes a denně. Takže i přes kritiku za pro mě minimální Poirotovské 4 hvězdy. (31.01.2012)

No a pak že Martin Shaw nikdy nezahrál pořádně nic než Raye Doylea:) Ehm, tedy, vlastně pokud bych měl soudit jen podle této Poirotovské eskapády, tak sice zahrál dobře, ale v příšerně zmatlané detektivce, které se mi nechtělo věřit ani na vteřinu, že je míněna vážně. Prý si tehdy Agatha Christie holt vybrala slabší chvilku;) Že jsou klíčové momenty schválně teatrální, to bych byl schopen přijmout. Ale on je celý ten příběh úplně šílený. Takže zůstávají obvyklé klady v podobě svědomité výtvarné a kostýmní práce, přinášející zážitek z doby, na kterou se (pokud jde o vizuálno) nedá hledět jinak než s libými pocity. 60% (24.03.2019)

Postavy ktoré sú najprv spolu v jednej miestnosti aby neskôr boli v ďalšej miestnosti a potom v tretej atď. medzi tým nejaké cestovanie vlakom. Divná kamera, ktorá akoby často snímala zhora či zdola. Na konci zbytočná hysterická dráma, ktorá snáď už nemôže nikoho zainteresovať. Rozuzlenie pomerne zaujímavé ale vrah sa opäť veľmi nebránil obvineniu. Opäť nejaký detail z minulosti. Čiže za mňa v tomto diely zlúčenie všetkého čo na Poirotových prípadoch veľmi nemusím. (31.01.2023)

Přestože ke konci je velmi rychle jasné, kdo byl vrahem tří osob, je konec tak geniálně poskládán, že napětím při čtvrt hodinovém vysvětlení, co se vlastně stalo, ani nedýcháme. Jinak jde o tradiční poutavý příběh, který zaujme tím, že Poirot si znenadání zařve a rozčílí se, a zase kolem sebe trousí moudra typu "ještě horší by bylo, kdyby sklenici s jedem vypil Hercule Poirot." Prostě díl, který beze zbytku stojí za vidění. Hudba: Christian Henson (22.12.2010)