Červené střevíčky

Takřka mistrovské dílo. V baletu našli Powell a Pressburger adekvátní způsob jak zúročit své nesmírně náročné vizuální cítění. Každá scéna, každý pohyb v záběru - dokonale vyvážen.Ty jisté sklony k exaltovanosti v žáru tance kompletně zanikají a motivace hrdinů lze díky jejich zápalu pro věc snadno pochopit. Dobu Červené střevíce ale nepředběhly jen obrazotvorností, ale taktéž svolením postavám narušovat tradiční naraci (bez důrazného střihu není elipsa elipsou, máme tendenci spojovat si filmový čas sekvence s dobou uplynulou v realitě - zde v úvodu například uběhne 45 minut bez jediné prolínačky) a vystupovat ze svých rolí (nic nového, ne ale po hodině naprosto korektních a v realitě ukotvených kreací). ___ Překvapilo mě, že je i tak prvoplánově bídáckému Lermontovovy dovoleno projít velmi působivým vývojem. Kde by si jiní usnadnili práci, tam přidává režisérské duo další rozměr. A stvořili postavu daleko zajímavější, než je Vicky či Julian. Vševědoucí vyprávění sice nikomu nenadržuje, ale právě skrz Lermontova se informujeme o dějových zvratech, které jsou nám do té chvíle chytře utajeny, přestože nemusely být (milostné vzplanutí, dopisy). ___ Nevyhnu se srovnání s nedávnou Černou labutí. Ač ji považuji za skvělý film, ta destruktivní póza a černá paleta barev přeci jenom nemá na opojnou a inteligentní červenou knihovnu a stejnobarevné střevíce. Ne v tomto brilantním provedení. (03.06.2012)

Restaurovaná technicolorová verze Červených střevíčků má až neskutečně nadupaný vizuál (a vůbec technickou stránku), který dělá i z některých mnohem mladších snímků velmi nedokonale natočené záležitosti, a hlavně plně využívá všech svých možností. Ale pro mě osobně je u filmu v drtivé většině podstatnější příběh. Ten v Červených střevíčcích mi bohužel zase tolik neučaroval, bez mučení přiznávám, že u baletu jsem schopný ocenit úsilí tanečníků, ale krásu v tomto druhu umění nevidím, to se radši soustředím na hudbu, jakože třeba u Čajkovského Labutího jezera by mi ke štěstí stačila. Co se týče souznění s postavami, to už bylo podstatně lepší, nejvíc mě však nadchnul Anton Walbrook v roli Lermontova, i když šlo v mnoha ohledech o de facto zápornou postavu. Konec, kterému předcházela téměř Sophiina volba, mě už zasáhl plnou silou, škoda, že taková vlna emocí přišla až na závěr. Silné 4*, možná, že v době vzniku nemuselo být na škodu film trochu prostříhat. (24.12.2012)

Všechno, co mi nefungovalo už na Černém narcisu mi nefunguje ani tady, ale Červené střevíčky se naštěstí honosí skutečně vynikajícími baletními pasážemi a herectvím Adolfa Antona Wilhelma Wohlbrücka. Ten, který stihl pomilovat Anny Ondru už v Baby a ve Falešných dvojčatech a oslnit ve Viktorovi a Viktorii, slavil další skvělé úspěchy v Maškarádě, v oslnivé Ženě, která ví co chce, v Pražském studentovi, v Carově kurýru a mnohých dalších a dalších báječných filmech. Proto neřeším nijakou kolizi, podivné líčení pro barevný film a nijaké herecké umění Moiry Shearer. Pouze nechávám baletní soubor Borise Lermontova přehrávat ten dokonalý snový svět znovu a znovu. (02.01.2015)

Milovníci baletu a opernej hudby budú maximálne nadšení. Dokonalá vizuálna stránka a profesionálne zvládnuté tanečné čísla ich dostanú do kolien. A čo my ostatní? No môžme sa povznášať nad skvelým Technicolorovým pohľadom kamery Jacka Cardiffa, pokývať hlavou nad dobrým hereckým výkonom Antona Walbrooka a možno aj vypudiť slzu v gradujúcom finále. (11.08.2015)

Áno, červené črievičky sú najlepším filmom dvojice PP. Keď to vezmeme tak nejak globálne a je to aj môj čisto subjektívny pocit. Spočiatku som mal pocit, že dej je len taká limonáda, ktorá musí pretiecť, aby sme sa konečne dostali k samotnému nádhernému baletnému číslu, ale nie je to tak, tieto dve zložky spolupracujú vo vzácnej zhode. Pokiaľ film nastoluje otázku, či umenie alebo láska, tak na ňu priamo neodpovedá, divák si musí odpovedať sám. Rovnako ako Vicky. Nejednoznačnosť vyznenia a posolstva v podstate z filmu robí aj okrem tanečných čísiel umenie. A to aj napriek tomu, že sa jedná o melodrámu. Má totiž čaro starého sveta umenia, kde akoby celý svet bol divadelné javisko. (07.12.2015)