Párty Hárd

Jelikož si moje milovaná píchačka od útlýho dětství ujížděla místo večerníčků a kouzelných školek především na Black Sabbathech, Hitlerových manifestech, satanistických rituálech, ráda si na procházkách modelovala obří africký penisy z psích hoven, zbožňovala videotvorbu Al-Kájdy s tipovačkama na celkovej počet uřezaných hlav na konci epizody, často navštěvovala jatka a sem tam si v osobním volnu řezala žíly, není divu, že v dospělosti se jejími nejoblíbenějšími cz tvůrci stali Řezník a Ištván, s nimiž si pohádkově vysnila alespoň jedno vášnivý choroboplodný mrdání uprostřed pitevny. Sbalit mě nebyl až takovej problém, já se automaticky zamiluju do čehokoliv s otvorem, stačí aby do mě v Kauflandu u salámů omylem vrazila důchodkyně nebo mi zavolala random operátorka s nabídkou na mikropůjčku, a já už jim s motýlama v břiše nabízím sání mý mrdky z jejich prdele pusou. Řezník má tu výhodu, že na rozdíl ode mě nevypadá jako obtloustlá oběť středověkýho moru a místy připomíná člověka, takže se samozřejmě nepřiposere z každý popelnice na péra jako já. Mladá je s tím smířená a jelikož ho nemůže píchat, tak alespoň navštěvuje všechny jeho akce, koncerty, filmy a já musím povinně chodit s ní, aby jí měl kdo držet pivo. Řezníka jako hudebníka cením, ale jako režisér mě nikdy neoslovil, proto jsem šel včera na promítání do Scaly se značnou nedůvěrou. K mýmu překvapení se Márty vyšvihl a natočil stylovou rakovinu dobrýho vkusu s tím nejmultikulturnějším castingem ever. Z dialogů jsem regulérně odsrával pod sedačky (pro uklízečky: řada 7, sedadlo 5), jen škoda, že to ke konci sklouzlo primárně k vizuálu a hlášek ubylo. V kině byla navíc perfektní atmosféra a úvod i závěr odšeptal sám Martin, čili mladá prodělala několikanásobnej orgasmus a spokojení jsme byli protentokrát oba. Dokonce i Řezníkovi se to líbilo tak moc, že si to pokorně opětkoval. Já mu nechám ještě stupínek na rezervu do budoucna a uděluju čtyři solidní mrdavý pizdy. (06.11.2019)

Trošku mě mile překvapilo kvalitní zpracování, jelikož to vůbec nevypadá tak levně a rádoby televizně. To je ode mě ale asi všechno. Na Prcičkách a podobném humoru jsem vyrůstal, ale evidentně už jsem asi odrostl. Oceňuji přínos tohodle filmu, jelikož má alespoň svůj vlastní ksicht a není to generická komedie podle nějaké mustru, které u nás vznikají. Takže za osobitost palec nahoru. Nelituji, že jsem Párty Hárd viděl. Ba naopak, ale s klidným svědomím nemůžu hodnotit lépe. (25.03.2020)

Tomáši, žlutej poplach! Nevlastním sice ještě oficiálně doma titul Mirka Dušína, ale neposlouchám rap,  v životě by mě nenapadlo sledovat projekty nějakého pana Řezníka....a přesto jsem tady.:D Život je jako bonboniéra, jak zní v jednom zapadlym filmu. Problémem je, že u Párty Hard bych taky na první pohled čekal, že zapadne mezi hromadou sexistických komedíí, zatímco tento první díl už někteří označují internetovou legendou a druhý se tady dočkal neuvěřitelných 81 %. Pro moji generaci tedy může jít svým způsobem o určité kultovní dílo. Tak mi to nedalo, musel jsem nad tím filozofovat, mozná mě to urvhlo i do depek, ale  nakonec jsem se na to i podíval, když to není tak dlouhé. Překvapivě to je po samoúčelné  odrazující  úvodní scéně v první půlce místy i vážně vtipné (hlavně scéna zkoušení ve škole, tam snad ani není co vytknout.:D Ona celkově postava Pochcánka  mi byla i sympatická.:D) a některé už nechutné scény a trapné  otřesné otřepané vtípky s Romy  se střídají se světlejšími místy s autentickými puberťáky loosery a ano...Pochcan je fakt dobrej.:D První půlku, kde jsem se místy taky fakt bavil,ale vystřídala druhá půlka se skutečnou párty s jakýmsi pokusem o natáčení porna, nečekanou hromadnou pánskou návštěvou u  a dalších trapných fekálních nechutností  už by pro mě byla za odpad, tam už jsem to vážně přetrpěl do konce.  Jak jsem si docela oblíbil postavu Pochcánka (a naprosto mě rozsekala jeho nabídka křupek a hláška o legu od otce..D Ok, na tohle nezapomenu.:D ),tak postava Poulíčka s beďáry - odpudivá snad úplně vším  mě totálně iritovala.   Tu jsem asi fakt vidět nepotřeboval.  Podtiulkové scény už jsou pro mě vyloženě superodpad. Ale u první půlky jsem se místy bavil a alespoň jsem teda viděl, co stojí za takovým velkým hitem a když to shrnu od zhnusení  až po pár náběhů na výtlem, asi by to mohly být dvě hvězdy. Je to tak, no. Ale jde se jinam... (22.09.2022)

Jestli mě chtěl Martin Pohl šokovat, šel na to úplně blbě. Hromada hoven, vulgarismů a pár deci hnisu mě v dnešní době fakt nešokuje. Exkrementům se vyhýbám (hlavně kvůli zápachu), ale nešokují mě, vzhledem k tomu, jak mluvím, když nemůžu projít autocenzurou (jakou na sebe používám, když píšu na čsfd), mě nemohl šokovat ani použitý slovník a otázka hnisu je úplně o ničem, vzhledem k mému zlatému stafylokokovi. Větší problém byl v tom, že mě nebavil použitý humor (kromě scény s přezůvkami), a celou dobu jsem se strašně nudil. Už by mě to sice nemělo překvapovat, ale zase jsem se nechal nachytat, takže jsem byl opět překvapen, že se dá natočit film, aniž by někdo ze zúčastněných podal herecký výkon. (13.05.2020)