Posledný cisár

Scénář: Mark Peploe, Bernardo Bertolucci .. Působivé vyprávění o osudech posledního čínského císaře. Po faktické stránce velmi obsažné, což zrovna mě vůbec nevadí. Někomu to možná bude kazit dojem stejně jako délka. Ke zpracování nemám co vytknout. Lepší než nedávná Indočína, po které přistupuji k podobným filmům s menším očekáváním. Zde možná ještě více chybí velké plátno k plnému zážitku/hodnocení.. (02.03.2005)

Historická věrnost X divácká atraktivita. Až sladce nereálný může být souboj těchto dvou téměř „filmových protikladů“. Možná pro nezdravou nerozhodnost se mnohým filmařům, reflektujíc jakoukoliv historickou událost, nedaří umně skloubit tyto dva základní elementy do kýžené symbiózy kompromisu. Při projekci se mi na mysl podvědomě vloudila myšlenka, že by se na podobném žánru dala testovat schopnost a umělecká kreativita nejednoho režiséra. Základní premisa by zůstala stejná- udělat silný, výpovědní film, jenž by zároveň nedal nejmenší šanci nudit. V mých očích Bertolucci zůstal silným tvůrcem pouze během první poloviny filmu. Scény z dětství Pchu-I jsou upřímnou oslavou barevnosti a výpravy obecně, zatímco dospělost, tedy polovina druhá, „politická“, inklinuje spíš k věrnému historickému vykladu. S těžkým srdcem, ale je to za 70%. (31.01.2006)

Poutavé historické drama o Süan-tchungovi (později přijal jméno Henry Pchu-i), který byl posledním císařem Čchingské dynastie, s jejímž pádem a nastolením republiky v roce 1912 se stal také posledním císařem Činy. Své císařování si moc neužil (v r. 1912 mu bylo 6 let), ale v roce 1934 si ho mohl zopakovat, když byl jako poslední potomek mandžuské císařské rodiny dosazen Japonci do nově vzniklého státu Mandžukuo. Oproti své zlaté kleci - Zakázenému městu v Pekingu - si však moc nepomohl, protože byl jen loutkou v rukou okupantů - Japonců. Jeho neslavný osud byl dovršen po nástupu Maa k moci v roce 1949, kdy skončil v komunistickém převýchovném táboře jako kolaborant. (28.05.2007)

Suchá politická fakta a formální okázalost na úkor emocionálnosti příběhu. Přesně tak, jak jsem čekal. Některé části filmu jsou nepopiratelně dojemné ( především ten závěr ), ale celkově nemůžu říci, že by mě tenhle film chytl za srdce. Přesně tak, jak jsem čekal - 70%. V Indočíně se s podobným problémem vypořádali tvůrci lépe. Navíc příšerný televizní ořez mě otravoval po celý film. (02.03.2005)

Úmorně dlouhá, emocionálně suchá a okázale naškrobená srágora, která si hraje na rádoby velkofilm, ale kromě technické zdatnosti nevlastní ani jednu z ostatních filmových atribut tak potřebných k uspokojení diváka. Tolik ocenění jde naprosto mimo mne a celkové halekání nad tímto filmem jde rovněž mimo mé chápání. Téma stojí za pozornost. Exteriéry jsou samy o sobě působivé, několik scén je zajímavých - ono kdyby nebylo ve tříhodinovém cajdáku alespoň několik zajímavých scén, bylo by to už opravdu velmi smutné - a nesmíme zapomenout na kvalitní herecký výkon dětského představitele císaře, který stál za zmínku. Zbytek je už ale sled obrázků s nulovým emocionálním dopadem. A přesně za to se dřív dávali Oscaři. A jakmile má film Oscary a další význačné ceny a začně se kolem něj halekat a dělat rozruch, snadno se hodnotí vysokým hodnocením, i když je to v jádru nudná sračka. (20.05.2008)