Dobrodružstvo kuchárky z Claphamu (S01E01)

Nejdříve jsem si myslel, že díl vidím už podruhé, ale nebylo tomu tak. Je to jeden z mála dílů, který jsem viděl i četl. Bylo to v podstatě stejné jako v knize s výjimkou rozhovoru, který se mi líbil , posuďte sami : Hercule Poirot klepe na dveře u paní a pana Toddových a otevře policista Kdo jste ? Já jsem Hercule Poirot Kdo jste vy ? Seržante, u dveří je nějaký Francouz. Non, non, non, non, non. Já nejsem nějaký Francouz, já jsem nějaký Belgičan (10.04.2013) (15.09.2011)

V jeden den jsem viděla poslední díl a posléze hned tento první. A říkala jsem si při tomto příběhu ano, takový je, chytrý a sebestředný. V knize je vykreslen více záhadný. Na případu je hezké to, že se v podstatě dohromady dají banální příhody, nebo-li malé případy a je za nimi vražda s mrtvolou v kufru. A přijde na to samozřejmě první Poirot. (05.01.2015)

První případ "šedých buněk mozkových" v podání Davida Sucheta nabízí poněkud střízlivější představení s hlavním hrdinou - Belgičanem s charakteristickým knírkem, kterého má nejeden člověk za Francouze, a který dokáže hravě rozlousknout i ten nejtěžší případ, avšak se zatloukáním obyčejného hřebíku má bytostný problém. I když se v tomto příběhu odehrává zločin téměř mimo oči diváků, tak i přesto nepostrádá jistou dávku napětí a dobrou zápletku. Zkrátka počátek novodobého Poirota, který je sice následován i lepšími kousky, ale i tak potěší. (07.09.2016)

Z jednoduchého odchodu kuchárky sa dopracujeme k celkom zložitému prípadu. Nie je Bolívia ako Bolívia, to nemôže bežný kuriér vedieť, ale Poirot musí. Ten klasicky vyškolí aj Hastingsa na veciach, ktoré my, jeho pravidelní diváci, pochopíme celkom sami. Prípad je pomerne zaujímavý, aj keď sa to spočiatku nezdá. –––– Pre nás, obyčajných smrteľníkov, je potešujúci fakt, že aj banky majú problémy. –––– Neopovrhujme jednoduchosťou, je to nedôstojné! (24.08.2014)

Zábavná úvodní hříčka bez ambicí zamotat hlavu či zmást, ale s úkolem pobavit. Jeden z nejhumornějších dílů. A navíc skvostně natočené interiéry klasického londýnského řadového domu - uspořádání spíše vertikální, všude koberce, spousta schodů, málo místa, hodně lidí na pár metrech čtverečních. Celý úvodní díl je jakousi esencí ostrovů. Poprvé se také objevuje dobová posedlost převleky a falešnými kníry. Tak tak, ani Agatha se tomu nevyhnula a setkáme se s tím ještě mnohokrát. (02.03.2021)