Batalion

Batalion má v souvislostech dějin české němé kinematografie zvláštní pozici, a to netoliko pro své hodnotné sociálně-kritické téma jako spíše kvůli neotřelou kombinaci vyprávěcích a stylových postupů. Zatímco vypravěčsky slouží jako významný reprezentant tuzemských tradic, volbou filmařských technik v překvapivé míře komunikuje s mezinárodními způsoby výstavby. Podrobněji se těmito otázkami zabývám ve své video-analýze pro Národní filmový archiv (NFA), již můžete zhlédnout i tady. (04.02.2017)

„Z toho si, kamaráde, nic nedělej. Čím dřív v tom zatraceným životě přijdem o rozum, tím líp pro nás.“ A pan doktor Uher, bývalý poslanec zemského sněmu, toho času šupák jako všichni ostatní, to řekl přesně. Zajímavá, ale zároveň docela depresivní sonda do života těch nejchudších. Katastrofální situace s bydlením v Praze se za to bezmála století evidentně nijak zvlášť nezměnila, pokud nepočítáte, že sňatkem („Edo, ty si Pražák, viď? Nechtěl by sis mě vzít?“) s těžce nemocným už vykázání z města neobejdete, ehm. Líbila se mi hlavně pestrá paleta postav. Krom dobráka doktora zaujmou i tuberák „Ten se dlouho trápit nebude.“ Eda, bývalý voják Vondra, zkrachovalý herec Mušek, běhny Tonka (protřelá) a Lojzka (začínající), její milující „Měla jsem tě tehdy radši utopit!“ maminka a řada dalších. Překvapí kvalitní technická stránka, zejména nápadité prolínačky (např. pitka či „Delirium tremens“) a přesný střih. Nechtěně úsměvných scén není zase tolik a film nenudí, takže za mě slušné 4*. „A psy už nechte na pokoji, Bylino!“ (24.03.2019)

Batalión Přemysla Pražského je jedním z mála českých němých filmů srovnatelných i se zahraniční produkcí. Vypráví o dr.Uhrovi, kterému se zhroutilo manželství a který se dostane do prostředí pražské spodiny (příběh byl natočen podle skutečného životního příběhu skutečného dr.Uhra). Architektu Mecerovi se ve spojení s kameramanem Jaroslavem Blažkem podařilo bezchybně vykreslit prostředí doupěte nejnižších společenských vrstev. Záběry exteriérů mají i jako další filmy té doby dokumentární hodnotu, kvůli svému zachycení drsného prostředí staré Prahy. Celý film je prokládán prolínacími záběry (dr. Uher vidí v opilosti bílé myšky apod.), trošku mě mátly části, kde si doktor Uher představoval co udělá a nakonec to dopadlo úplně jinak (scéna,kdy doktor nalezne manželku v náručí milence). Celá výsledná směs působí místy snad až příliš naturalisticky. To ale jen umocnilo dojem který ze mě po shlédnutí filmu zůstal. Celkově tak za 4,5*. (28.08.2006)

Doporučuji také shlédnout svébytnou zvukovou verzi, o 10 let mladší. Obě považuji za vzácně vyrovnané, ale neopakující se. Jediné, čeho lituji je, že v této verzi nezískala Uhrova manželka Zdena, v podání Bronislavy Livie, více prostoru. Projekce v Louvru musela být nadoblačná. "Tak nebožtík - to je 32, vopice 51. Krev, to je 12. Vsaděj ty tři čísla na Brno - a maj terno-seko!" (19.02.2009)

Filmová adaptace povídky (později upravené do podoby divadelní hry) Josefa Haise Týneckého existuje ve dvou verzích. Zvukovou natočil v roce 1937 Miroslav Cikán s Františkem Smolíkem v hlavní roli. O deset let dříve vznikla v režii Přemysla Pražského, který je jinak znám především jako herec, verze němá. Batalion ve své době podobně jako Tonka Šibenice nebo Takový je život obohatila československou kinematografii o prvky sociálního realismu, veristické vykreslení prostředí a věrohodnější psychologizaci postav. Nesentimentální, expresivně stylizovaná tragédie o mravním a společenském úpadku člověka se natáčela jednak v ateliérech A-B na Vinohradech a na Kavalírce, jednak přímo v ulicích staré Prahy, což rozhodně nebyl standardní postup. Velké zásluhy na tísnivé atmosféře filmu a přesvědčivosti závěrečné sekvence, ve které protagonista zažívá delirium tremens, náleží kameramanovi Jaroslavu Blažkovi, který později stanul za kamerou Fričova Varhaníka u sv. Víta. 75% (27.06.2018)