Loki - Season 2

Svého času v podstatě nejoblíbenější padouch Marvel Cinematic Universe, následně oblíbený antihrdina, díky svému vlastnímu seriálu už oficiálně hrdina. Bůh lsti a adoptovaný bratr Thora se před 2 lety dočkal na Disney+ vlastního seriálu, který se především díky odhalení nového hlavního zla MCU a představení Mnohovesmíru stal velmi důležitým projektem. 2. série tak vyvolala velká očekávání a je potěšující vědět, že se na ní nečekalo zbytečně. I když MCU již dávno není jistotou, Jonathan Majors si dost možná brzy půjde na rok sednout a přijde nejen o roli Kanga a MCU čeká nevyhnutelná rekonstrukce plánů, 2. série Lokiho dokáže naznačit ideální směr. Jde totiž nejen o perfektní vyvrcholení příběhového archu známého Boha lsti. Režisérka 1. série Kate Herron se sice nevrátila, duo Justin Benson a Aaron Morhead (seriál Moon Knight) spolu s Danem Delleuwem (druhá epizoda) a Kasrou Farahani (3. epizoda) jsou obstojnou náhradou. Do velké míry se možná jede na řemeslnou jistotu a opět se ukazuje, že u MCU vlastně není možná dvakrát důležité, kdo zrovna stojí za kamerou, výsledek přesto dokáže potěšit. Mnoho aspektů totiž přeci jen zůstává. Fantastický soundtrack Natalie Holt, lákavý futuristický design organizace TVA a především hravost, které je v 2. sérii ještě více. 2. série plně rozevírá potenciál mnohovesmírného cestování, metafyzických zákonitostí a především zajímavých motivů. Hned v 1. epizodě přijde jeden speciální dárek může za něj představitel postavy, dle které nese název první epizoda: Ouroboros. Ke Huy Quan stejně jako ve svých dětských rolích nebo ve svém oscarovém výkonu ve Všechno, všude, najednou srší neskutečnou energií a potvrzuje, že je jednoduše skvělé, že se po dlouhé pauze vrátil k herectví. Už na samém startu 2. série dochází k mysteriózním prvkům, které se plného osvětlení dočkají až v průběhu seriálu, je ovšem zábavné sledovat, kterým směrem se události vyvíjí. Členové organizace TVA se dozvídají o tajemných základech TVA a někteří se s tím těžko srovnávají. Vyzdvihnout se musí výkon Owena Wilsona, který zvládá přecházet z polohy do polohy a schopně uhrát vážnější momenty. Člověk, který se vlastně bojí zjistit, co je prapůvodem zač, člověk, který jediný smysl existence vidí v systému, který je zahalen mlhou lží. Právě i motivy o identitě a hledaní svého poslaní se prolínají celou sérií a i s nimi se ve finále dějí nějaká uspokojivá vyvrcholení. Jonathan Majors se tu představí jako další varianta Kanga, kdy je Victor Timely zcela odlišný od Toho, jenž zůstal nebo Kanga z Ant-Man a Wasp: Quantumania. Ať už Majors zřejmě provedl velmi špatné činy a po právu se mu rozpadne celá kariéra, nutno uznat, že Marvel přijde o herce s neuvěřitelným hereckým rozsahem a najít náhradníka, který zvládne různé varianty jedné osoby přesvědčivě vždy zahrát krapet jinak, bude obtížný úkol. Victor Timely má v 2. sérii poměrně výraznou úlohu, navíc má skutečně daleko k zlým Kangům a je proto zajímavé sledovat člověka, který se ve variantách se zlou pověstí nedokáže nalézt.  První tři epizody seriálu jsou vlastně slibný rozjezd, na opravdovou řezničinu ovšem dojde v druhé polovině seriálu. Epizody Srdce TVA, Věda/Fikce a Velké poslání (název ne náhodou shodný s úplně první epizodou seriálu) jsou Magnum opusem dosavadní MCU seriálové tvorby, kdy veškeré emoce fungují naprosto fenomenálně. Srdce TVA je v podstatě Infinity War tohoto seriálu, Velké poslání je poté Endgame tohoto seriálu. Nejen proto, že se tu emoce opravdu štěpí, ale především proto, že jde v jednom ohledu skutečně o konečnou hru. Loki je napříč MCU fascinujícím charakterem s fascinujícím vývojem. Nikdy nebyl vyloženým čistým zlem. Byl spíše arogantní bytostí, která vždy chtěla někam patřit. Nechtěl ubližovat lidem, ale chtěl dosáhnout respektu a uznání. V seriálu Loki si Loki prochází důležitým faktorem. Nachází pravý domov, pravé přátelé, pravou lásku, v závěru poté i prorokované velké poslání. Po vzoru Endgame má závěr seriálu Loki nádech hořkosladké tragédie, protože i přes ,,happy end´´ se nekončí na dvakrát veselé notě. Především proto, že Loki v závěru skutečně obdrží něco, po čem dříve moc toužil. Ale ne ve formě, kterou čekal. Závěr 2. série Lokiho je tak především také o tom, jak je někdy nutné přinášet oběti a že snaha o spásu toho, na čem člověku záleží, se neobejde bez háčku. Tento seriál díky tomu nemohl skončit lepším způsobem. I když totiž jistě otevírá vrátka pro další příběhy z MCU, na konci 2. série Loki je cítit nádech uzavřené kapitoly. Vystavěného archu, který na konci přináší jednu z nejlépe napsaných postav v historii MCU. Tony Stark by byl hrdý. Zábavné prvky mnohovesmíru, cestování časem i filosofických úvah, vynikající produkční hodnoty, skvělá kamera (především rozhovory mezi postavami díky ní působí vyloženě intenzivně), která vůbec nepůsobí seriálovým dojmem. A především fakt, že se tu ukazuje, že seriály od MCU můžou fungovat a že i když se může snadno říkat, že má MCU to nejlepší za sebou, projekty jako třetí Strážci Galaxie nebo právě 2. série Lokiho rychle vystrčí růžky a naznačí, že ještě není potřeba stahovat kalhoty. 2. série Lokiho je jednoduše radost, především poslední scéna v sobě skrývá několik různorodých emocí, že půjde ještě dlouho o moment, který je těžké zpracovat. Ať už se Tom Hiddleston jako Loki někdy ještě vrátí, po uspokojivém odchodu v Avengers: Infinity War se dočkává vyloženě skvělé potencionální tečky. Ve své životní roli je fenomenální a právem by měl příští rok bojovat o cenu Emmy.  Především se naplnila slova tvůrců o tom, že obě série Lokiho dohromady tvoří pevný příběh s jasným začátkem, prostředkem a koncem. Velké poslání je naplněno, 2. série seriálu Loki dosáhla možného vrcholu a do budoucna bude platit jako slibná ukázka toho, že MCU rozhodně nutně nemá to nejlepší za sebou. Tahle horská dráha nečekaných emocí budiž příkladem za všechny.... (11.11.2023) (menej) (viac)

Po tom, co se mi to celé více rozleželo v hlavě, musím druhé sérii stáhnout hodnocení. Šla bych možná ještě níže, ale nechci poškodit hodnocení seriálu, který jsem si tolik zamilovala a který mě zároveň tolik emocionálně odrovnal. Ano, druhá série je na první pohled zářivá - skvělé herecké výkony, vizuál, hudba, epické finále. Jo, to je na první dobrou krásný a chápu tolik nadšení a ovací, jak je to skvělé. Ale... když se podívám na první sérii a srovnám to s tou druhou, chybí mi tu tolik věcí. Zatraceně! První série měla duši, tvůrci se zaměřili hlavně na postavy, na jejich posun, na emoce, na detaily, na hru barev pomalu v každé scéně. Například scéna v Citadele a rozhovor mezi Sylvií a Lokim... naprosto dech beroucí scéna, ze které udělali v druhé sérii frašku. Když HWR ještě Sylvii „vymazal ze scény“ bylo to tak sprosté, že mě to málem zvedlo ze židle. V jaký moment se ze seriálu, který byl o dvou lidech a jejich cestě, stal seriál o jednom člověku? Co se stalo s „You go. I go.“, “Maybe... maybe we could figure it out together.”? Proč Marvel vydal novelizaci, která potvrzující jejich vzájemné city, všechny ty nevyřčené věci, když s tím vztahem ve druhé sérii nechtěli pořádně pracovat? Vztah těch dvou byl srdce celé první série. Ano, Loki Sylvii hledal, ano, hleděl na ni svýma smutnýma štěněčíma očima pokaždé, když jí viděl… ale co z toho, když ani jednou neřešili, co se stalo, neřešili své pocity, neřešili vůbec nic, co by bylo o nich!? A na konci najednou z čista jasna, „dělám to pro tebe“... Využijí jeho lásku k ní k tomu, aby se naučil ovládat skluz, aby věci řešil, aby obětoval vše pro ni a pro své přátele. Ale kdy měl Loki čas se skutečně spřátelit s někým dalším kromě Mobiuse? Jo, řešili stejný problém, ale před jeho skluzy ty lidi pro něj byli téměř cizí… a pak tam se Sylvií sedí na baru a řekne jí, že mu jde o přátele… kde je nějaký hlubší vztah vytažený absolutně odnikud. Vzájemně si oba myslí, že ten druhý ho už v životě nepotřebuje a tím, jak vše Loki řeší sám, to tak i vypadá. Přitom je to Sylvie, díky které se na cestě s ní začal měnit, proč dělá to, co dělá. Tak proč tam nebyla scéna, kde by jí do toho všeho konečně pořádně zasvětil? Proč tam ukázali, že v Citadele „zkusil vše“ když to tak vůbec nevypadalo a ze Sylvie tam udělali nějakou posedlou vražednici, která nevidí a neslyší, co se děje kolem? Proč tam bylo tolik narážek na očarování, když to nikdy nevyužili, aby Sylvie mohla Lokiho konečně naplno pochopit? A takových otázek mě napadá čím dál víc! Také nechápu, jak z hlavní ženské postavy udělali naprosto okrajovou postavu, se kterou zjevně vůbec nevěděli, jak nakládat. Sem tam se jim hodila do nějakého zvratu, ale jinak ji tam měli na ozdobu? Tak zajímavý charakter, ze kterého v sérii udělali nechápající kolovrátek. Boční postavu, která jen stála opodál? Ta holka byla bohyně, stejně jako Loki, tak co to sakra bylo? Takhle nevyužitý potenciál. Byla bolest to sledovat a to hlavně ve finále. Vážně jsem se snažila brát všechny díly s nadhledem, čekala jsem, že to má jistě důvod… že se vše nějak vyjasní, že to nemůžu soudit bez celého kontextu… ale celý obrázek mi jen potvrdil, že tvůrci jen tlačili příběh a postavy do situací, které se absolutně míjeli se základy první série. Ano, mohlo to mít přesně ten konec, jaký to mělo, pokud to muselo být. Ale ta cesta měla být jiná. Stojím si za tím, že to celé měli řešit oba dva. Že tam „na konci času“ měli skončit buď spolu anebo jim měli dát nějaké rozloučení, scénu kde o tom mluví, kde jí Loki řekne, že nechce, aby tam šla s ním, že chce, aby žila (jako například když to bylo v NWH mezi Peterem a MJ, kdy jí řekl, co se děje, co musí udělat a řešili to společně) nebo scénu, kde by se Sylvie svobodně rozhodla. Aby měla možnost se rozhodnout, měla možnost mít v tom nějaké slovo. Za mě to s touto výstavbou bylo k Lokimu nebývale kruté od začátku do konce. Musím říct, že mě ten konec rozbrečel a to bych spočítala na jedné ruce, kolikrát jsem brečela u nějakého filmu či seriálu. Takže... suma sumárum, pokud vám jde jen o příběh a ne o postavy a skutečné vztahy, asi budete nadšení... v opačném případě možná budeme mít rozhašené pocity jako já. Vím, že Marvel není žádná telenovela... ale oni tu lásku a vztahy prezentují často opravdu velmi bolestivým způsobem, už toho mám občas fakt plné zuby. Nejde vždy jen o epické zvraty a obětování... (12.11.2023) (menej) (viac)