Párty Hárd

„CHTĚLI BYSTE SI ZAPÍCHAT, NE?...“ /// Vtipný nebo nechutný? NECHUTNÝ! Ty vole, to je píčovina! Jeden se pochcává, druhej sere kdekoliv… To je jako kurva ftipný? Lůzři nakonec svoje „mejdlo“ uspořádaj (někteří i zasunou), ale já jsem vyděšenej, jak čurák před vystrčenou chlapskou chlupatou prdelí. Bože můj! Svět si ten koronavirus zaslouží! (Zlatej Srbskej film!) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Život mi votravuje „Poulíček“. 2.) Když vařím, tak kouřím. 3.) Jsem „Řezník“. /// PŘÍBĚH ne HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (05.04.2020)

Žánrová škatulka teenage komedie naplněná k prasknutí Martyho trademarky a zvrhlým smyslem pro humor. Na poli nezávislé produkce malý zázrak, protože ten ukázal, jak to v českém rybníčku je. K smysluplnému a dramaturgicky funkčnímu filmu potřebujete totiž pouze mít dostatek nápadů a přemýšlet v intencích žánru. A to Marty Pohl měl a udělal. Párty Hárd je samozřejmě vzývané za svůj nekompromisní humor a smrtící hlášky, ale hlavně pracuje s pointou, má GENIÁLNĚ napsané a v rámci možností zahrané (především vedlejší) postavy a trvá příjemně plynoucí hodinku. Tahle bizarní komedie strká všechny ty prcající Langmajery, seladony Vašuty a pitvořící se ženské v péřovkách na zasněžených kopcích hravě do kapsy, a to dámy a pánové s nulovým rozpočtem a poloprofesionálním štábem. Dejte příště Martymu pár mega a oficiální distribuci a máme tady renesanci. (03.01.2020)

Řezník jednoznačně naplňuje definici renesančního umělce. Obzvláště, bereme-li jako vrchol renesance období Borgiů, tedy papežské orgie, prcání příbuzných (nejlépe homosexuální), prznění nezletilých ministrantů a bezstarostné cákání morální dekadence do xichtů zaprděných bigotních šosáků. A jako nekorunovaný DaVinci fekálu a Michelangelo parafílií má rovněž neuvěřitelně široký kulturní záběr. Ať už je to jeho něžný a citlivý kreslený tumor, až srdceryvně korektně respektující zejména postižené spoluobčany, mrtvé děti či práva vyhřátých a jiných menšin, jeho recitační kroužek, oduševnělou lyrikou jemně a intelektuálně reflektující nejpalčivější problémy dnešního světa a mezilidských vztahů, či jeho audiovizuální tvorba, nepochybně dojímající všechny ty beznadějně romantické snílky, uvězněné ve světě motýlků a duhy, až k slzám. Slzám zoufalství, frustrace a zděšení, když jim Márty bez skrupulí ukáže odvrácenou hnisavou stranu prdele, napálí jim ta krutá, záměrně přehlížená fuckta, že jednorožci už dávno chcípli a skončili v gothaji, že pravá láska je jen mrdka, rozmazaná po xichtě bezzubého cigánského bezďáka a že opravdové přátelství se prostě neobejde bez laciných lihovin, podomácku pajcovaných psychotropních látek a pořádného hárdkor análu. I jeho poslední počin, mimochodem technicky i režisérsky o třídu výš než ty minulé, je opět rozkošným receptem na nitrák a ránou kladivem mezi oči všem korektním, pokrytecky upjatým zmrdům a dokonale bolestivou sondou do rekta společenské únosnosti. Prostě si představte Srpski film střihnutý Mandragorou, pojatý jako úchylně bláznivou komedii a napěchovaný vytuněnými hraničními Mártyho frky, před kterými kamera skoro neuhne. Něco, jako do perfekce vysoustružená prdel topmodelky pokrytá rozškrábanými strupy od neštovic a HIV lezemi, jako svěží letní ráno u otevřené žluklé žumpy, jako Sixtínská kaple vymalovaná hovny, jako červánky nad úložištěm jaderného odpadu, jako duha po toxickém dešti či jako malebná lesní studánka, po jejíž hladině plave krvavý tuberácký chrchel. A mravokárci nemylte se, tohle nenatočil brutálně modifikovaný pokerovaný stokilový skinhead v latexovém outfitu a s propíchnutým žaludem, nýbrž kultivovaný a sympatický kluk, který to má v hlavě naprosto srovnané a ví přesně, co dělá. Licoměrný Cinezmrd to asi v nejbližším století nevezme, ovšem každé jiné nepřizdisráčské kino by tohle mělo okamžitě začít promítat, minimálně jako edukační video sexuální výchovy pro základní školy, pak už by ty fuckany opravdu nic nepřeqapilo. A xmrti rád bych si na tohle přečetl recenzi pana Špačka. Na posledním kaviárovém swingru jsi všem moc chyběl, Láďo! (22.11.2019)

Napul amaterska kravina v podstate jen o jedny nechutny party s haldou prehravajicich amateru a par extra humus scenama. Ale nastesti tu je i par naprosto dokonalejch foru, fajn hudba a ta hodina utece jako nic. Pripomnelo mi to Klub sracu. Nakonec tak vlastne docela dobra komedie, minimalne na cesky pomery. (07.05.2024)

Festival (pro) otrlého diváka. Poloamatérské české Prcičky s nulovým rozpočtem, kde se ultra nechutné fekální odpadové momenty (vymačkávání beďarů, sraní) střídají s gagy na hraně ryzí geniality (vaření perníku ve škole, žlutý/hnědý poplach). Neherci jsou (v rámci možností) docela OK a představitel "Pochcánka" je pomalu takový český Jonah Hill. Jeden z mála (současných) filmů, které s přehledem dostojí své (extrémní) pověsti. 60 % (10.01.2020)