Kým sa skončí leto

KINO PILOTŮ - Filmařsky originálně zpracováno, zejména kamera měla na autentičnosti a reálnosti velkou zásluhu. Dějově a priběhově velmi zvláštní, z počátku jsem to moc nepobíral, jak to bylo divné. Pak si ale člověk na postavy a hlavně jejich podivínské chování zvykl a začal se více do příběhu vciťovat a emočně angažovat. Zejména závěr byl emočně velmi silný a scéna v posteli brala dech. Při titulcích všichni v sálu (slovy: šest lidí) ani nedutalo. Film tedy zaujal, byl hodně alternativní, jiný a ještě musím pozitivně vyzdvihnout hudbu (super song: Sudan Archives - Come Meh Way), soundtrack si jdu vyhledat. 70% (with J.) (13.07.2020)

Nějak měknu nebo co, ale poslední scénu na pláži jsem přes oči už sotva viděl na obrazovku. Přitom jsem chtěl od začátku vyčítat filmu využití té omšelé berličky, jak přiblížit divákovi iracionální mladistvé vzplanutí, totiž cancer-plot. V tomto případě se ale nejedná o tíživou deku, která dodává filmu na důležitosti, ale opravdu na něm stojí celá zápletka a vše se od něj odvíjí. Ať už zdánlivě nesmyslná vyčerpávající láska k divokému mladému narkomanovi jako možnost nahnat co nejvíce neprožitého života do svých posledních chvil, "worst parenting ever" rodiče, jejichž motivace a sporná rozhodnutí se dají pochopit v rámci toho, jak chtějí vyjít vstříc umírající dceři či Mosesova motivace scházení se s Millou, ve které se kombinuje citová vazba s přístupem k léčivům na předpis. Rita Kalnejais je navíc zkušená divadelní režisérka, která se je vědoma pastí, do kterých příběh o umírající nezletilé může zapadnout, takže si dává neuvěřitelný pozor na to, aby jí postavy nespadly do obvyklých trpitelských nebo fatalistických schémat, takže se často chovají všichni prakticky opačně vůči očekávání. Myslím, že asi nebylo původním záměrem, aby v závěru největší smíření bylo věnováno prakticky nejzápornější postavě, která zneužíváním svého postavení drží své okolí omámené tlumícími léky, aby měla sama pokoj. Považuji to ale za důkaz toho, kdy dobře napsané postavy si začnou žít v tom scénáři tak trochu sami a jejich příběh a vyústění pak nemá samotný scénárista úplně pod kontrolou. Coming of age, coming to death. (06.10.2020)

Byla jsem rozhodnutá, že film ohodnotím jako výborný-čtyřhvězdičkový, ale na pláži se stalo cosi nezapomenutelného, silného, definitivního a to něco mě rozsekalo. Jako když roky hledáš jeden dílek pětitisícové skládačky a najednou ho máš a nalepíš na prázdné místo. Australané natočili velmi zvláštní film, který pokládám za krásný. Trochu divný, komorní, senzačně obsazený, který po zásluze oslovil mnoho diváků. Pěkné. Toby Wallace- skvělý. (30.10.2020)

Další z příspěvků do „umírajícího subžánru“. Uvědomělý mix romantiky a dramatu Hvězdy nám nepřály sice dál zabírá pomyslné první místo, ale mezi ostatními se už Babyteeth neztratí. Ať je to třebas hrdinčin nefunkční imunitní systém ve Všechno úplně všechno, choroba nedovolující vyjít na slunce v Půlnoční lásce, dva rozdílní lidé, které spojí osud, v Než jsem tě poznala, smrtelně nemocná Dakota Fanning v Teď a tady nebo humorem výrazně ostřejší 50/50. Holt s krutými diagnózami se v posledních letech roztrhl pytel. Většinou s nimi pomohly výtečné herecké výkony i solidně napsané dialogy. A platí to i tady. Také se totiž zaobíráme neveselými věcmi. Manželský pár se tu snaží dle svých zásad vychovávat dospívající dceru. Té ovšem do života vstoupí bezprostřední hošan, který je noční můrou všech rodičů: je bez domova, občas si něco zobne, výrazněji starší. Když ovšem vidí, jak dcera v mladíkově přítomnosti nachází novou životní sílu, udělají úkrok stranou. Uvědomují si totiž, že dcera tu brzy nebude. Ta se musí vypořádávat s fyzickými a psychickými následky nemoci, o které se vlastně skoro vůbec nemluví. Své prožitky a názory nám ale sdělí. A není jich málo. Tvůrci lpí na zdánlivě nepodstatných detailech, hrají si s barvami, volí delší záběry. Celovečerní debut mladé Australanky Elizy Scanlen stojí za pozornost, stejně jako výraz spolehlivého Bena Mendelsohna jednoho rána, který už „ví“. (08.03.2022)

Strašně pohodovej a milej film i když pomalu, ale jistě směřuje k neodvratnému závěru. Ta odlehčená atmosféra, spolu s místy typicky letní náladou vás naplní, aby vám potom připomněla, že život se opravdu nedá naplánovat. Tleskám skoro za všechny herce a hlavně za konec, který těch předchozích zhruba sto minut dokonale zakončil. Pro mě mnohem víc, než bych na začátku čekal. (04.08.2020)