Battle Royale

"Musíš bojovat sám za sebe. Nikdo tě nezachrání. Ale o tom je život, že?" ________ 'Battle Royale' je bezpochyby jedním z nejoriginálnějších filmů z počátku nového tisíciletí, který definoval svůj samostatný subžánr, a dnes se již právoplatně řadí na piedestal japonských filmů s kultovním statusem – jó, a jen tak mimochodem, měl (nečekaně) zásadní vliv na tvorbu Quentina Tarantina...... 'Battle Royale' totiž koncepčně determinovalo jak filmový, tak primárně stejnojmenný herní žánr – tedy battle royale – moderní gladiátorské hry, jež jsou ve skutečnosti krvavou reality show, v nichž vítězem, přesněji řečeno přeživším, může být pouze jeden. Přitom nejde o kdovíjak prvoplánovou glorifikaci násilí – tahle filmová řežba o partě studentů kteří se snaží navzájem zabít, protože jim to nařídila vláda v rámci školní reformy, totiž vychytrale mísí adrenalinovou akci, gore horor, černohumornou sociální satiru, a orwellovsky laděnou vizi dystopického fikčního světa, kde se státní autority snaží získat zpět svou ztracenou reputaci – režisér Fukusaku zde taky v Kubrickovském stylu geniálně využívá klasické hudby, čímž perfektně umocňuje drastickou bizarnost celé synopse...... Oddělují se však v oné hře snad zrna od plev? Ne. Je to vlastně jen hra – a vyhraje v ní ten, kdo si vytáhl nejdelší stéblo. Ostatně, když během devadesátých let spisovatel Kóšun Takami napsal stejnojmennou knižní předlohu, reflektoval v ní tehdejší krizi japonské společnosti spjatou s prohloubením propasti mezi mladou a starou generací. Jenže v souvislosti s prasknutím ekonomické bubliny se rozplynula klasická linie životopisu "střední škola - univerzita - dobře placené zaměstnání - pozice jistá na celý život", a mládež se tak ocitla bez jistot, sebevědomí, a ideálů...... Což jsou zároveň důvody, proč se Fukusaku rozhodl knížku s tak společensko-kritickým rozměrem filmově zadaptovat. O to víc deprimující je, že se za těch třicet let v aktuálním globálním měřítku takřka nic nezměnilo, a generační příkopy i sociální nejistoty, na které snímek upozorňoval, eskalují neustále dál. Ale bylo by naivní si myslet, že nějaký film něco vyřeší. Sayonara, budoucnosti! (01.10.2021)

Hodně odvážný a stylový thriller, jemuž ale právě jeho kontroverznost přinesla nehynoucí slávu. Sice ve mně pořád hlodá, že z tak vynikajícího námětu se dalo vytěžit ještě více a že cpát do takového příběhu myšlenky o životě nebo hlubší význam byla směrem k divákovi rána pod pás, jenže dále už není moc co vytknout. Fukasaku dobře věděl, čeho chce dosáhnout, a to se mu také podařilo. Od samého začátku velmi svižná a díky šokujícímu obsahu poměrně nepříjemná podívaná plná krve a násilí, která rozpracovává lidský charakter do té nejčernější podoby, jakou si lze vůbec představit. Po filmařské stránce se jedná o takřka bezchybné dílo, s fungující atmosférou, výtečným soundtrackem a rozvinutou psychologií hlavních postav, s nimiž se seznamujeme i prostřednictvím drobných epizodek z jejich minulosti. Z herců nejvíce zaujme samozřejmě Takeši Kitano, jehož postava měla překvapivě největší hloubku a důležitý motiv. Nebudu a ani nechci bloumat nad tím, jaké poselství v sobě Battle Royale coby vize moderní společnosti nese, protože je to stejně diskutabilní jako film sám- Já bych prostě řekl, že Fukasaku je blázen, co si udělal obrovskou radost a notně popustil uzdu své fantazii. Není divu, že Tarantino ten film tak vychválil... 80% (07.04.2013)

Scénář: Kenta Fukasaku .. Opravdu výborný námět - chyba v systému a její drsné řešení. Sice mi uniklo, jaký to mělo smysl a výsledný dopad, ale budiž.. Když překousnete několik nesrovnalostí, snímek si opravdu vychutnáte. Asi nejvíce se mi líbil daný kontrast drsných scén a překrásné hudby, která výsledný zážitek posouvala mnohem výše! Drsná, mrazivá hra plná lásky a (ne)přátelství.. (23.04.2005)

Totalni masakr. Takle jsem se u vyvrazdovacky uz dlouho nebavil. Je fajn, ze to neni ciste bezducha vyvrazdovacka, ale ma nejaky pribeh, ktery pusobil dost realisticky a originalne, ale pochybuju, ze zakon BR by nekde prosel. Navic absolutne netusite kdo prezije az do konce. Nektere postavy zname jen jmenem a cislem a nektere maj i trochu vic prokreslenej charakter, vetsinou nejakej flashback, vztah k jinemu studentovi atd, coz ovsem neznamena, ze nechcipnou. Kdyz se film blizil k zaveru, zacinal jsem trochu tusit, ale film me zvlad jeste dvakrat prekvapit. Co se studentu tyce, tak nijak neprehravali, i kdyz nektery vypjaty sceny na 100% nezvladli. Kitano byl perfektni, zadnej krutak, ale spis unavenej ucitel a zacatek, kdy vysvetloval pravidla byl naprosto bombastickej. Film ma dve hodiny, ale kazda smrt (hezky krvava) byla nejak originalni, film se nikde nezadrhaval a do toho hrala pekna hudba. Jasnejch 5*. (06.04.2006)

Je to dosť dobrý film z japonskej produkcie. Má výborný príbeh o súťaži Battle Royale, ktorá vznikla kvôli veľmi zlej situácii v Japonsku, čo spôsobilo aj neuznávanie autorít a jej náplńou je, že sa každý rok vyberie jedna trieda, ktorá je proti svojej vôli odvezená na opustený ostrov, kde sa majú pozabíjať až do vtedy, ked´ zostane iba jeden študent, inak za tri dni umrú všetci. A takýto typ príbehu mám rád, pretože sa tu stále niečo deje. Zabitých ľudí je tu dosť a dobre sa na to pozerá už len preto, že sa tu vraždia medzi sebou teenageri. Samotné zabitia ale ani nie sú až tak moc zaujímavé, čo je ale kvôli ich schopnostiam pochopiteľné, hlavne sa strieľa alebo používajú rôzne typy rezných zbraní. Ale tento film ani tak nie je o zabíjaní, ale hlavne o postavách. Úvod je tu krátky, prejde iba niekoľko minút a už sú študenti oboznamovaní s pravidlami hry, čo síce spôsobí, že sa tu moc nedá všimnúť tá zmena charakterov, na to slúži iba niekoľko spomienok hlavných hrdinov, ale dôležité je, že sa prejavia ich vlastnosti v hre. Postavy sú veľmi rozmanité a zaujímavé, niektoré sa radšej vopred zabijú so svojimi láskami, další zase len chcú hru dožiť bez toho, aby niekoho zabili, iní zase využívajú svoj rozum na oklamanie systému, ale sú tu aj takí, ktorí chcú prežiť za každú cenu. A hlavne Mitsuko, doslova chladnokrvná vrahyńa je tu podľa mńa najzaujímavejšia postava filmu. Je tu aj množstvo perfektných situácií ako nôž do čela za vyrušovanie, veľmi zaujímavá scéna s otravou jedla alebo celá situácia ukončená súbojom dvoch hlavných zabijakov s perfektne zvolenou vážnou hudbou. Ale celý film je plný vážnej hudby, ktorá dodáva filmu zaujímavú atmosféru. Musím tu spomenúť aj veľmi zaujímavý záver s Kitanom, ktorý je tak originálny, že je až absurdný, ale rozhodne je zaujímavý. Síce to je kultový japonský film, ale pre mńa nemá až taký potenciál, aby som mu dal plné hodnotenie, aj ked´ viaceré nápady alebo scény by si ho zalúžili. Ale to nič nemení na tom, že priniesol nový nápad, ktorý bol odvtedy už viackrát použitý, ale už nie až takto kvalitne a aj dvojka je oproti tomuto filmu neporovnateľne horšia. 79% (20.07.2007)