Schôdzka so smrťou (S11E04)

Malé šedé buňky svými hlásky Poirotovi i tentokrát zazpívaly píseň plnou starých křivd, které se nezapomínají a ran, které se nezahojí. Schůzka se smrtí je plnokrevný poirotovský příběh, zahalený tentokrát do orientálního hávu prostředí Sýrie a archeologických vykopávek (jak oblíbené prostředí Agathy Christie) v srdci její pouště. Děj je patřičně dramatický a protkaný legendami a romantickými příběhy o Janu Křtiteli, Pandořině skříňce a hlavně o v titulu zmíněné schůzce se smrtí - a Poirotovi tohle mystično a smysl pro drama kromobyčejně sluší. Závěr je v pravdě hamletovský, zlo je po zásluze potrestáno a Poirot sám po sobě jako vždy zanechá naději na lepší zítřky. Co víc si přát?_______ P.S: Omlouvám se za puntičkářství, ale Katík ve svém komentáři uvažuje nad barvou Poirotových vlasů a připadného vztahu autorky k jejich barvení. Poirot si podle Agathy Christie vlasy barvil už dlouhá léta. V Oponě - Poirotově posledním příběhu, to s dávkou lítosti a nostalgie komentuje Hastings, který svého přítele vidí po letech už těžce nemocného a vrásčitého ale se stejně černými vlasy a knírkem - a stejně jiskřivýma očima. Takže žádné provinění vůči originálu...:) (29.01.2009)

Ve srovnání s psychologicky uvěřitelnou knižní předlohou jsem byla zvědavá, jak si film poradil s rodinou Boyntových. Inu, nevalně. Nabobtnal počet aktérů, počet podružných motivů (obchod s děvčaty? proč?), na druhou stranu některé postavy zmizely. Z téměř psychologické studie se stal horror (postrádala jsem určité odlehčení v knižní slečně Pierceové) a jednoduchý způsob vraždy z knižní předlohy se zkomplikoval bezmála jako v Orient Expresu. Změnila se lokace i pohnutky postav. Poirotovo odhalení pachatele bylo jako vystřižené z Cimrmana. Že si Poirot barví vlasy se řešilo i v jiném příběhu; mně spíš překvapila tuhá náprsenka, kterou jsem v jiných dílech nezaznamenala. Taky pochybuju, že by se dámy na konci třicátých let na svých cestách tak výrazně líčily. Jakžtakž slušný dojem zachraňovali jen herci. (16.05.2019)

Svině je zaříznuta a Poirot je pověřen vypátráním řezníka nebo řezníků. A jelikož to byla velká svině, čekal jsem, kdy se ze zaříznutí vyklube něco víc brutálního. Přišlo mi to logické. Ovšem zápletka s řeholnicí je průhledná až hanba, co by dělala řeholnice při výkopech v Sýrii. Říkal jsem si: ta po ní ale jede, navíc řeholnice skončila opravdu podivně. Tento díl je spolu s Orient expresem jeden z mála, kde Poirot dává více najevo svou víru. Cupitá s růžencem v ruce, pokřižuje se, na závěr konejší všemohoucím Bohem a růženec daruje. (17.01.2015)

Jestli dávám všem jiným poirotovským částím pět*, pětka Appointment with Death je prostě o třídu lepší. Ta atmosféra, lehce exotická, plná náboženství, ale taky brutálních traumat z dětství (ty kráso, když dali ten záběr z koupelny poprvé, říkala jsem si: Hm, slušná třída; když ho dali podruhé, říkala jsem si: Sakra, tak to už by stačilo; přišel podruhé, potřetí až po x-té a fuj, nic podobného ve mě na půdě HP takový dojem neudělalo, nevím proč mě napadlo srovnání s Marplovou a Cukání v palci...)a dávkou Poirota jako sakra přesně odměřený kus moudrosti a nadhledu. K tomu ten nádherně poetický konec, záhadné zmizení, rozplynutí se v dáli.. Kýč,sentimentalita? Možná. Poirot mi bude scházet. Vážně. (05.03.2010)

S11E04. Vsechno se toci kolem potomku sverazne a dosti zle lady Boyntonove, ktera se jede spolu s nekolika dalsimi cestovateli (vcetne Poirota) podivat na nove vykopavky sveho manzela, ktery v Syrii hleda hlavu Jana Krtitele. Po delsi dobe je to tedy opet dil z ciziny, coz je u Poirota vzdy osvezujici a mam tyhle exoticke pasaze rad. Krasne arabske stavby a ornamenty, poust, vykopavky... I kdyz je to pry tocene v Maroku, atmosferu (i hudbu) to ma na TV film velmi povedenou. Starobyle arabske podobenstvi o smrti, ktere lod Boynton cte ze zdi vykopavek, tak trochu odrazi vrazdu, ktera jde s Poirotovou pritomnosti ruku v ruce, a i kdyz bylo jeji provedeni dost riskantni a zbytecne komplikovane, ma to svou uchylnou krasu, takze nakonec remcat nebudu :) Opet je tu spousta zavadejicich situaci, ktere divaka zamerne matou, ale vse bylo nakonec vysvetleno a davalo smysl. Dokonce i vkusne zaclenili krestanske prvky, coz se sem hodi, vzhledem k cili vykopavek. (05.09.2016)