Taká normálna rodinka

8/8 Klasická situační komedie z pera Fan Vavřincové, která publikovala již před válkou v Listu paní a dívek a Ahoj na sobotu. Mimo Rodinku se proslavila též Evou tropící hlouposti. Poměrně zdařilé počátky nového televizního formátu bohužel poněkud kalí existence velmi nepodařeného stejnojmenného filmu Patrika Hartla z roku 2008. Celou trapnou situaci zachránil až Dušan Klein, který natočil regulérní pokračování seriálu s původními herci. Takto mohou být Poldinky navždycky v klidu. (28.02.2009)

Asi nejlepší komediální český seriál, (fakt mě nenapadá nic lepšího) u kterého se vždy zaručeně pobavim. Nevim, kde se paní Vavřincová nechala inspirovat k napsání předlohy, ale vím, že bych tam dokázal koexistovat s hrdiny v nejlepší shodě. Co kus, to naprostá a dokonalá osobnost ve všech směrech. Je libo otrávit arsenem v nedělní kávě za doprovodu operní árie klouzajíc na jedné z Poldinek? Pak sáhněte po klasice! Je to zkrátka můj šálek čaje se vším všudy. "Holky, povedla se mi srnka" :)) (10.12.2011)

Ach jo! Vždycky když vidím tenhle skvost televizní zábavy, přijde mi na mysl, kde že ty loňské sněhy jsou. V době kdy sledujeme podobné trapasy jako jsou Nováci, Policajti z předměstí a další ptákoviny je každé znovuuvedení tohoto klenotu skvělou připomínkou toho, že i Češi umí vytvořit skvělou situační komedii (čili sitcom, jak se dnes říká, ach jo) (25.02.2005)

Jeden z mála českých kvalitních seriálů, který vznikl v době totality. Sešly se zde tři podstatné prvky: výborný scénář Fan Vavřincové, výborná režie Jaroslava Dudka a výborné herecké výkony včech protagonistů. Mluvit o každém z nich nemá cenu, všichni byli užasní a jedineční. Neopakovatelný a pro mě nepřekonatelný rodinný seriál, který svou laskavostí a účelem pobavení a odreagování dostane i toho nejzarytějšího odpůrce tohoto žánru. A to, že je obraz černobílý je jen k dobru, divák totiž nemá moc velkou možnost sledovat a rozptylovat se pestrým prostředím, ale nerušně vstřebábat a pozorovat herecké koncerty... (07.12.2007)

I při vědomí toho, že veškerá tvorba autorky scénáře (včetně této) je prolezlá (až malo) měšťáckými životními hodnotami z pohledu ženského (viz zpodobnění mužských postav, o nichž ve skutečnosti autorka nic neví). Nejvíce se tomuto náhledu vymaňuje v postavě babičky, která díky Marii Rosůlkové získává rysy téměř geniální. Druhou obdivuhodnou postavou (i herecky) je Jiřina Šejbalová, ženského cynismu najdeme obecně dosti poskrovnu. (28.12.2013)