Battle Royale

Scénář: Kenta Fukasaku .. Opravdu výborný námět - chyba v systému a její drsné řešení. Sice mi uniklo, jaký to mělo smysl a výsledný dopad, ale budiž.. Když překousnete několik nesrovnalostí, snímek si opravdu vychutnáte. Asi nejvíce se mi líbil daný kontrast drsných scén a překrásné hudby, která výsledný zážitek posouvala mnohem výše! Drsná, mrazivá hra plná lásky a (ne)přátelství.. (23.04.2005)

Cez nostalgické spomienky na stredoškolské kolektívne hry a prvé dotyky s láskou k druhému pohlaviu k vládou nariadenému organizovanému vzájomnému vyhladeniu sa. Znie to hlúpo a nepravdepodobne? Nuž, taký je aj film. Masívnu preľudnenosť a nezamestnanosť rieši vláda, namiesto kolektívneho podania smrtiaceho jedu, nič nehovoriacim, zbytočne drahým, časovo a logisticky náročným a nudným kolektívnym vyvražďovaním sa jednej 40 člennej triedy za rok. Chvála vyhroteného individualizmu a hľadanie zbytkov nádejí kolektívneho puta. Chvála hlúpeho scenára, ktorý sa snaží byť filozoficko freudistickým dielom s presahom. Ale nie je ním. Zastarané a otravné už v dobe vzniku. Opäť jeden z filmov, o ktorom som dlho počul a čítal, tešil sa naň a odkladal na neskôr, ako najlepší kúsok jedla na tanieri. No po absolvovaní, táto finálna "maškrta" riadne zhorkla. Z milosti a nostalgie dávam hviezdičku. Hranične blízko odpadu. (21.01.2021)

"Musíš bojovat sám za sebe. Nikdo tě nezachrání. Ale o tom je život, že?" ________ 'Battle Royale' je bezpochyby jedním z nejoriginálnějších filmů z počátku nového tisíciletí, který definoval svůj samostatný subžánr, a dnes se již právoplatně řadí na piedestal japonských filmů s kultovním statusem – jó, a jen tak mimochodem, měl (nečekaně) zásadní vliv na tvorbu Quentina Tarantina...... 'Battle Royale' totiž koncepčně determinovalo jak filmový, tak primárně stejnojmenný herní žánr – tedy battle royale – moderní gladiátorské hry, jež jsou ve skutečnosti krvavou reality show, v nichž vítězem, přesněji řečeno přeživším, může být pouze jeden. Přitom nejde o kdovíjak prvoplánovou glorifikaci násilí – tahle filmová řežba o partě studentů kteří se snaží navzájem zabít, protože jim to nařídila vláda v rámci školní reformy, totiž vychytrale mísí adrenalinovou akci, gore horor, černohumornou sociální satiru, a orwellovsky laděnou vizi dystopického fikčního světa, kde se státní autority snaží získat zpět svou ztracenou reputaci – režisér Fukusaku zde taky v Kubrickovském stylu geniálně využívá klasické hudby, čímž perfektně umocňuje drastickou bizarnost celé synopse...... Oddělují se však v oné hře snad zrna od plev? Ne. Je to vlastně jen hra – a vyhraje v ní ten, kdo si vytáhl nejdelší stéblo. Ostatně, když během devadesátých let spisovatel Kóšun Takami napsal stejnojmennou knižní předlohu, reflektoval v ní tehdejší krizi japonské společnosti spjatou s prohloubením propasti mezi mladou a starou generací. Jenže v souvislosti s prasknutím ekonomické bubliny se rozplynula klasická linie životopisu "střední škola - univerzita - dobře placené zaměstnání - pozice jistá na celý život", a mládež se tak ocitla bez jistot, sebevědomí, a ideálů...... Což jsou zároveň důvody, proč se Fukusaku rozhodl knížku s tak společensko-kritickým rozměrem filmově zadaptovat. O to víc deprimující je, že se za těch třicet let v aktuálním globálním měřítku takřka nic nezměnilo, a generační příkopy i sociální nejistoty, na které snímek upozorňoval, eskalují neustále dál. Ale bylo by naivní si myslet, že nějaký film něco vyřeší. Sayonara, budoucnosti! (01.10.2021)

Bude-li se zparchantělost mládeže vyvíjet stejnou rychlostí jako doposud, tak nemám nic proti tomu, aby jim stát zakoupil ostrůvek na hraní. Japonci šli samozřejmě dále, takže jim dodali stříleci, píchací a vybuchující hračky, aby si mládežníci mohli vyzkoušet hru o přežití pod dohledem oblíbeného učitele, kterého již nebavilo studentské žertovné popichování nožíky. Já jsem si tedy lekci vyvolené třídě vysloveně užil a snad jen můj staromódní názor, že děti by se neměly vraždit, mi zabránil v udělení plného počtu hvězd. (14.12.2012)

Připadá vám střední škola jako místo, kde vás nikdo nemá rád a každý vám chce dát na hubu? Tak to byste si měli pustit Battle Royale, aby vás připravilo o iluze! Za velmi originálním a popravdě ehm "ne moc reálným" námětem se skrývá tupá, ale velice zábavná vyvražďovačka, u které budete často kroutit hlavou, co se těm Japoncům může všechno urodit v hlavě. Autoři filmu asi sami věděli, že něco takového bude jen steží brát někdo vážně a tak film naplnili potřebnou dávkou nadsázky, která vám dovolí v poklidu sledovat vraždící se děcka a tajně držet palce právě tomu svému favoritovi. (Mitsuko, Mitsuko...!!!;)) (26.03.2007)