Icarus XB 1
Voyage to the End of the Universe
Réžia:
Jindřich PolákKamera:
Jan KališHudba:
Zdeněk LiškaHrajú:
Zdeněk Štěpánek, Radovan Lukavský, Dana Medřická, Miroslav Macháček, František Smolík, Jiří Vršťala, Svatava Hubeňáková, Otto Lackovič, Jaroslav Mareš (viac)Obsahy(1)
Dobrodružná cesta vesmírem v jednom z nejslavnějších českých sci-fi filmů. Na jeho počátku se chodbou kosmické lodi potácí pološílený muž s popálenou tváří. Na obrazovce ho sleduje velitel Abajev a jeho myslí probíhají vzpomínky. V retrospektivě můžete sledovat start kosmické lodi Ikarie XB 1, která se v červnu 2163 vydala se čtyřicetičlennou posádkou do vesmíru, k planetám Alfa Centauri. Čtyři měsíce, během nichž loď urazila polovinu vzdálenosti, proběhly v klidu. Navazovala se přátelství, vznikaly lásky, řešily se běžné pracovní úkoly a mladá astronautka Štefa čeká dítě. Časem se však začala projevovat únava a omrzelost, vznikaly spory a hádky. Oslava 110. narozenin nejstaršího člena posádky Anthonyho Hopkinse byla přerušena poplachem - v dráze Ikarie se objevila cizí kosmická loď. Při jejím průzkumu se ukázalo, že jde o vrak pozemské válečné lodi a nakonec došlo nešťastnou náhodou k výbuchu atomových střel, který oba průzkumníky připravil o život. Během další cesty provedou astronauti Svenson a Michal důležitou opravu na povrchu lodi. Krátce nato se u posádky začne projevovat zvláštní únava a ospalost vyvolaná zářením Temné hvězdy, způsobující útlum biochemických pochodů v živých organismech. To mohlo znamenat zkázu celé výpravy, a proto Abajev odeslal dosavadní výsledky výzkumů pomocnou raketou k Zemi. Přestože měla působnost Tmavé hvězdy trvat šedesát hodin, už po pětadvaceti se posádka probudila, protože mezi Ikarií a Temnou hvězdou se objevilo záhadné ochranné silové pole. Odkud, nikdo nevěděl. U Michala a Svensona se však projevily následky ozáření z opravy na povrchu a zatímco lékař zachraňoval Svensona, Michal se v záchvatu šílenství zabarikádoval na jedné z palub. Tady končí Abajevovy vzpomínky. Po dramatickém pronásledování se MacDonaldovi podaří Michala odzbrojit a vědci mezitím zjistí, že silové pole bylo vyvoláno vysílačem z jedné planety Alfa Centauri. V okamžiku, kdy se Štefě narodí dítě, objeví se na obrazovkách Ikarie fantastické město mimozemšťanů...
Film s pracovními názvy Stříbrná kometa a Za dvě stě let koncem června vznikl v roce 1963 a patří mezi nejznámější česká sci-fi díla. Už v době svého vzniku se setkával s příznivými ohlasy kritiků, kteří upozorňovali především na první polovinu, kde nad dramatickým příběhem a technikou budoucnosti převládá popis všedních dní mnohačlenné posádky. Někteří, obzvláště polští recenzenti, zdůrazňovali jeho inspiraci Lemovou knihou K mrakům Magellanovým, ta je však, zvláště v druhé půli, velmi sporná. Za komunistů byl film citován, pouze když se mělo poukázat na fakt, že tu byly všechny celosvětové problémy vyřešeny komunismem. Přestože některé technické postupy a nápady byly později okopírovány a v monstróznější podobě rozvinuty i západními kinematografiemi, je Ikarie připomínána především pro způsob zachycující lidi budoucnosti. Snahu filmařů vyjádřil režisér filmu Jindřich Polák V mnoha utopistických filmech jsou lidé budoucnosti líčeni jako šedivé, nudné figury, bez jakýchkoliv znaků dnešního člověka. My tak k jejich kresbě nepřistupujeme. Lidé budou nadále bojovat o přízeň žen, o uznání, o štěstí, i když samozřejmě v jiné rovině. V hlavních rolích se představí největší hvězdy českého filmu: Zdeněk Štěpánek jako kapitán Vladimír Abajev, Dana Medřická coby Nina Kirová, František Smolík jako Anthony Hopkins, Miroslav Macháček jako Marcel Bernard, Radovan Lukavský jako MacDonald, Otto Lackovič jako Michal, Marcela Martínková jako Štefa a další. Bez zajímavosti není skutečnost, že nákladné dekorace byly využity také v souběžně natáčeném dětském filmu Klaun Ferdinand a raketa, kde si titulní roli zahrál Jiří Vršťala, herec, který v Ikarii ztělesnil postavu Erika Svensona. O čestném postavení filmu v historii české sci-fi svědčí i skutečnost, že byl podle něj v roce 1990 nazván český měsíčník pro sci-fi - Ikarie. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (2)
Recenzie (348)
Bez jakékoli nadsázky si troufám říci, že i my máme svou filmovou Odyseu. Vynikající námět, je převeden do výtečného scénáře, s doprovodem výborných herců. V letech, kdy závody v dobývání vesmíru byly již dávno odstartovány, přichází Jindřich Polák s touto filmovou revolucí. Bezchybný vývoj děje i lehký humor. I Zdeněk Liška se zde dostatečně a kvalitně vyřádil. Proto se zaposlouchej do tónů jeho trefné hudby, a vychutnej si osud posádky i samotné lodě Ikarie, se kterou poznáváme taje vesmíru a fantazii tvůrců. Velká podobnost dolního podlaží Ikarie s vnitřkem lodi Discovery z filmu 2001 Vesmírná Odysea, je takovou třešničkou na dortu. ()
Dnes možná více než úsměvný pohled do budoucnosti tak, jak si jej v třiašedesátém vyprojektoval režisér Polák, nicméně neměli bychom zapomínat, že tehdy byl vesmír terpve cosi jako tabula rasa, nepopsaný list, velká neznámá. Vůně nedozírných dálek, možnost nechat pracovat fantazii na plné obrátky, pokusit se o absurdní příběh vzdálený milion světelných let. A kosmická loď s posádkou snů, rozuměj hereckým Olympem (Štěpánek, Medřická, Lukavský, Lackovič, Kačírková, Smolík, Deyl, Macháček a další), se jen stěží odmítá. IKARIE je jistě film moderní, alespoň v rámci možností a doby, která na něj bezprostředně působila. Je zhmotněním představ tady a teď. Star Wars, Star Trek a další hrdinové následujících generací velkých i malých diváků se měli teprve zrodit. ()
Star Trek? Star Wars? Pche, houby, Ikarie XB 1, to byla první čistokrevná plnotučná filmová sci-fi, kterou jsem kdysi dávno viděl... Let mezihvězdným prostorem, zešílevší kosmonaut, robot, laserová pistole, to vše mě jako kluka mocně fascinovalo. Po letech jsem si to nedávno pustil znovu a nestačil se divit, jak skvělý film to dodnes je! Ta zneklidňující hudba, ta tíživá, těžkomyslná atmosféra, nejspíš po vzoru podobně laděných sovětských sci-fi filmů... Delikatesní lahůdka. Možná trochu škoda, že není v barvě, ale ta černobílá má přece jenom své nezpochybnitelné kouzlo. ()
Úvodní Lackovičovo hysterické „Země není. Země nikdy nebyla!“ mi připomíná podobně hysterický výstup Petra Štěpánka v Každém mladém muži „Je mi dvacet!“ počínající jeho prohlášením, že „se rozhod, že žádný holky nejsou“. Když vzápětí čtu „Námět a scénář: Pavel Juráček“, jsem doma. Následuje klasický příklad jistého druhu filmů z 60. let: naivisticky všelidsko-morální drama ve formátu vizualizované rozhlasové hry s ultra charakterním projevem národních umělců. Při tom je zajímavé, že jde o film, který lze vskutku považovat za prototyp jistého druhu světových sci-fi trháků (vesmírná mise) (ČSSR 1963!). Což mě však na rozdíl od ostatních neplní nadšením. Spíše mě zaujala tehdejší představa taneční hudby budoucnosti. Za pozornost stojí konečné vyznění této vesmírné mise jako cesta z lidstva přes lidstvo k lidstvu – srov. nejen závěr, ale i veškeré příhody na cestě, též pokus s porodem. ()
Jestliže depresivní vesmírný opus, potom tohle. ♥ Vesmírnou odyseu jsem nepochopila a Solaris nedocenila, ale tohle prostě můžu. Geniální předtitulkový začátek, poctivě udělaný, mrazivý zbytek. Jediné, co mi snad přijde trochu naivní nebo přežité, jsou elektronické zvuky. Radovana Lukavského mám ráda čím dál víc. František Smolík ve mně vzbuzoval jakési vyšší myšlenky, Lackovič zase ty nejnižší (nebo se má říkat nejzákladnější?). Lodní počítač má zdaleka nejlepší repliky ze všech lodních počítačů, jaké jsem kdy zatím ve filmu slyšela. Neodpovídající člověk... Když lodí bloudil opuštěný robot a volal Anthonyho, trnulo mi u srdce. Je nemožné nést odpovědnost za ty, co k sobě připoutáme. Co máme od takového světa čekat? Štěstí? Jen muška... Sebranka, která za sebou nechala Osvětim. Země není. Země nikdy nebyla. ()
Galéria (36)
Zaujímavosti (44)
- V roce 2010 nahrál jeden z nejznámějších českých rapperů James Cole skladbu "XB1", která vyšla na albu producenta Lukase Skunkwalkera 20120 a ve které se objevuje spousta úryvku a hlavně téma právě z tohoto filmu. (hendrich6)
- Jindřich Polák přijel do hudebního studia, kde se nahrávala hudba k filmu, a čekal, jak byl zvyklý, velký symfonický orchestr. Když však nakoukl do studia, seděla tam jedna violončelistka, která hrála tři tóny stále dokola. Režiséra to vyděsilo, ale ukázalo se, že jedná o nahrávání denervující hudební smyčky k vypjatým částem filmu. (sator)
- Film je na točen v anamorfickém formátu Cinemascope 2.35 : 1, což je zvlášť patrné při panoramování kamery, kde se obraz na krajích vodorovně výrazně zplošťuje. O poměru vypovídají i záběry u typických anamorfických lensflérů (odlescích v objektivu). (Hawaj)
Reklama