Posledný cisár

Zajímavá a krásná freska posledního císaře Číny. Film sleduje celý jeho život od úplných počátků, jeho nástupu na trůn v brzkém mládí, jeho postupné uvědomování si pravdy až ke konečnému porozumění. Symboly plný a vizuálně uhlazený film, který vás chvílemi může dostat do kolen a jindy chvílemi uspává. To je bohužel častý problém takto dlouhých a životopisně založených snímků. Bernardo Bertulocci nám ukazuje svojí představu a chvílemi umí opravdu dostat každého. Scéna v posteli kde se pod sametovou přikrývkou pochybují těla je krásná a představuje, že nejde o to jak vypadáme, jaké jsme pohlaví, nebo národnost, ale jde o sblížení.... Nebo scéna, kdy císař hraje s poddanými hru kdy na sebe přes plátno sahají a on se úmyslně pohybuje, aby na něj sahalo co nejvíce lidí. Symbolizuje jeho chtíč o to být milován, být hlazen a cítit co necítil(byl odtržen od matky a poté od něj byla odtržena i kojná....). Když císař vyjde a vidí všechny poddané, různých barev(podle mě představuje lidi světa, at černá bílí ...), kteří se mu klaní pochopí, že on vládne jim a je tím čemu oni věří. Přijme odpovědnost a tu nechce ztratit....Je zvláštní jak se změnil císař od první chvíle vládnutí až k jeho uvěznění. Celý film proskakuje životem císaře a chvílemi se možná nebudete orientovat co bylo dříve, ale jistě se to dá zvládnout. Závěr filmu symbolizuje... ale to vám dojde a snad i chytí za srdce. (05.03.2005)

Je to príbeh absurdnosti a nespravodlivosti vládnutia jedného cisára, ktorý nemá šajnu o svete ako takom a využíva svoje kompetencie skrz svoje ego? Áno. Ničí ho takýto životný štýl osamelosti? Áno. Ako je možné, že niet na svete pokoja? Pretože každý sa chce pasovať za pánboha a chce zažívať pocit moci a nadradenosti. Prečo sú ľudia také svine? Pretože sú ľudia...Samotná cisárova prehliadka životom je napriek menším turbulenciam podaná komorne, zaujímavo, plynule. Hlavná postava kvôli spomenutým "cisárskym chybám narodenia a spomalenosti rozhodovania" nedovolí divákovi vzbudiť väčšie sympatie, ale čo je dôležité pre film, drží sa ho. Maskéri a kostyméri vyzdobili okolie sveta rovnako presvedčivo ako tomu bolo vo filme Amadeus. Johna Loneho môžeme teda vidieť hádam v 20-tich rôznych make-upoch. Občasné krížové členenie deja efektne dynamizuje to, čo v pomalších scénach uberajú statickejšie dialógy. Dej sa ale pri svojej dĺžke venuje rôznym väčším i menším detailom, mení charakterovú rytmiku konfliktov a necháva vynikať spomenutou vizuálnou stránkou. Nepolarizuje ani nehaní politické režimy, podáva surové fakty, ktoré naopak prekvapia svojou strihovou rýchlosťou. Symbolický záver v chráme v krátkosti zrekapituluje silu obsahu vďaka poetickej výstižnosti. Vo výslednom efekte ide o kruté posolstvo podané v okulahodiacej technickej štýlotvorbe. Spokojnosť. (12.04.2014)

Poslední císař mě naprosto nadchnul, tak překrásný film si oněch devět Oscarů poprávu zaslouží. Vyprávění o muži, který byl od třech let vězněm své vlastní země, její kultury, tradic i přeměn a odvrhnutí těchto tradic. Člověk, který sice mohl všechno, ale reálně nic. Člověk vláčený jako loutka svými komořími, japonskými "přáteli" i komunisty. Narodil se jako císař a zemřel jako zahradník...Je dobře, že Bernardo Bertolucci natočil o pohnutém osudu čínského císaře Pchu-jina tento vynikající film, který vás nutí zamyslet se a přitom vás ještě nechá nahlédnout do nádherných exteriérů Zakázaného města. (06.03.2005)

Neobyčejně silný příběh je bohužel zčásti potlačen tím, že se mohlo natáčet v Zakázaném městě. První hodinu tak sledujeme barevně vyvážený opulentni sled výjevů a pak na to hlavní, loutkovy stát Mandžusko, už nezbývá moc času. Jenže právě v něm spočívá celá tragédie posledního císaře, a tak zamrzí, že je druhá světová válka odbyta pár scénami. Scény z tábora pak smrdí podkuřováním čínským úřadům. Moudrý vychovatel, slušné ubytování bez šikany. Chápu, že touha filmařů po Zakazanem městě byla veliká, ale takto jsou tu silné momenty řídce roztroušené a Bertolluciho spíše zajímá krása rudých praporů na zeleném pozadí. (14.02.2016)

Bertolucciho film se mi líbil, protože se zajímám o historii. Čínské císařství, jeho tradice i zničení jsou tady popsány dobře. Poznáte život v Zakázaném městě i v čínském nápravném zařízení. Také se zde dost hovoří o vzniku čínské republiky r. 1912, o Čankajškovi, Mandžusku a vlivu Japonců na východní Asii. Vytvoření loutkového státu Mandžukuo na severovýchodě země, jmenování loutkového císaře, střet ruské bolševické a japonské fašistické ideologie. Film končí rostoucím vlivem Mao-ce-tunga. Záleží, co v tomto filmu hledáte. Pokud informace a takřka dokument o první polovině minulého století, budete určitě spokojeni. (05.01.2014)