Dospeláci v miestnosti

Myslím, že obsahovo aj formálne úplne mimo. Krvilačná EU versus dobroprajné Grécko... ehm, toto bolo podľa mňa úplne mimo realitu. Boli to práve Gréci, ktorý si rozhajdákali celú ekonomiku a žili desaťročia nad možnosti svojej ekonomiky, bolo len otázkou času kedy to praskne. Záchranný plán bol v podstate jediné rozumné riešenie a celý film sa zaoberá jeho detailami, ktoré sú však aj napriek dlhej stopáži podané veľmi chaoticky a nezrozumiteľne. (18.10.2020)

Južné národy to je stelesnená siesta, rozumej lenivosť. Majú to v krvi, proste treba oddychovať a na robotu je čas, asi tú mentalitu zdedili ešte z čias otrokárskeho Ríma či Grécka. Niet preto divu, že práv slnečné krajiny majú zvyčajne najvyšší dlh. Čo sa týka Grécka, poznám osobne mnoho Grékov, ktorí mi potvrdili, že v tých časoch pred dlhovou krízou sa žilo tak, že na bankách boli vylepené letáky s Ferrari a sloganom: „Chceš to ešte dnes? Môžeš to mať.“ A ako na páse dávali úvery 18-ročným chlapcom, kľudne aj 100 000 eur. Dnes sú títo chlapci po bankrote a presťahovali sa do zahraničia, pretože doma práca nie je. Gréci sú fajn ľudia, ale solidarita s týmto konaním? Nikdy. (20.10.2020)

Bajka o Davidovi s Goliášem.Dvě a půl hodiny politické sekané. Film je úzkostlivě pečlivě vybádaný a velmi hloupý. Natočený s obvyklou populistickou jednoduchostí a odmítající rozumné analýzy. To co film odhaluje je to, jak je to všechno smutné. Lze to ale také pojmout jako úchvatný "infotaiment" , zábava informacemi. Antické postavy jsou opravdu hnány představami o dobru a zlu ve smyslu Sedláčkové knize Ekonomie dobra a zla. Autor na přednášce o ekonomii Bible říkal, že v Bibli jsou pasáže o bezplatné pomoci bližnímu svému a záleží na nás, jestli Řecko uznáme za svého bližního. Pak je tu také tématika žití na dluh, což se v Řecku provozovalo ve velkém. Když si půjčí sedlák od své manželky a dluh nesplatí, peníze se nikam nevypaří a zůstanou v rodině. V tomto případě v EU. V historii nemělo moc vlád (Argentina) odvahu své dluhy neuznat, protože by vznikl precedens a bankéři by již nikomu nepůjčovali. Vystoupením z EU a znovuzavedením své Drachny a snížení jejího kurzu vůči EU by obyvatelé pravděpodobně přišli o své úspory. I v tomto případě by se peníze nevypařily. (07.04.2020)

"Dluhy se musí platit...." Velmi autentický pohled do pater vysoké mezinárodní politiky podle politických memoárů bývalého řeckého ministra financí Janise Varoufakise. Zejména pokud jde o průběh jednání ministrů financí eurozóny v Bruselu, sedělo to myslím do puntíku (co aspoň mohu soudit ze své občasné přítomnosti na některých jednání ministrů dopravy EU). Umím si tedy představit, že to politické "žvanění" mohlo někomu už připadat jako nekonečné. Costa-Gavras si to však celé vynahradil velmi sugestivním ztvárněním závěrečného vrcholového jednání řeckého premiéra Tsiprase s evropskými státníky v podobě jakéhosi scénického tance. Z dnešního pohledu je určitě dobře vědět, že všechny ty politické "tanečky" evropských politiků kolem astronomického řeckého zahraničního dluhu Řecko politicky a ekonomicky nějak ustálo a že ani na okamžik nezačalo uvažovat o "ruské alternativě"... Trošku ale přemýšlím nad celkovým vyznění tohoto filmu. Chtěl jím pan režisér demonstrovat, že ony řeči  o tom, že "Berlín chce tuhle zemi potrestat, chce ať posloucháme…" jsou vlastně  pravdivé? Nebo chtěl ukázat, že ani radikálně levicové síly, když se dostanou k noci, nedokážou v dnešní globalizované a propojené mezinárodní ekonomice vlastně nic a skončí nakonec jen jako na udici chycený "mečoun, co se snaží uniknout..."? (15.04.2022)

Keď sa povie na poli EÚ Grécko, tak sa mi v mysli vybaví Shootyho karikatúra tučného rehotajúceho sa gréckeho prasaťa, ktoré stojí oproti slovenskému chudému či chudobnému úbožiakovi. Grécko je exemplárny príklad lenivosti a národa, voči ktorému máte kopec zábran prejaviť solidaritu. Ak sa však od tohto postoja divák odosobní a bude sledovať film z pozície Gréka, ktorý sa snaží vlasť zachrániť od pohromy vyjednávaním na mnohých stretnutiach, film si užije. Celý úspech stojí a padá na hlavnej postave ministra financií, ktorej sa excelentne zhostil Christos Loulis. Ten chlap má ťah na bránu, je charizmatický a sympaťák, ktorému zožeriete, že o krajanoch hovorí, že sú v humanitárnej kríze, keďže im o 40% poklesli platy či dôchodky. Režisér poňal tému tragikomicky a natoľko pútavo ju vypráva, že si obľúbite pánov v oblekoch, hlavne Nemca Wolfganga či šéfa Menového fondu a ich neoblomnosť. Všetky pojmy či problémy sú zrozumiteľné ozrejmené aj keď sa hrdinovia stále točia v kruhu ďalších a ďalšich len vedľajších argumentov. Myslím, že dielo je istým spôsobom satira na nekonečné kvákanie na mítingoch, na ktorých sa nič poriadne nedohodne, to je údel dnešnej doby, v tejto snímke Grécka. (16.12.2020)