Zlá výchova

Přepsáno v dubnu 2020. Špatná výchova je otevřeným výjevem traumatu vnitřního světa, psychoanalýzou, hodnou jména Freud a terapií úzkostí prostřednictvím umělecké tvorby. Pedro Almodóvar zhodnocuje osobní a profesní zkušenosti, city, touhy, představy a tajnosti, výstřednost je zde potřebou i posláním, morální ironie je výstřelem intimního strachu. Tápání v hledání vlastní identity jako důsledek katolické výchovy, přehnaná ctižádost a přizpůsobivost vztahům reality v zájmu úsilí překračuje hranice, sebezničení je odvrácenou stranou chtíče a trestem rodičovské neúcty se stává zločin. Svět filmu se stává procesem úspěšné seberealizace a niterného osvobození. Pestrobarevná rutina těží ze stavů vyhrocených emocí a extrémistické morální katarze. V samém středu událostí je Ángel Andrade alias Juan alias filmová Zahara (pozoruhodný Gael García Bernal), herec velmi intimní zpovědi. Úzkost vnitřního světa podává obžalobu morálního pokrytectví, přesto je hlavní motivací osobní prospěch, byť zneužívání bývá oboustranné a v danou chvíli pro obě strany uspokojivé. Důležitou postavou je Enrique Goded (zajímavý Fele Martínez), filmový režisér, spojený velmi intimní nostalgií k Zahaře. Vědomé využívání má pocit převahy, experimentální choutky a překvapivé procitnutí. Významnou postavou je otec Manolo (velmi zajímavý Daniel Giménez Cacho), ředitel katolické internátní školy ve filmové terapii. Stvoření niterného traumatu je tady obžalobou morálního pokrytectví. Výraznou postavou je také Manuel Berenguer (dobrý Lluís Homar), skutečný stvořitel Zahary. Jeho posedlost andělskou krásou, ve které vnímá lásku, ho žene do vědomé zkázy, přesto ze svých cílů nemíní slevit. K těm výraznějším postavám patří také Ignacio Rodríguez (zajímavý Francisco Boira), starší Juanův bratr a živoucí předloha Zahary. Hluboké jizvy vnitřního světa mají negativní dopady na sociálně rodinné vztahy, cesta k vlastní identitě je zkreslená niternou úzkostí. K výraznějším postavám filmu patří též malý Ignacio (příjemný Nacho Pérez), filmová ozvěna Ignaciova dětského traumatu. Prokletí dětského andělského hlasu v nadržených prackách katolického celibátu. Z dalších rolí: ve filmu nejbližší kamarád Zahary Paquito (Javier Cámara), dospělý filmový herec Enrique Serrano (Alberto Ferreiro), produkční asistent a bývalý režisérův milenec Martín (Juan Fernández), filmový odraz dětství samotného režiséra Enrique (Raúl García Forneiro), filmový sadista a otec z katolické internátní školy José (Francisco Maestre), či životem a vlastními dětmi trápená matka Ignacia a Juana (Petra Martínez). Špatná výchova je psychoanalytickým rozborem úzkosti vnitřního světa, zároveň je i její terapií a živočišným temperamentem jižního větru v zářivé barvě. Jen ta výstřednost se stala spíše velmi zručnou rutinou a uměleckou značkou. (01.03.2010)

Mám pocit, že Almodóvar půjde mimo mě. Každá postava tu je gay, transvestita nebo nejlíp obojí dohromady, myšlenkově je to prázdné, retrospektivně vyprávěný děj nemá moc na čem stavět a nejeden konflikt mi přišel vycucaný z prstu, stejně tak i ta dost vratká kritika církve. Navíc je to dost zjednodušeně a černobíle podané, jen sestříhané a natočené to je tak, aby to působilo jako bůhvíco inteligentního - přitom ten námět je na úrovni průměrného thrilleru s trochu gay telenovely. A postavy jsou taky značně jednorozměrné, jenom hodní gay transvestité, jenom zlí kněží. A hlavní postavě jsem tu lásku k filmům absolutně nevěřil, když si ji mám vyvodit jen ze závěrečného textového dodatku a jedné scény návštěvy kina v dětství. Je to sice slušně natočené a zpočátku to má i určitou podmanivou atmosféru, ale ve výsledku mě to nebavilo, s postavami jsem nesympatizoval a vlastně mě na tom ani nemělo co zajímat. A přehršel (homo)sexuálních scén mému výslednému dojmu taky celkem uškodil. Rozhodně od toho na základě žánrů nečekejte bůhvíco - je to hlavně drama s mysteriózní zápletkou, kde je maličko krimi a po thrilleru v tom nejsou ani stopy. Btw měl jsem pocit, jako by do toho filmu Almodóvar prolínal zážitky ze svého života, ale stavím ho hlavně na tom zvláštním prolínání filmového scénáře s realitou (v ději filmu). 2* (05.02.2022)

První dvě scény mě dost zaujaly, jako kdyby to ani nebyl Almodóvar, scény s farářem (nakolik se později ukázal jejich pravý, odlišný význam) mě vždy hodily do napětí a kdyby většina filmu byla taková jako celá retrospektivní pasáž výchovy a příhod v dětském ústavu, možná bych byl poprvé u Almodóvara převelice spokojen. Možná bych ty jeho filmy plné transvestitů a homosexuálů ztrávil lépe, kdyby byly pojaté jako komedie à la Klec bláznů, protože zjišťuji, že mě Pedrovy filmy (do jisté míry) baví často více z poťouchlých důvodů. Coby seriózní drama Špatná výchova má taky světlé momenty, ale já ty muže v ženském přelíčení, dlouhovlasé paruce a šatech s jejich problémy jaksi nedokážu brát úplně vážně a tady jich už na mě bylo každou chvíli moc. K žádné z postav jsem si nenašel hlubší vztah, ovšem ani nedokážu tvrdit, zda by to bez všech trans/homo motivů a sexuálních scén bylo lepší, protože k Almodórvarovi tahle tematika holt patří a bez ní by tu v jádru zbyl jen čistě průměrný thriller. V rámci Pedrovy tvorby (ale zdaleka ne tak výrazně, jak jsem čekal) ještě ozvláštněný filmařskou zálibou a později i profesí hlavní postavy, ale ani ta láska k filmu ze strany režiséra (ať už si tam dosadíte samotného Almodóvara nebo postavu Enriqua) na mě nepůsobila nijak silně, když to srovnám třeba s Berrim (Le Cinéma de papa) nebo Truffautem (Americká noc). [60%] (26.01.2023)

Tohle bylo moje první setkání s dílem Pedro Almádovara. A moc nadšený z něj nejsem. Formálně slušně zvládnutý film. Vše do sebe zapadá bez vyjímek. Všechno je líbivé. Ale vůbec jsem se nedokázal vžít do pocitů hlavních představitelů. Ani trochu mě nezajímalo co se s nimi děje. Prostě mě to celé nechytlo za srdce. (01.01.2007)

Ze začátku mi vůbec nedocházelo, co je skutečnost, co je jenom fikce a kdo je kdo. Potom jsem se lehce zorientovala, ale teprve v posledních deseti minutách jsem konečně přišla na to, co byl jenom scénář filmu, co realita a co ve filmu dělá třetí postavička, která se jmenuje Ignacio, i když je Ignacio už mrtvý... Dobře, uznávám, závěr semi líbil, to co mu předcházelo, bylo ale o něco horší. I když herci hráli moc dobře a Almódovar má talent... mám jenom prostě takovej pocit, že mu nedokážu přijít na chuť a ze španělsky mluvících režisérů si vždycky pustím radši jeho zámořského kamaráda Iňárritu. (13.04.2007)