Lucie, postrach ulice

Dopĺňanie kúskov z československej fantastiky znamená vo veľkom dopĺňanie tvorby pre deti a mládež. V tomto prípade pre tú na základných školách a treba povedať, že Lucie je bez problémov pozerateľná aj dnes. Dievčatko trápi samota a zmena prostredia, čo sa prejavuje na jej chovaní. Hofman a Polák tak nemieria iba na prvú signálnu. Inak ide o reklamu na stomatológiu, respektíve mohla fungovať ako odbúravač strachu detí pred zubármi. Len tí mohli byť sklamaní z toho, že pri vyplachovaní úst nevideli žiadne plastelínové tulene. (11.10.2023)

Účast německé koprodukce (stejná, jako v případě Pana Tau) u tohoto dětského snímku je nasnadě, ale stejně, jako u ostatních Polákových filmů, šlo zřejmě jen o prachy. Bezvadné trikové scény totiž J.Polák a jeho tým umí na výbornou. Některé exteriéry se točily v přímo v Německu (tuším že v Mnichově) a částečně v obchodním domě Kotva (krádež formely). Prostě komedie mého dětství, která nemá slabinu, ty panďuláky jsem jí vždycky záviděl... (25.12.2004)

Friedrich und Friedrich action Geselschaft. Díky tomu, že Lucie byla produkována pro západoněmeckého diváka, měl divák československý možnost vidět něco neskutečného: svůj vlastní život na adrese Růžová 15 bez komunistů. Ale depka šťastného dětství v betonu mezi světelnými křižovatkami a výkladními skříněmi je táž. Emanuelo nečtěte ten dopis! (22.02.2012)

Lucie (Žaneta Fuchsová) je šestiletá holčička, která má jít za pár dní poprvé do školy. Poslední dny prázdnin si však příliš neužívá, protože její nejlepší kamarádky jsou ještě na dovolené. Proto Lucie dolézá za starší partou vedenou Osvaldem (Michael Hofbauer). Ten vezme Lucii do party jen pod podmínkou, že Lucie něco užitečného ukradne. Lucie se tak vydává do obchoďáku něco ukrást a vybere si balíček formely. To ještě netuší, že v krabičce se ukrývá kouzelná plastelýna a dvojice modré a zelené formelíny ožívá...Dnes již kultovní dětská komedie o dvou formelácích, řekl bych že trošičku zábavnější než podobné Chobotničky z 2. patra, ve kterém si rovněž zahrála Žaneta. Nejlepší na tom všem jsou ovšem hlasy formeláků, kterým je propůjčila paní Bohdalová s panem Dvořákem. 60% (12.05.2014)

Nedávno jsem si natenhle film vzpomněl. Už jako dítě jsem z něj vždy měl takovou podivnou nostalgickou náladu. Dětství na sídlišti, dědeček na venkově, jo to je ideální model (nejen) socialistického dětství, z jehož neútěšnosti vzejdou přízraky formující se z plastelíny ukradené v obchoďáku. Figurky jsou doslovným ztvárněním hrdinčiny dětské fantazie, a je v tom něco z božského stvoření, uhněteny z hlíny, no dobře z plastelíny, vnášejí lehkost do předškolních dní, které zotročují malé děti několikahodinovým mučením v lavicích. Nechte je vyrůst jako plevel na skládce, jak by vám možná řekl Kafka. Ať se mysl osvobodí. (30.12.2009)