Laura

Možná to měl dostat do ruky Hitchcock. Detektivní zápletka je tak jednoduchá, že vlastně není důležitá. Je jen rozbuškou pro vztahovou hru. Ta je zajímavě naznačená, ale neodstatečně vybudovaná.___ Obsesivní láska k mrtvé ženě je spíš deklamovaná, než zpředmětněná (o mnoho líp se s podobným tématem vypořádalo nedostižné Vertigo). Stejně tak vášeň homosexuála (myslím si totiž, že Waldo je jednoznačně teplý) k mladé dívce, kterou pygmalionsky vytvořil, nedosáhla temných a drásavých hlubin, které by film dokázaly povznést nad solidní, ale nijak ohromující detektivní historku. /7. 1. 13./ (07.01.2013)

Skvělé a poctivé noirko. První polovinu mi film připadal jako fádní detektivka, ovšem v druhé půli přichází zvrat a jede se úplně v jiných kolejích. Herci jsou do jednoho skvělí, Gene Tierney je uhrančivě okouzlující, Dana Andrews charismatický jak jen detektiv může být a Clifton Webb sype skvělé hlášky. V jedné ze svých prvních rolí se zde objeví rovněž i Vincent Price. Závěr filmu je skvostný. Sbohem, Lauro. Sbohem, má lásko. To už nikdo dneska asi nenatočí. Velká škoda první poloviny. 4 a půl. (27.10.2007)

Vlajková loď temně stylizovaného žánru noir. Tahle černá detektivka (pozitivně laděný název - ženské jméno, přímo kontrastuje s atmosférou filmu) působí jinak než klasické adaptace Chandlerovek, ale detektiv Mark McPherson je stejný cynický typově vyhraněný macho jako filmové postavy ikony filmů noir Humphrey Bogarta... Najdeme tu všechny úhelné kameny vymezující tenhle žánr - věčné příšeří, temno, expresivní, skoro expresionistická, práce se světlem (což ještě více umocňuje černobílý filmový materiál), dobře promyšlenou mizanscénu, temnou náladu (točící se obvykle kolem zločinu...v Lauře se však nesetkáme přímo s příznakovým prohnilým světem plným korupce a bezcharakternosti - uvnitř policie i politiky...), tomu odpovídající počasí percipované jako objektivizovaný psychický stav hrdinů (obvykle tedy prší a je noc či doba někdy nad ránem, počasí které bolí a drásá...), vyhraněně mužský svět, zásadní dějové zvraty (ten v Lauře je tedy skutečně překvapivý a přijde již asi v polovině filmu...), panoptikum postav v různé fázi propletení s vyšetřovaným případem, s čistým štítem však obvykle nevychází nikdo (detektiv Mark McPherson zůstává ale překvapivě racionální a jeho hnací silou je cit k ženě...která je ale předmětem vyšetřování vraždy:-)), doslova posedlost až obsese prací a vyšetřováním, které zcela pohlcuje a zatlačuje do pozadí civilní život, náklonnost k tvrdému alkoholu, redukující se obvykle jen na whiskey, cynismus, drsný humor, ústřední ženská hrdinka coby femme fatale, vše příznakově zahaleno do nikotinového oparu a neodmyslitelná cigareta, která ještě tehdy nebyla politicky nekorektní... To vše pozorný divák objeví a pochopí, že tohle jsou kořeny žánrového stromu, na jehož větvích evoluce nechala vyrašit temné filmové květy, mezi nimiž můžeme hledat kupříkladu i takové kultovní dílo, jako Sedm Davida Finchera...ano, nyní jsme u kořenů... (27.10.2007)

Úvod filmu je přesně podle pravidel žánru - do děje nás uvádí vnitřní monolog postavy, po kterém následuje příchod neomaleného detektiva, který dostal za úkol vyšetřit tajemnou vraždu. Postupně se seznamujeme s minulostí hlavní hrdinky a všemi podezřelými. V zápletce nechybí ani twist, po kterém bohužel následuje úpadek tempa, což se naplno projeví v nevýrazném závěru. "Laura" má pověst noir kultu, ale na ty nejlepší ji schází výraznější atmosféra (komornost filmu je místy ubíjející). Naštěstí je tu mnohoznačná zápletka a výborní herci, což film posouvá do nadprůměru. P.S. Po přečtení zdejších komentářů a diskuze si budu muset snímek pustit ještě jednou. Je totiž možné, že jsem něco přehlédl._____ Po dalším zhlédnutí je většina mých námitek zapomenuta a hodnocení navýšeno. "Laura" totiž představuje jeden z těch mála filmů, které si divák může vyložit po svém - vždy tu bude nejednoznačný děj s množstvím obskurních postav a komplikovanou psychologií. U "Laury" se vyplatí věnovat pozornost právě tomu, co je skryto za obrazem. 9/10 (09.10.2009)

Po zvrate v polovici filmu a jednom zvláštne nasnímanom zábere som si bol takmer istý, že som prišiel na pointu filmu. Neprišiel a bol som z toho mierne sklamaný. Pointa je totiž viac psychologická, ako trilerovo prekvapivá a je to aj kľúč k tomu, ako chápať mužské postavy a ich chovanie vo filme (Freud by mal radosť). Laura je totiž skôr psychologický triler, kde sú veci podmienené pudovosťou. Z filmu noir máme zafixované osudové ženy, ktoré dejom a mužmi hýbu podľa vlastných predstáv, Laura to robí síce rovnako intenzívnym spôsobom, ale nevedomky, pasívne, ako krásnej žene jej totiž stačí iba byť. Po spoznaní pointy nie je od veci porozmýšlať nad tým, čo znamenala pre postavy smrť konkrétnej mladej ženy. Myslím bez úvodzoviek. Hádže to trochu temné svetlo aj na tie kladnejšie postavy príbehu. Film noir je síce čiernobiely, ale ak si podrobne všímate plátno, všimnete si omnoho viac odtieňov týchto dvoch základných, kontrastných farieb. Čiže akoby neprvoplánovo charakterizovali aj charakteristické postavy žánru. (12.09.2014)