V pasti

Chytrý, složitý a přitom srozumitelně vyprávěný příběh zasazený do neskutečně drsného islandského povětří. Zápletky kriminální , rodinné i různorodě jinak vztahové jsou vedené překvapivě a přitom přirozeně, zkrátka radost pohledět. Mimo toto všechno je film tažený skvělým a civilně hrajícím Ólafur Darri Ólafssonem. (24.02.2018)

Ani islandská príroda, jazyk a atmosféra nezachránia vlečúci sa dej. Na mňa je aj zápletka príliš jednoduchá, až klišé. Druhý dej vytvára samotná príroda a počasie, a to stojí za pozretie viac ako dej zinscenovaný. Ale aj tak... mala som neustále nutkanie preskakovať, možno som pri tom aj niekoľkokrát zaspala. Keby to bol film, nie seriál, bol by oveľa lepší. (20.03.2016)

Zajímalo by mě, zda Štěpán Hulík viděl tento seriál, protože společných motivů s Pustinou je tu dost, a nejde jen o základní zápletku vraždy na maloměstě. Hlavní policajt je stejný stoický vousatý hromotluk jako Leoš Noha, je tu i motiv otcovství dítěte i vysoká hra mezinárodních byznysmenů. Ale třeba je to jen náhoda:) Seriál je to velmi povedný, a kdo byl někdy na Islandu, nejlépe taky trajektem Norröna od společnosti Smyril Line jako já :-), ten si v tom najde hodně míst k pobavení. Město, kde se příběh odehrává, není ani jednou jmenováno, nicméně protože přístav trajektů Smyril Line je v Seyðisfjörðuru na východním pobřeží, patrně má jít o Seyðisfjörður. Městečko, i přestože je v seriálu prezentované jako velká díra na kraji světa, působí stále mnohem větším dojmem než ve skutečnosti, protože ve skutečnosti vypadá takto (foceno mnou z paluby Norröny, na fotce je skoro celé), a pochybuju, že tam mají třeba tělocvičnu nebo velký krytý bazén. To je jen perlička, ne výtka. Dále byly vtipné uvozovací záběry na Reykjavík, což je pro Islanďany velkoměsto, ale pokud se na tyto záběry bude dívat třeba obyvatel Tokia nebo New Yorku, možná ani nepochopí, že už nejsme v Seyðisfjörðuru:) Každopádně velké doporučení všem milovníkům nejen severských detektivek. (14.01.2017)

1. série: Muzika může být skvělá, výprava může být s kamerou a sceneriemi dokonalá a skvěle atmosférická. Můžete mít hodně. Ale pokud nemáte jednoduše příběh, tak se moc daleko nedostanete. Není to tak nějak všechno. Kdybych se chtěl dívat na hezkou přírodu zapnu si novější Zázračnou planetu. Jakoby samozřejmě, on zde příběh byl. Ale pro mne to spíše bylo plácání se od ničeho k dalšímu ničemu, co pro mne vedlo k jednomu z nejzdlouhavějších zážitků mezi seriály za poslední dobu. Už první díl mne nijak neoslovil a poté, když se příběh ani nijak nikam nedostával, tak mi bylo jasné, že skákat radostí asi nebudu. Ať už za tím můžou stát jakákoliv jména, tak i přesto mi stále připadá, že jakákoliv produkce z Islandu je pro mne kupodivu fatální. A to v tom smyslu, že mi to nepřináší žádný zážitek ani zdaleka. Spíše bych to nazval otravnou a brutální nudou. Zde zcela jasně promlouvá subjektivita, jak jinak, jako vždycky. Ale nic to nemění na faktu, že pro mne tato událost byla politováníhodná. Druhá série je odložena s tím, že není na Netflixu. Až bude... dám tomu novou a druhou šanci. Ale nevstupuji do toho s nadšením. Spíše s odporem, že i Georg Simon Ohm se obrací v hrobě. (12.08.2019)

"Vtedy sa ma zmocnil Satan." Scenár je pomerne predvídateľný (hoci treba uznať, že som si celý čas myslel, že ide o XYZ a nakoniec išlo o ZXY) a postavy sú vcelku nezaujímavé. Ale veľa tomu dáva ústredný prípad (telo vylovené z mora a zbavené končatín, proste je to poriadne desivé, mrazivé a creepy), sympaťák Andri a pochmúrne severská atmosféra. Nájdu sa logické diery, WTF správanie postáv (policajtka z bezpečne zamknutej miestnosti "vyslobodzuje" chlapca, ktorý sa následne kvôli tomu stáva rukojemníkom) a naťahovanie príbehu. Avšak inak prevláda skôr spokojnosť, než nespokojnosť. 70 %. (18.11.2016)