Hledá se Bunny Lakeová

Ann Lakeové se po příjezdu do Anglie ztratí dcerka Bunny. Policie začíná vyšetřovat, ale brzy to začíná vypadat, že Bunny nikdy neexistovala a šílená Ann si to vymyslela. Jediný kdo ji věří a bojuje je její bratr Steve. Malý, neznámý, ale vynikající thriler, kde jsem to tvůrcům všechno sežral i s navijákem. Když se ukáže jak to je doopravdy, je to možnost, která mě ani ve snu nenapadla a finále je na rok vzniku parádní psycho. K tomu Laurence Olivier jako inspektor a v soundtracku jedni mnoha klonů Beatles The Zombies. Silné 4*. (08.09.2021)

Před poslední půlhodinou nasadil scénarista tvrdé drogy a pohřbil tím výborně načatý detektivní thriller. Dvě hvězdičky za výbornou první část filmu a třetí za Laurence Oliviera, jehož detektiv ostatní ještě o kousek převyšoval. Mínus jedna potom za "Hitchcockovské" finále, které pohřbili všechnu tu předchozí atmosféru a postupnou gradaci. Škoda. (03.01.2015)

Film, který mohl být dobrý, ale trpí dobovými nešvary v podobě podivných dialogů a slabých hereckých výkonů. Navzdory tomu by se jednalo o zajímavý psychothriller, nebýt toho finále, které místo napínavosti předvádí frašku. (31.03.2023)

Mladé mamince se za bílého dne, po nastěhování do nového bydliště, ztratí v nové školce malá dcerka, po které po nahlášení okamžitě začne pátrat policie. Ale čím déle vyšetřování trvá, tím více sílí pochybnosti nad existencí dítěte. Nejsou důkazy, jako například hračky a oblečení, není nikoho, kdo by děvčátko viděl. Jedná se tedy pouze o výplod fantasie oné mladé ženy? Až mrazivě fenomenální film naprosto nic nepostrádající na své impozantnosti ani v dnešní době. Takovou bezmoc a beznaděj by nechtěl zažít nikdo. Celý příběh se vyvíjí zvolna a v rámci dějového vývoje zcela promyšleně. Carol Lynley zahrála onu mladou maminku tak dobře, že již od prvních minut k sobě získává divácké sympatie. Následné zoufalství a beznaděj se, doslova a do písmene, po divácké stránce prožívá s ní. Z počátku se příběh jeví jako kriminální drama, kde se v pomalém tempu, ale razantně, projevují nečekané zvraty, čímž dramatické napětí více sílí. Nejšokující je však zvrat závěrečný, který se náhle změní v tak silné psychologické finále, že i Norman Bates ze snímku ´Psycho´ (1960) vedle toho vypadá jako naprostý břídil. Příběh má spoustu vedlejších postav a každý je podezřelý, čímž se v podstatě do pátrání zapojují i diváci ve snaze uhodnout, kdo je daným pachatelem. I těch náznaků, včetně těch falešných, je obsaženo více než dost. Tvůrci si s vnímáním diváka tedy také dobře pohráli. Vizuální hodnota černobílého filmu je taktéž ukázková. Snad i sebelepší film noir může jen tiše závidět. Tak mistrovské využití světla a stínu aby jinak divák pohledal. Snímek je jako celek tedy ohromně fascinující a na diváky svým silným potenciálem působí jako magnet. Prostě chytne a nepustí, dokud nevyjde najevo, jak to s tím děvčátkem tedy je. Vynikající tvůrčí práce. (16.09.2021)

Pět hvězdiček dávám za prvé za skvělého Laurence Oliviera v menší roli superintendenta, za druhé za obsazení Noela Cowarda a za třetí první hodině filmu, která mi přijde vážně fantasticky napínavá. Škoda, že druhá polovina filmu už není tak dobrá a závěr to lehce kazí. Ale i tak je to film, který stojí za vidění. Kam se na to hrabou dnešní napodobeniny. -- Ještě poznámka k Noelu Cowardovi. Je to člověk, díky kterému třiadvacetiletý Olivier poprvé zažil úspěch ve West Endu v roce 1930 a to jako Victor (Coward hrál pochopitelně Elyota) v jeho hře Private Lives - všimněte si toho Larryho úsměvu na konci jejich jediné společné scény. Jako by odkazoval na to, jak ho kdysi Coward odnaučil hihňat se na scéně, když mu pohrozil, že ho zabije, jestli takhle vypadne z role a pak mu v rámci výcviku v každém představení naservíroval nějaké to překvapeníčko. Mimochodem, jestli vám něco říká název Private Lives, tak máte pravdu. V pořadí šestého broadwayského Elyota si zahrál Alan Rickman a získal za něj nominaci na Tony. (17.01.2009)

Nejvíc mě nadchla mně naprosto neznámá Carol Lynleyová - věřila jsem jí všechny polohy. Na druhou stranu jsem si prakticky nevšimla Laurence Oliviera, i když ten mi kupodivu neznámý není. Dobrý příběh, Londýn ještě nezaplevelený moderní architekturou a k tomu ta autentická hudba! (21.03.2021)