Battle Royale

Přípustím-li, že tenhle pozoruhodný film plný krve, násilí a smrti vlastně totéž obžalovává, můžu si myslet, že jsem viděla film s posláním. Protože jsem ale značně naivní, může to být i úplně jinak a něco si namlouvám - té vášně při zabíjení bylo na čistou dětskou náturu, ve kterou věřím a která tu a tam probleskla i tady v podobě kamarádství a lásek, a na případné výčitky svědomí trochu moc. Co se mi líbilo velmi, byla zvolená hudba, která právě pro svou absurdnost v danou chvíli (Na krásném modrém Dunaji) pasovala jako ulitá, a skvělý herecký potěr, i když mi ty tvářičky občas dělalo problém rozlišit - až na Mitsuko :-)). 3,5*. (12.04.2005)

Co k tomuto filmu ještě napsat abych se neopakoval.. Tak určitě se jedná o vskutku netradiční a určitě i svým způsobem zajímavý zvrhlý námět-dobré pojetí-trocha toho poslání nikdy neuškodí-emotivnosti a melancholičnosti také nechybí-orchestrální hudba mistrů zde také celkem obstojně zapadla. Výsledek? Podle mého názoru dobrý film (až na ten trochu nelogický konec) o vzájemné vyvraždovačce o přežití mezi mladými japonskými studentíky. Důstojné rozloučení velkého mistra který si také zažil své, a možná proto tímto filmem tak trochu zavzpomínal na svá léta dospívání uprostřed druhé světové války. Milé překvapení film k zamyšlení... (07.09.2008)

Výbornej japonksej thriller, kterej určitě zaujme svým originální dějem, ale na mě to moc nepůsobilo, protože jsem dřív viděl Saw a to je na stejným princpu, aspon vim kde Američani ukradli ten dobrej nápad. Celej film je hodně akční, ale jelikož se tam zabíjej nějaký školáci, tak ty akce nejsou moc dobrý, hlavně proto že tam nejsou žádný akční hrdinové ani známý herci, až na Takeshi Kitana, kterj tam je jen tak na okrasu, protože tam jen tak pomalu chodí a stěžuje si, že ho nikdo nemá rád, ale zase je tam skvěle ukázaný jak některý jedinci by dokázali udělat pro svojí zachranu prakticky cokoli, ale zase na místo dobrý akce je tam dostatek krve jak je u japonkých filmů zvykem. Na tomhle filmu je vidět, že Japonci maj daleko lepší nápady, ale jejich filmy nejsou tak propagovaný jako ty Americký, který jsou víc než podobný (08.06.2005)

Poslední dokončený film japonského režiséra Kinjiho Fukasakua vypráví o ostrově, kam se odvážejí nepohodlné školní třídy, jejichž žáci se musejí do několika dnů vzájemně vyvraždit. Pokud nezůstane jen jeden, zemřou všichni... Premisa, která se zpočátku zdá být naplňována žánrovými schématy teenagerské vyvražďovačky, kde ale není jeden vrah v masce, ale kde může být vrahem de facto kdokoliv. Jenže jak mrtvol přibývá a násilí neubývá, Fukasaku přehodí výhybku a místo přívalu násilí začne pečlivě sledovat některé studentské osudy. ___ Vezmeme-li si jakoukoli školní třídu, skrývá v sobě různorodou skupinu lidí: Obsahuje elitu i její opozici, chytré i hloupé, sebevědomé i zakomplexované, citově vnímavé i cynické. Pro svou sociokulturní rozmanitost proto rozličně reagují i na extrémní situace. A protože situace na ostrově extrémní je, studenti se nám mění před očima z bezejmenných floutků na různými způsoby výrazné či silné osobnosti. Osobnosti, které pokud chtějí přežít, obnáší to popření určitých principů - a nebo si vzájemně věřit. Jen tak jde zřejmě porazit bezcitný systém, ze kterého jinak není východiska. Třebaže zvítězíte a pozabíjíte všechny kamarády i nekamarády, stejně prohrajete svoje vlastní lidství. ___ Jestli se však v Battle Royale něčeho zoufale nedostává, je to právě důvěra. O její potřebě i absenci do značné míry vypráví i tento film, o zoufalé potřebě uvěřit, že nejste v pekle. Jednou z nejsilnějších scén je právě destrukce jedné podobné iluze, když pokus skupiny lidí zapomenout a vytvořit bezstarostnou "školní" atmosféru skončí tragickým masakrem. Battle Royale je bolestivý film, který s každou další minutou vážní a ze zpočátku cynicky zábavné žánrové vyvražďovačky dělá mrazivou sociologicko-psychologickou studii. ___ Jistě, působí na první pohled poněkud impulsivně a snad i přímočare efektně, leč má svůj základ v promyšlené strategii se silnou pointou. [2006] (02.07.2020)

Vezměte bandu školáků, zavřete je s haldou zbraní na ostrov a nechte je se pozabíjet. Tvůrci dobře věděli, jak tahle kontroverzní záležitost bude moci reflektovat všechny klady i zápory lidství v nejextrémnější podobě. Studentíci se zčásti uzavírají do malých skupinek, zčásti se snaží vyřešit svůj problém nenásilně, zčásti propadají panice a snaží se slepě vyhovět zadaným krvavým pravidlům, zčásti odevzdaně páchají sebevraždy a zčásti dokonce využívají masakru k odplatě v oblasti osobních problémů. Přebralas mi kluka? Dostaneš sekyrou po držce! Ano, Battle Royale je promenádou kontroverze a nejrůznějších záchvěvů lidské psychiky, nicméně je přeci jen příliš odosobněný (nebo na mě asijské citečky prostě nepůsobí) a celkově nezanechávající v mysli nic. Nuda nehrozí a je to tak hezky přímé... sterilní a nevzrušivé... až už si to vlastně vůbec nepamatuju (dodatek léta páně 2017). Dvojku jsem neviděl a musím podotknout, že její námět mi přijde jako kardinální krávovina. (24.08.2008)